Kapradiny: Skvostné rostliny, které umí překvapit

Papratka samičí se nebrání slunci, má-li stále vlhkou půdu, foto: Shutterstock

Rostliny původně tmavých lesních zákoutí, jimž byly připisovány magické schopnosti, ozvláštní břehy jezírek, zaplní prostor pod jehličnany a nepřehlédnutelné budou i v nádobách.

Kompaktní růst, zajímavě tvarované, většinou jemné a bohatě členité listy dělají z kapradin atraktivní zelené obyvatele zahrad, které lákají k dotyku. Hodí se zejména pro stinná vlhká místa s kyselou půdou, kde se příliš rostlinám nedaří. Není to ovšem pravidlo, najdou se i takové, jimž nevadí sluneční paprsky či vápenitá půda a prosperují dokonce na skalce.

Kapraďovité

Známým zástupcem čeledi je kapraď samec (Dryopteris filix-mas), který dorůstá výšky až jeden metr, má robustní trsovitý vzrůst, na což odkazuje maskulinní název. Listy jsou dvojitě zpeřené, mladé spirálovitě stočené a pokryté hnědými šupinkami. Dalším druhem je nenáročná kapraď laločnatá (Polystichum aculeatum), stálezelená bylina s dvakrát zpeřenými mečovitými listy až 90 cm dlouhými. Užitečným rozlišovacím znakem, jenž jí dal české jméno, je tvar lístečku z horního patra u stonku, který se nápadně podobá lalůčku. Snese kratší sluneční osvit. Nevšední podívanou nachystá kapraď červenavá (Dryopteris erythrosora) s krásně zbarvenými listy. Nejdříve do lososově růžové až měděné, v dospělosti se středně zelenou barvou. Jelikož se objevují dvakrát za sezonu, stále hýří barvami.

Sleziníkovité

Jsou to pozemní či skalní kapradiny s listy v růžici, jejichž zvláštností je vápnomilnost. Uplatní se tudíž na skalkách a suchých zídkách. K nejpěstovanějším se řadí jelení jazyk celolistý (Phyllitis scolopendrium) s kožovitými lesklými a jazykům podobnými listy. Lze ho pěstovat také v nádobě na stinném místě. Vzácný stálezelený dekorativní kyvor lékařský (Asplenium ceterach), lidově ceterák, dosahuje výšky maximálně 25 cm, má půlkruhové až oblé složené lístky. Zaujme i sleziník červený (Asplenium trichomanes) s listovou čepelí složenou z eliptických lístků či drobný sleziník routička (Asplenium ruta-muraria) připomínající vzdáleně petržel.

Obrem mezi kapradinami je pérovník pštrosí, foto: Shutterstock

Papratkovité

Do čeledi patří jedna z nejhojnějších kapradin papratka samičí (Athyrium filix-femina) s vějíři složenými ze zářivě zelených kopinatých vykrajovaných třikrát zpeřených, ale kompaktních lístků. Dokáže růst na plném slunci, pokud má neustále vlhkou až mokrou zem a vyšší vzdušnou vlhkost. Nezvyklou barvou listů přitáhne pozornost opadavá papratka japonská (Athyrium niponicum). Ta může být podle kultivaru stříbřitá a vínová. Zpeřené listy vyrůstají z podzemního oddenku do výšky kolem 50 cm. Probarvení nahrává více slunečního svitu.

Název jelení jazyk dává na srozuměnou, čemu je kapradina podobná, foto: Shutterstock

Onokleovité

Čeleď nejvýrazněji zastupuje impozantní kapradina pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris) s výškou až půldruhého metru. Charakterizují ji svěže zelené mečovité listy připomínající pštrosí pera uspořádané v trychtýřovité růžici. Ve vlhké půdě snese umístění na slunci. Rozšiřuje se oddenky a rychle vytvoří souvislý porost. Není třeba se bát invaze, oddenky lze snadno vytrhat.

Kapraď samec je nejznámější kapradinou našich lesů, foto: Shutterstock

Osladičovité

Sladce chutnající oddenky stojí za jménem čeledi, v níž najdete druh zvaný osladič obecný (Polypodium vulgare), který se využívá i pro výrobu cukrovinek, například nugátu. Až 40 cm dlouhé listy jsou světle zelené, zakončené téměř kulatou čepelí.

Se zprvu lososově a poté měděně zbarvenými listy je kapraď červenavá velmi dekorativní, foto: Shutterstock

Jak na pěstování

Nejlepším časem pro výsadbu a přesazování kapradin je podzim a jaro. Dávejte pozor, abyste nepoškodili nebo hlínou nezahrnuli jejich střed. Půdu vyžadují humózní, vlhkou, ale propustnou, většinově s kyselou reakcí. Vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami je u menších 15 cm, u vzrůstných minimálně 30 cm. Druhům, které na zimu zatahují, je potřeba v závěru podzimu nebo časně na jaře ostříhat suché listy, aby měly prostor pro vyrašení nových. Venkovní kapradiny jsou až na výjimky plně mrazuvzdorné, v chladnějších oblastech přesto uvítají zimní kryt z chvojí. Množení se provádí dělením trsů starých nejméně tři roky.

Eleganci vnese do výsadby stříbřitá papratka japonská, foto: Shutterstock

Text: Zuzana Ottová, foto: Shutterstock, zdroj info: radyzezahrady.cz, botanicka.cz