Jak vznikají ručně vyráběné nože?

Nůž s rukojetí z dubového dřeva pocházejícího z pražského jezu je mistrovským dílem nožířství, foto: se souhlasem Václava Chalupy

Jejich výrobě se věnují zruční řemeslníci – nožíři. Nože, které jim projdou rukama, často připomínají malá umělecká díla. Nebezpečná a zároveň ušlechtilá.

Nožíř musí rozumět několika řemeslům. Být tak trochu kovář, truhlář i brašnář. „V první řadě potřebujete ovládat metalurgii, která se zabývá tepelným zpracováním kovů a má zásadní vliv na kvalitu ostří nože. Vědět, jak zacházet s různými typy materiálů: počínaje kovy, různými druhy dřeva, paroží, kostí, rohoviny až po rarity, jako jsou třeba kly nebo stoličky z mamuta. Já dělám ke svým nožům pouzdra, takže pracuji i s kůžemi. Je toho hodně a trvá poměrně dlouho, než se se vším seznámíte a vypracujete na určitou technickou úroveň,“ vysvětluje nožíř Václav Chalupa, který si říká Knifesoul.

Musí být ostrý a sedět v ruce

Jeho nůž vyhrál předloňský ročník výstavy Hradecký nůž, jež se pravidelně koná v Hradci Králové. Václav své nože vybrušuje z vlastnoručně dělané damaškové oceli, složené z kvalitních nástrojových ocelí a případně dalších kovů, jako je měď, bronz či zlato. „Položíte na sebe pláty dvou nebo více různých kovů. Já obvykle používám niklovou ocel, uhlíkovou ocel a měď. Vznikne takzvaný paket, který se nahřívá v plynové výhni na svářkovou teplotu. Vlivem horka a tlaku se jednotlivé pláty vzájemně spojí. Paket se pak dále tvaruje pomocí tlaku hydraulického lisu a úderů bucharu, což je velké mechanické kladivo,“ popisuje svou práci řemeslník.

Poté se čepel brousí a tepelně zpracovává, aby byla tvrdá a houževnatá. Následně se ještě leptá v kyselém roztoku. Tím se zvýrazní kresba a struktura oceli. „Samotné broušení, během něhož se odstraňuje přebytečný kov, dělá zhruba 80 % práce. Nůž musí být dostatečně ostrý a vyvážený, aby se dobře držel. S tím souvisí také tvar rukojeti,“říká Vašek.

Foto: se souhlasem Václava Chalupy

Rukojeť z doby Přemyslovců

Úchyt nože, který uspěl na výstavě v Hradci, je vytvořený ze subfosilního dubu pocházejícího z pražského staroměstského jezu postaveného ve 13. století. Zdobený je mamutí stoličkou. Totéž dřevo Václav použil ještě na vložku pouzdra ušitého z hovězí kůže. „Dubové kůly ležely několik století v sedimentech Vltavy. Bahno částečně změnilo strukturu dřeva, které začalo mineralizovat a zakonzervovalo jej,“ dodává nožíř.

Dostat se k takto cenným a často i drahým materiálům není podle Václava snadné. „Kůže z hada nebo některé luxusní exotické dřeviny se dají sehnat na výstavách, ale většinou je to o konexích a kontaktech. Chci, aby mé nože nebyly jen dobrými nástroji s dokonalým ostřím. U mnou dělané damaškové oceli člověk může vidět její barevnost a jedinečnou strukturu. Pokud si na ni sáhne, vnímá ji hmatem. Cítí vůni dřeva a kožené usně,“ tvrdí řemeslník.

Nůž jako dárek

Svůj první nůž Václav vyrobil pro dědu k narozeninám. „Chtěl jsem k tomu přistoupit poctivě. Bylo to náročné a dodnes jsem na tento nůž nejvíc hrdý,“říká nožíř. Jeho děda je kutil. Má dílnu a jako kluka ho tam často brával. „K řemeslu jsem měl vztah od dětství, vystudoval jsem ale gymnázium a pak zkoušel i vysokou. Jsem za to rád, díky maturitě mám všeobecný rozhled. Taky jsem během těch čtyř let získal čas a mohl si ujasnit, co chci v životě dělat,“ podotýká Vašek.

V roce 2018 začal pracovat v dílně uznávaného uměleckého kováře Jiřího Dudka. Ve volném čase si udělal nůž a známý ho chtěl taky. Zájemců postupně přibývalo, a tak si založil živnost. Nyní se specializuje na zakázkové a sběratelské nože. „Čistě užitkové nože, určené ke krájení, vyrábím už jen občas. Vyhovuje mi, když na jedné zakázce můžu pracovat déle, třeba celý měsíc. Pokud mě někdo osloví, že chce můj nůž, pozvu ho do dílny a zjišťuji, jakou má představu. Jaké se mu líbí materiály a tak. Průběh výroby nože pak dokumentuji, aby zákazník přesně věděl, co dělám a jak jsem daleko,“přibližuje.

Ručně vyráběný nůž z damaškové oceli se dá pořídit od 20 tisíc. Vašek však vyrábí i nože násobně dražší. „Jde o unikátní kousky. Pořizují si je sběratelé nebo třeba otcové, kteří je dávají svým synům jako dar. Mnohdy s tou vizí, že se budou v jejich rodině dědit po generace. Za to jsem rád. Je úžasné vytvářet něco, co bude mít hodnotu i dávno poté, co už tu nebudu,“ uzavírá nožíř.

Foto: se souhlasem Václava Chalupy

Text: Lenka Kašparová, foto: Václav Chalupa

Jak vznikají ručně vyráběné nože?