Vosky na dřevo


Vosk se užívá k ošetření dřeva již velmi dlouho a je oblíbený i dnes. Zatímco nátěry lakem vytvoří samostatný ochranný film na povrchu, vosk proniká přímo do dřeva a zachová jeho přírodní vzhled.

Vosk se užívá k ošetření dřeva již velmi dlouho

K nanášení vosku nejsou nutné žádné zvláštní dovednosti a voskový nátěr lze snadno obnovit. Vosk na nábytek je k dostání v mnoha barevných odstínech, které vyhovují různým druhům dřeva.

Voskové nátěry

Složení původních voskových nátěrových hmot pro měkké dřevo bylo jednoduché: Nastrouhaný včelí vosk se rozpustil v terpentýnu zahřátém ve vodní lázni a nanesl se štětcem na nábytek. Po zaschnutí se povrch nábytku vyleštil měkkým kartáčem nebo flanelem. Nátěr voskem je choulostivý a dotyky rukou na něm zanechávají otisky, takže se musí často otírat a přelešťovat. Pro získání odolnějšího nátěrového materiálu se proto může přidávat fermež, damarová či kopálová pryskyřice (lze je koupit v prodejnách pro výtvarníky) nebo roztok šelaku; jejich vzájemný poměr je třeba vyzkoušet.

Čistý včelí vosk je přírodním produktem, který dokáže vytvořit zejména na historickém nábytku nádhernou povrchovou úpravu. Je ale ve srovnání s jinými typy vosků méně trvanlivý a v teple měkne.

V současnosti se již vyrábějí kvalitní vosky s možností okamžitého použití bez nutné předchozí přípravy. Velmi často se používá vosk karnauba. Je mnohem tvrdší než včelí vosk. Má větší odolnost vůči oděru, avšak obtížněji se nanáší. Vhodná je i směs obou druhů – včelího vosku a karnauby. Existují také vosky, které se rozehřáté nanášejí stříkací pistolí.

Zájem o nátěrové materiály na bázi vosků, voskových ochranných nátěrů a politur je velký a tyto techniky konkurují moderním nábytkovým lakům. Ty jsou sice mechanicky i chemicky odolné, působí však poněkud sterilně; oproti nim voskové a olejové povrchové úpravy ponechávají dřevu původní ráz a často i vůni a neobsahují žádné alergeny či jiné nežádoucí látky zatěžující životní prostředí. Na dotyk je takto ošetřený nábytek velice příjemný.

Technologie voskování

Správná volba technologie voskování závisí převážně na kvalitě a stáří dřeva. Vždy se však uplatňuje pouze na dobře obroušené a očištěné dřevo. Vosk se nanáší hadříkem, jemnou ocelovou vlnou, štětcem nebo stříkáním. Aplikujeme jej na menší plochu než lak a hned roztíráme. K úplnému efektu je zapotřebí po zaschnutí plochu vyleštit. Menší části třeba na nábytku flanelem, větší plochy (podlahy) pak např. talířovou bruskou. Celý proces se po čtyřiadvaceti hodinách opakuje a stejným způsobem se nanáší druhá vrstva. Pro vysoce zatěžované prostory anebo v případě, že je na podlahu použito měkčí dřevo, se doporučuje aplikovat ještě třetí vrstvu vosku.

Vosk na nábytek je k dostání v mnoha barevných odstínech, které vyhovují různým druhům dřeva

Po zaschnutí by měly mít ošetřené plochy jednolitý charakter. Pokud se časem plocha nábytku opatřeného voskovým nátěrem poškodí, stačí postižené místo lehce přebrousit a voskový nátěr obnovit; restaurované místo se pak od okolí prakticky neliší. Včelí vosk lze na plochu nábytku nanést i bez rozpouštění v ředidle, vyleštění nábytku je ale pak značně pracné.

Voskovou politurou můžete do jisté míry odstranit i bělavé skvrny od vody či alkoholických nápojů, které často vzniknou na deskách stolů. Pokud však byl vyleštěný vrchní nátěr nábytku poleptán například vodkou, pak tento svépomocný zásah nepomůže.

Opravy drobných poškození

Jestliže se „podaří“ na ploše nábytku z měkkého dřeva vytvořit vryp zasahující do hmoty dřeva, je možné jej ve většině případů zaretušovat tzv. opravnou tyčinkou nebo retušovací tužkou.

Pro plochy, které nebývají podrobovány mechanickému namáhání ani teplu, jsou určeny praktické voskové opravné tyčinky. Ty ve značném množství barevných odstínů nabízí několik výrobců.

Jejich aplikace je následující: malý kousek hmoty se prohněte v ruce a vtlačí se do poškozeného místa (nejlépe zahřátým nožem nebo podobným nástrojem); tím se zároveň uhladí povrch.

V případě, že jde o exponovanější místo (hrana nábytku), můžete použít mechanicky odolnější tyčinky šelakové. Hmotu (dodává se rovněž v mnoha barvách) nahřejete hrotem elektrické páječky nebo horkovzdušnou pistolí a tekutý šelakový tmel nanesete na opravované místo. To pak zahřátým plochým předmětem (nožem, dlátkem) vyhladíte, přebytečnou hmotu po zatvrdnutí odseknete nebo odbrousíte. Po přebroušení je možné tento materiál barevně upravit a případně i nalakovat.

TEXT: KAREL ŠTECH, PETR PETŘÍČEK
FOTO: ALEXANDR JANOVSKÝ, KAREL ŠTECH A ARCHIV

Vosky na dřevo


Komentáře

Napsat komentář

DOBRÉ RADY

  • Voskové nátěry nelze aplikovat na nábytek, u něhož se původní nátěry nepodařilo dokonale odstranit, nebo který byl opatřen hluboko penetrujícími mořidly.
  • Kazy dřeva a tmelení neznatelné pod dosavadními kryvými nátěry budou pod průsvitným voskem viditelné.
  • Nábytek s výraznějšími prasklinami na pohledových plochách je třeba nejprve ošetřit tzv. plničem pórů; plocha se pak musí přebrousit.
  • Vosku by nemělo být naneseno velké množství; na výsledný vzhled má největší vliv jeho kvalitní rozleštění.
  • Než nábytek napustíte voskem, uvažujte, zda je vaše rozhodnutí definitivní – na takto ošetřený povrch už mořidla ani laky nanést nemůžete.