Viděli jsme cestou XXVII.


Obě stavby, které jsme dali tentokrát architektovi k posouzení, nás zavádějí do Jeseníků, do hornatého pomezí Moravy a Slezska. Připomeňme, že zdejší lidová architektura patří etnograficky k rozsáhlému okruhu tak zvaného východosudetského domu.

Ach, ta okna!

Kraj na pomezí Moravy a Slezska nevyniká – na rozdíl od jiných horských regionů – příliš velkým množstvím zachovaných lidových staveb. O to více potěší každý udržovaný a s láskou opečovávaný dům. První z nich má přední část zdánlivě roubenou. Ovšem není to roubení, ale jenom obklad. Pokud je prkenný, mohl vzniknout třeba už někdy za první republiky (podobné příklady z regionu známe). V tom případě bych majitele pochválil za respektování tradiční – byť relativně mladé – části domu. Pevně věřím, že nejde o dnes módní plechové či plastové lišty!

Chalupě nesluší velká nečleněná okna, vyříznutá do štítu. Chybí jim okřídlí, členění, ale především proporce.

Kromě tohoto nejasného bodu dům zaslouží skoro samou chválu. V podstatě nic se na jeho vzhledu za poslední století nezměnilo: prkenný štít ošlehaný větrem, dvojitá, v líci osazená ven otvíravá okna i stará, patinovaná eternitová střecha (i když už bude potřebovat údržbu či výměnu). Pěkně působí i jednoduché oplocení.

Negativním a nejvíce do očí bijícím zásahem jsou však rozměrná nečleněná okna, vyříznutá do štítu. Chybí jim okřídlí (prkenné lemy), členění, ale především proporce. Už jen to, že jsou o dost větší než okna v přízemí, působí nepřirozeně. Dalším detailem, který bychom mohli této chalupě vytknout, je obklad zadní přístavby z „krajinek“. Více by přístavku slušela široká prkna.

Jen víc takových domů

Druhý dům je dalším typickým příkladem mladší generace zdejší lidové architektury asi z půlky 19. století. Roubené konstrukce již nahradily zděné stěny, tady s pěkně oble vykrojenými rohy. Starší hmota střechy dosud s přesahem nad zápražím, podpíraným vaznými trámy, je charakteristicky zalomená (změkčená námětky), podlomení a valbička dokreslují typický obraz východosudetského domu. S výjimkou jednoduché vpadliny ve štítu dům zcela postrádá výzdobu, přesto je velmi půvabný a nepostrádá jistou eleganci. Čím to je?

Této chalupě nelze nic vytknout. Okouzlí zalomená střecha se štíhlým lemem i měkce tvarovaná omítka.

Tady totiž nezbývá než chválit. Měkce tvarovaná nabílená omítka kopírující nerovnosti zdiva, dvojitá, v líci osazená, dovnitř a ven otvíravá okna, laťkový plot… Pokud jde o krytinu, pravý štípaný šindel by asi domu slušel ještě lépe, je však drahý. Přestože se nové nezávadné vláknocementové šablony liší od azbestových barvou, leskem i odolností, není za ně jiná alternativa.

Výměny střechy se ujal dobrý pokrývač (snad i za dohledu zkušeného projektanta či památkáře?). Všimněte si štíhlého lemu střechy, nepatrně předsazeného před omítkovou římsičku po obvodu štítu: přesně tak to má vypadat! Pak odpustíme domu i „podpis“ současnosti – talíř satelitní antény ve štítu. Přejme si na našich vesnicích více takovýchto domů!

TEXT: ING. ARCH. JAN PEŠTA
FOTO: MARTINA LŽIČAŘOVÁ


Komentáře

Napsat komentář