Viděli jsme cestou XXI.


Při cestě Lužickými horami jsme objevili dvě chalupy vedle sebe; díky svým různorodým přístavkům samy nabízely téma…

Chalupě vlevo nesluší příliš kontrastní barevnost a bílý přístavek vpravo vpředu, pravá roubenka kvůli svému přístavku o tradiční půvab přišla

V souladu se sklonem střechy

Chalupa vlevo na sebe upozorňuje výraznou oranžovožlutou barvou štítu. To je novodobý, v tradiční architektuře se nevyskytující tón, snad inspirovaný porosty řepky. Svislé jednoduché laťování štítu je zřejmě původní, stejně jako obložky neboli rámečky oken. Tyto obložky, často zdobené řezbami, bývaly barevně odlišné od základu. Tady jsou kupodivu opět v bledším tónu žluté. Okna jsou zřejmě novější, už si v nich odpustili dělení skel, což je jednodušší na údržbu a levnější. Každá zkratka však vede k degradaci zjevu stavení.

Přístavba je původní, se stříškou organicky navazující na sklon střechy. Ovšem majitelé před ni dodatečně přistavěli záchodek. Kdyby byla stříška přetažena i přes něj, rušil by méně. Vedle něj jsou v pozadí vidět pěkné jednoduché svlakové dveře, jejichž konstrukce i barva jsou bezpochyby původní.

To už nelze říct o roubení, které díky černé barvě, vzniklé zřejmě nátěry vyjetým olejem a posléze luxolem palisandr, zcela splývá s podstávkou (nátěr nelze odstranit jinak, než důkladným obroušením). Podezdívka je nově nabílená, což by vypadalo mnohem lépe, kdyby se roubení posunulo k přirozené barvě dřeva. Talíř satelitu jsem schopen chápat a tolerovat jako něco, co přichází a odchází s novými technologiemi, ale určitě by se pro něj našlo lepší místo.

Chalupa ztratila kouzlo

Druhá chalupa má velmi pěkně vyzděnou podezdívku z pískovcových kvádříků (na Kokořínsku se takovým kamenným cihlám o rozměru 20 x 20 x 40 cm říká štuky), které jsou omítnuté vápennou omítkou. Podle její šířky lze soudit, že přístavba tu byla tradičně. Podezdívka je však o něco rozšířena. Kůlna byla původně zřejmě užší – a hlavně nižší, se stříškou, která se určitě tolik nelomila proti střešní rovině chalupy. Tady zřejmě chtěli získat prostor pro bydlení, o čemž svědčí i nový komín a svod z pozinkovaného plechu, jenž míří do vany, střádače vody. Ale jistě by se našlo i subtilnější řešení. Majitele lze pochválit za to, že v přístavbě použili starší okna, ale jejich formát, zvolený kvůli světlu, je nepřiměřeně velký, stejně jako celá do dáli bíle zářící přístavba. Chalupa tak ztratila svůj půvab.

Zdá se, že podstávka, která vynáší štít a rozšiřuje podkroví, je původní. Na návětrné straně byla možná hodně namáhaná, takže vyřezávané prvky, které ji zřejmě kdysi zdobily, vzaly za své. Může však jít i o nepůvodní zjednodušené řešení. Štít je nově uzavřený, kopíruje vzor klasu, ale prkna jsou příliš úzká. Na tradičních stavbách se jejich šířka pohybovala kolem 15 – 20 cm, nebývala stejná a často se v mezerách pobíjela lištami odlišné barvy. Roubení je tu opět opatřené žlutí, barvou, která se běžně používá v souvislosti s nebezpečím. U oken dělených klasickým křesťanským křížem také není černá barva typická.

TEXT: ING. ARCH. KAREL DOUBNER
FOTO: MARTIN MAŠÍN


Komentáře

Napsat komentář