Urbanismus a obecné zásady oprav


Místa s dosud uchovanou krajinou a cennou historickou architekturou je potřeba chránit před zástavbou, která by je nenávratně změnila či poničila.

Každá větší změna dispozice domu historickou zástavbu obce naruší

Každá historická obec má svůj jedinečný urbanismus, který vznikal postupným vývojem. Podobu obcí určovalo mnoho vlivů: mohla to být křižovatka cest, dobře hájitelné návrší či brod, naleziště surovin, úrodná půda nebo jinak výhodné místo.
Většina měst a vsí u nás má svůj původ už ve středověku (horské oblasti byly osídlovány o něco později), velká část jejich urbanistické struktury je z této doby a dodnes se příliš nezměnila. Takto zachovaná jádra obcí bychom měli chránit před příliš velikášskými urbanistickými záměry – např. velkoplošnými demolicemi, „očišťováním“ od zdánlivě nezajímavé a zchátralé staré zástavby, nesmy-slně vedenými komunikacemi, předimenzovanými stavbami (hypermarkety, administrativními budovami apod.).

Zde je nutné apelovat především na vedoucí představitele a zastupitele obcí, kteří mají vliv na výstavbu a územní plánování. I běžný občan to však může do jisté míry ovlivnit tím, že se bude zajímat o územní plán a jeho změny v obci, potřebné dokumenty si prohlédne (bývají k dispozici na úřadě, většinou i na webových stránkách) a v případě nevhodného záměru včas (tedy v době projednávání) uplatní své námitky.

Opatrně v historických zástavbách

V současnosti je stále značný tlak na povolování nové zástavby a přeměnu luk a polí na stavební pozemky. Pokud je to například v chráněných oblastech a místech s dosud uchovanou nezničenou krajinou a cennou historickou architekturou, je takové lokality potřeba chránit před zástavbou, která by je nenávratně změnila či poničila. Jinak paradoxně může dojít k jevu, že původně krásné místo je novými zásahy natolik znehodnoceno, že přestává být atraktivní a lidé je posléze opouštějí.

Přístavba se k roubence nehodí hmotově ani materiálově

Je smutné, jak byl v Čechách ve druhé polovině 20. století zkažen vkus stavebníků. Na vině jsou mimo jiné socialistické tendence typu „staré musí ustoupit novému“, stejně jako úpadek řemesel a nabídky stavebních materiálů (leckdo si jistě pamatuje, že byl k dostání třeba jen jeden druh obkládaček, a na ten se ještě stála fronta…). Dnešní doba, kdy vlastníci domů jsou na tom finančně lépe a v oblasti stavebnictví mají nepřeberný výběr, pak přináší necitlivé, mnohdy zbytečně kontrastní či bombastické zásahy do historických sídel.

Leccos z moderní nabídky stavebních materiálů a technologií je použitelné takzvaně na zelené louce, v nových čtvrtích. Uprostřed historické zástavby však typová novodobá stavební produkce většinou nemá co dělat. Lepší variantou jsou domy navržené tak, aby zapadly do konkrétních lokalit. Některé nové typové roubenky apod. jsou použitelné, kouzlo staré chalupy však nenahradí.

Zodpovědnost je na prvním místě

Chceme-li postavit, či jen přistavět dům ve staré zástavbě, je třeba velké zodpovědnosti. Obzvlášť ve svažitém terénu podhorských obcí je nutné dbát, aby měl dům dobré měřítko, aby příliš nekontrastoval s okolím. Dům v nízké zástavbě, nepromyšleně zvýšený o patro (a třeba ještě s výraznými vikýři), nebo nová garáž, pojatá jako čistě užitková kubická hmota, často působí svým vzhledem rušivě. Někteří lidé samozřejmě touží učinit svůj dům co nejkrásnější a nejvýraznější, aby jej každý obdivoval. Je však nutné zvážit, zda příliš razantním stavebním počinem nedosáhnou efektu právě opačného. Stavba zcela ignorující své okolí o svém majiteli příliš lichotivě nevypovídá.

Tradiční tvarosloví a materiály

Při stavebních úpravách tedy velmi záleží na tom, abychom využili tradičního tvarosloví a materiálů. Odepřít bychom si měli různé romantizující vikýře a arkýře, zdobné balkony a terasy, módní střešní krytiny (asfaltové a betonové tašky podivných odstínů, plech, plastové napodobeniny všeho možného), materiálem a strukturou kontrastní novodobé omítkové systémy, příliš ostře barevné syntetické nátěry, okna a dveře soudobého designu (plastová okna se zlatými lištami apod.) a jiné supermoderní výrobky či naopak kýčovité prvky, které činí chalupu „ještě chalupovatější“. Jejich přemíra vyvolá namísto obdivu spíše úlek.

Již pouhé odstranění štítu a nevelká úprava hmoty domu představuje zásah do malebné řady chalup

Pro někoho je to tvrdá podmínka, ale jedině tak dosáhneme toho, že náš dům do historické zástavby zapadne, bude vypadat přirozeně a nevyumělkovaně. A jestliže pojmeme úmysl rekonstruovat ohleduplně, brzy zjistíme, že oprava starého domu je vlastně velkým dobrodružstvím – z nabídky různých stavebních hypermarketů můžeme použít jen malý zlomek výrobků; zato budeme slídit po stavebních bazarech, bouračkách a skládkách, vyzkoumáme řadu věcí o starých řemeslech a ve svém domě odkryjeme netušená tajemství. Rozhodně to stojí za to.

www.girsa-at.cz

TEXT: ING. ARCH. DANIELA JAVORČEKOVÁ A ING. JANA STRNADOVÁ
FOTO: ATELIÉR GIRSA AT, MARTINA LŽIČAŘOVÁ, SHUTTERSTOCK A ARCHIV


Komentáře

Napsat komentář

Zásady při opravách starých domů

  • Dodržovat správné měřítko, které odpovídá okolní zástavbě.
  • Při stavebních úpravách použít tradičního tvarosloví a materiálů.
  • Vyvarovat se přemíry zdobných prvků.

 

Příklady táhnou

V některých zemích známých kladným vztahem k památkám a kulturnímu dědictví můžeme v historicky zachovalých sídlech obdivovat kultivovaný přístup; v dřevěném alpském městečku, kde je po staletí typickým domem široký roubený statek, se staví novostavby zase jen dřevěné roubené, tradičních tvarů. Kdo by se sna-žil z této zvyklosti vybočit, bude mít potíže se stavebním úřadem a bude nejspíš za blázna. Stejně tak v kamenné vsi na anglickém venkově nikoho nenapadne, aby prosazoval dům z oceli a skla, například s rovnou střechou, anebo boural starý řadový dům u cesty a stavěl jiný na opačném konci parcely, natruc a zády k celé vesnici. Není to nesvoboda nebo uniformita bez fantazie, ale ohleduplnost k prostředí.