Udírna na zahradu


K životu na venkově odjakživa patřily zabijačky a s nimi spojené konzervování masa, tedy i jeho uzení. Dnes už většinou doma maso nezpracováváme a udírny spíš využíváme k ovonění masných produktů, kterými zpestřujeme domácí jídelníček i nabídku pochoutek podávaných na zahradní party.

Klasické uzení, kdy se maso na několik týdnů naloží do slaného láku a pak mnoho hodin zvolna udí, vyžaduje regulérní stavbu udírny a důkladnou znalost technologie zpracování masa. K „ovonění“ či douzení již hotových potravin stačí méně „rafinované“ udírny, které dobu uzení zkracují. A efekt výrazné chuti a vůně se dosáhne také.

Princip uzení

V procesu uzení je nezbytný kouř vzniklý pomalým hořením, či spíše doutnáním v ohništi. Čím studenější bude kouř, tím si můžeme být jisti, že získáme trvanlivější potravinu. Rychlé uzení za tepla proběhne za dvě až tři hodiny a takto připravené potraviny se musí obvykle spotřebovat do 14 dnů. Aromatický účinek kouře souvisí především s jeho teplotou, kterou je nutné na teploměru hlídat..
Teplota spalin, které „omývají“ uzené potraviny, musí být nízká. To znamená, že ohniště by mělo být vzdáleno od udicí komory tak, aby kouř stačil po cestě vychladnout. Zároveň by cestou měl stoupat, aby se zabránilo jeho usazování na stěnách kouřového kanálku. Abychom tyto dvě zásady dodrželi, doporučuje se, postavit udírnu do mírného svahu nebo udicí komoru umístit nad terén.
Důležitá je také volba správného dřeva, které budeme spalovat. Nevhodné je vlhké dřevo, dřevo s kůrou a dřevo obsahující pryskyřici, která dokáže uzené potraviny naprosto znehodnotit. Jako palivo se hodí dub, buk, bříza nebo dřevo z ovocných stromů. Do ohně se dají přikládat některé bylinky či koření (např. jalovec, rozmarýn, provensálské koření apod.), které vůni masa zvýrazní.

Jakou udírnu?

Udírnu můžeme postavit sami. Její podobu volíme podle toho, zda budeme udit maso, či jen douzovat. Pokud plánujeme zpracovávat prase, pak se vyplatí mít zděnou udírnu s plechovou vnitřní komorou. Na uzení ryb stačí dřevěný „domeček“. Stavbu ale začínáme ohništěm, kde nezapomeneme na místo na popelník a rošt. Na ohniště použijeme šamotové cihly. Dno udicí komory, v němž vyústí kouřový kanálek z ohniště, je také dobré opatřit roštem. Ten zamezí případnému pádu potravin do kanálku a také rozptýlí přicházející kouř.
Kouř, který proudí skrze komoru, musí být odveden do komínku ve střeše. Jak pojmeme střechu, potažmo vzhled celé udírny, záleží jen na nás. Každá udírna totiž může vypadat jinak. Lze postavit samostatnou udírnu nebo ji zakomponovat do letní kuchyně, propojit se zahradním krbem a podobně.

Existují i výrobci nabízející buď hotové komorové udírny, nebo udírny ve formě stavebnice obsahující veškeré potřebné komponenty. Například udírna od firmy KB-BLOK je sestavena z betonových tvarovek a její součástí může být gril nebo krb nebo obojí. Kromě hotových sestav výrobce nabízí možnost návrhu a jeho realizace přímo na míru.
Zcela opačnou možností je nestavět nic a koupit celou udírnu již hotovou. Takovou nabízí například MK GRIL. Elegantní zahradní udírna je vyrobena z ocelového plechu. Její součástí je topeniště (kvůli přepravě je lze oddělit), dvoukřídlá dvířka s teploměrem i komínek.

www.kb-blok.cz, www.mkgril.cz, www.sportteam.cz

Text: Martina Lžičařová
Foto: Pavel Veselý, Petr Zhoř, Shutterstock a archiv firem


Komentáře

Napsat komentář

Způsoby uzení

  • Studeným kouřem – teplota kouře je 20-30 ˚C. Naprosto suché potraviny se zpracovávají nejlépe v noci, kdy udírna není rozpálená sluncem. Uzení trvá i několik dní.
  • Teplým kouřem – teplota kouře je 50-60 ˚C. K douzení vuřtů a párků stačí dvě či tři hodiny, větší kusy masa se zpracovávají až 24 hodin.
  • Horkým kouřem – teplota kouře je 80-100 ˚C. Je vhodné pro odborníky.