Truhlářské spoje I.


Truhlářské techniky spojování dřevěných dílů obvykle vycházely z tesařských technologií. Jsou jednoduché, funkční a v podstatě nepřekonatelné, vyzkoušené staletími.

Svlakové lože se vytvoří pomocí svlakové pilky (svlakovky), dláta a hoblíku kocouru

Klasické truhlářské spoje berou v úvahu vlastnosti dřeva, hlavně to, že dřevo neustále pracuje – v závislosti na vlhkosti okolního prostředí sesychá nebo se rozpíná. Následující spoje a postupy práce jsou popsány tak, jak se používaly v dobách před rozšířením elektrického nářadí a strojů, jde tedy o rukodělnou práci pomocí ručního truhlářského nářadí (hoblíky, pilky, dláta a podobně).

Dřevěné hřebíky

Dřevěné hřebíky se nejčastěji využívají na spoje nábytkových korpusů, přibíjení lišt, prken na rám apod. Oproti tomu na přibíjení podlahových prken se většinou používaly hřebíky kované.

Dřevěné hřebíky použité na přibíjení lišt na rám. Přečnívající konce odřízneme

Princip dřevěných hřebíků je následující: oba díly, které se mají k sobě spojit, se provrtají nebozezem a do otvorů se zatlučou připravené dřevěné hřebíky čtvercového nebo kosočtvercového průřezu, potřené lepidlem. Přečnívající konce se odříznou a zahoblují nebo zaseknou dlátem. V případě potřeby (například renovace) se dají snadno odvrtat a nahradit.

Dřevěné hřebíky se dělaly z polotvrdých dřev (topol, javor, jilm), ale často byly ze stejného dřeva jako celý výrobek. Velkou výhodou dřevěných hřebíků, na rozdíl od kovových, je právě jejich měkkost. Při namáhání spoje nedojde k vykotlání dřeva okolo hřebíku, a tím ke ztrátě pevnosti.

Spoj na svlak

Spoj na svlak se používá, aby se zabránilo zkroucení nebo zborcení prken při výrobě širší prkenné desky. Svlak zároveň umožňuje částečný pohyb dřeva při změnách vlhkosti, aniž by došlo k poškození výrobku. Svlak se s prkny spojuje vždy nasucho bez lepení, jinak by došlo k potrhání prken při změnách vlhkosti. Prkna se k sobě slepit mohou, v případě, že se nelepí, použije se na spoj hran prken polodrážka, pero a drážka, hmoždík nebo vložené pero.

Svlak zasunutý do lože v dřevěné desce

K výrobě svlaků se používají speciální hoblíky svlakovníky a tzv. kocour. V prknech, která mají být spojena, se nejprve pomocí svlakové pilky (svlakovky), dláta a hoblíku kocouru vytvoří lože. To je širší drážka, která se po délce mírně zužuje. Její stěny nejsou kolmé, ale rozšiřují se směrem dovnitř do hloubky. Svlaky, které se do nich zasouvají, se také mírně zužují, čímž je zajištěna pevnost.

Na spodní straně, která se zasunuje do lože, mají svlaky vyhoblovaný rybinový profil pomocí hoblíků svlakovníků. Ten odpovídá sešikmení stěn svlakového lože. Správně vyrobený svlak by měl jít do dvou třetin délky zasunout rukou, zbylá třetina se zatluče.

Svlak ve tvaru „T“

Jiný možný způsob použití svlaku je konstrukční spoj dvou desek do tvaru „T“. Vyskytuje se hlavně na nábytkových korpusech. Do svlakového lože se zasouvá hrana druhé desky opatřená rybinovým profilem po celé délce. Protože se rybina vytváří napříč směru vláken dřeva, je nutné použít hoblík s předřezem, aby nedošlo k vytrhání vláken. Předností tohoto spoje je opět možnost pohybu desky ve drážce při změnách vlhkosti.

Protože by na přední pohledové straně výrobku mohlo dojít k posunutí okraje jedné desky vůči druhé, je nutné z přední strany přibližně jednu pětinu svlaku slepit nebo zajistit kolíkem a nechat možnost volného pohybu desky pouze směrem dozadu. Tak zůstává přední strana korpusu stále zalícovaná.

Přitloukaný svlak

Tam, kde nejsou velké nároky na provedení, je možné použít tzv. přitloukaný svlak. Jde o velmi často využívaný spoj v lidovém stavitelství. Bývá běžně k vidění na různých vratech a dvířkách, typickým příkladem jsou vrátka od chlívků nebo kůlen. Nevytváří se svlakové lože ani rybinový profil, svlak se položí v kolmém směru na prkna, která se mají spojit, a každé prkno se přitluče dřevěným nebo kovaným hřebíkem.

Protože toto přibití není dostatečně pevné a u zavěšených výrobků by došlo ke svěšení, je nutné desku zajistit šikmou vzpěrou. Ta je vedena mezi horním a dolním svlakem od spodního pantu šikmo nahoru k vnějšímu konci horního svlaku.

Ozuby (cinky, rybina)

Jedná se o základní rohový spoj, dosud nejpevnější a nejkvalitnější. Byl známý a používaný již ve starém Egyptě, což dokládají archeologické nálezy. Používá se v základních konstrukcích nábytkových korpusů, na truhlách a zásuvkách.

Ozuby polokryté, které jsou vidět jen z jedné strany výrobku

Rozeznáváme tři typy ozubů: otevřené, polokryté a celokryté. Základní varianta – otevřené ozuby, jsou vidět z obou na sebe kolmých stran výrobku. Ozuby polokryté jsou vidět jen z jedné strany výrobku, například přední strany zásuvky nebo korpusu skříně, na kterém není na spojích krycí ozdobná lišta. Celokryté ozuby se v praxi používají jen zřídka, a to na výrobky pohledové ze všech stran.

Ozuby nebo-li cinky se vyrábějí pilkou čepovkou a dlátem. Pilkou se vyřežou zářezy a následně se materiál odseká dlátem. Na jedné straně jsou cinky, které se zužují směrem od kraje desky dovnitř, to znamená, že na kraji jsou širší než uvnitř (tvar rybího ocasu – proto rybina). Druhý kus má cinky stejně široké, ale mají rozdílnou tloušťku na opačných stranách prkna, to znamená, že z jedné strany jsou širší a zužují se ke druhé straně prkna. Toto zkosení zajistí potřebnou pevnost a v podstatě nerozpojitelnost ve směru tahu. Cinky se obvykle lepí.

Rozpor a čep

Tento spoj může být lepený i nelepený. Používá se ke spojování pravoúhlých rámů, hlavně u dveří, oken a nábytkových dvířek. Na jednom dílu je v místě spojení odstraněna prostřední třetina šířky prkna (rozpor), na protilehlém dílu naopak obě třetiny vnější, zatímco ta prostřední se ponechá. Tím vznikne čep k zasunutí do rozporu. Spoj se obvykle lepí, ale může se také zajistit kolíkem (viz dlab a čep).

Dlab a čep

Dlab a čep je spoj rámových konstrukcí, často používaný také na žebříky

Používá se podobně jako rozpor a čep a také například na žebříky, ke spojování lubů a noh u stolů a židlí a jiných rámových konstrukcí. Čep se někdy zajišťuje kolíkem. Dělá se to vždy, když jde o spoj na sucho (nelepený).

Dlab je vlastně otvor ve dřevě, kruhového, oválného nebo pravoúhlého tvaru, do kterého se zasunuje čep vzniklý ubráním materiálu na připojovaném dílu. Čep má stejný tvar jako otvor (dlab). Čep může zasahovat jen do části druhého dílu, přes celou šířku nebo dokonce může být průběžný a na druhé straně vystupovat ven, kde je zajištěn klínem. Čep může být také na opačné straně zpevněn vsunutým klínkem podobně jako u sekery nebo kladiva.

V příštím vydání se dozvíte o dalších klasických truhlářských spojích, jako jsou např. hmoždíky, čep a pero, pero a drážka, přeplátování a další.

NÁKRESY TRUHLÁŘSKÝCH SPOJŮ

www.truhlarstvi-postaru.wz.cz

TEXT: MILOŠ KODÝDEK
FOTO A KRESBY: AUTOR


Komentáře

Napsat komentář