Tři pravidla rozumného dluhu


Průzkumy ukazují, že pětina Čechů nemá nic naspořeno pro nenadálou situaci a téměř každý druhý splácí nějakou půjčku. Mnozí lidé se kvůli půjčkám dostávají do velkých finančních problémů, které často vedou k hádkám i rozpadům rodin.

Je proto velmi důležité mít své finanční hospodaření stále pod kontrolou. Existují situace, kdy dává smysl si půjčku vzít, vždy je ovšem třeba respektovat pravidla rozumného zadlužování, která jsou jednoduchá, ale vyžadují určitou důslednost. Na co tedy nikdy nezapomenout, pokud zvažujeme půjčku?

1. Dluh musí ušetřit či vydělat více peněz než úroky a poplatky s ním spojené

Typickým příkladem může být pořízení vlastního bydlení na hypotéku, kdy splátka jistiny, úroků a případných dalších poplatků (za vedení úvěru, pojištění apod.) je dohromady nižší než nájem na bydlení v pronajatém bytě. Dále může dávat smysl vzít si úvěr na studium či podnikatelský záměr. Rozhodně ale nelze doporučit půjčovat si na spotřební věci typu televize apod., zábavu či dovolené. Rizikové je brát si půjčky také tehdy, kdy hospodaříme na hraně nebo potřebujeme překlenout nepříznivou životní situaci – díky novým dluhům se totiž můžeme zakrátko octnout v situaci ještě daleko obtížnější.

V každém případě je ale potřeba si řádně propočítat, zda se nám vyplatí si půjčku vzít, nebo raději ještě například pár let počkat a prostředky našetřit. Úroky se v současnosti pohybují u hypoték a úvěrů ze stavebního spoření mezi 2 a 4 %, u spotřebitelských úvěrů jde o zhruba 7-15 %, u kreditních karet pak o 15-30 %.

U nebankovních institucí se můžeme setkat i s úroky v řádu desítek či stovek procent. Proto finanční experti doporučují omezit především tyto nebankovní půjčky, protože bývají ve skutečnosti nejdražší a často navíc nedůvěryhodné. Zde se ale snad blýská na lepší časy, protože už v roce 2016 mají být vstupní podmínky pro nebankovní poskytovatele půjček značně zpřísněny, a to tak, že hodně z nich bude muset skončit. Dohledu i nad touto částí finančního trhu se ujme Česká národní banka.

Při pořizování úvěru je potřeba sledovat nejen samotnou úrokovou míru, ale zejména ukazatel RPSN, tedy roční procentuální sazbu nákladů. Tento ukazatel musí úvěrové instituce ze zákona uvádět povinně a jedná se o celkovou nákladovost úvěru -tedy kolik % z dlužné částky budeme každý rok platit.

Rozhodující tedy není porovnání úroků, ale sazeb RPSN, které zahrnují všechny poplatky spojené s úvěrem. Takovými poplatky jsou například poplatek za zřízení úvěru, za jeho vedení, za mimořádné splátky atd. Pokud si například půjčíme 50 000 Kč na dovolenou s úrokovou mírou 15 % a desetiletým splácením a počítáme s poplatkem za zřízení 500 Kč a poplatkem za vedení úvěru 80 Kč měsíčně, budeme měsíčně splácet 866 Kč a celkově zaplatíme 103 920 Kč!

Kromě toho je třeba pozorně přečíst celé smlouvy, zvláště pak ujednání o pokutách a sankcích. Pomoci při výběru půjčky mohou i zveřejněné reference na jednotlivé poskytovatele.

Pro disciplinované klienty může být zajímavá půjčka na kreditní kartu, která nabízí bezúročné období až 55 dní a mnohdy i řadu slev a bonusů. Zde je ale skutečně nutné pečlivě sledovat měsíční vyúčtování, abyste bezúročné období nepropásli – jedno prošvihnutí termínu nebo výběr z bankomatu může překonat výhody za celý rok i více používání. Kreditní kartu také není vhodné si pořizovat, pokud plánujete v dohledné době koupi nemovitosti na hypotéku. Některé hypoteční banky totiž kreditní kartu zohledňují do bonity. Máte-li tedy například na kreditní kartě limit 100 000 Kč, který třeba ani nečerpáte, banka automaticky počítá s tím, že můžete mít 5 000 Kč měsíčně výdaj na splácení. To může značně (v řádech statisíců) snížit částku, kterou vám banka bude ochotná na hypotéku půjčit.

2. Musíme mít ošetřena rizika

Každému se může stát, že znenadání přestane zvládat své dluhy splácet – může přijít o zdroj příjmů, onemocnět, potřebuje najednou vynaložit velké mimořádné výdaje atd. Na tyto situace je potřeba myslet dopředu a ošetřit si rizika ztráty schopnosti splácet. Základními způsoby ošetření rizik jsou rezerva a pojištění.

Rezervu si vytvoříme tak, aby pokryla naše výdaje v případě delší nemoci, ztráty zaměstnání aj. Ideální rezerva pro jednotlivce by měla pokrýt 6-12 měsíců běžných výdajů, pro rodinu s dětmi jeden až dva roky. Výhodou rezervy je, že pokud se nic nestane, odložené peníze stále máme a můžeme je případně využít jinak.

Druhou možností je sjednání pojištění, které je vhodné pro ošetření velmi závažných rizik, jako je smrt nebo invalidita. Tvorba dostatečné rezervy pro tyto situace by totiž mohla trvat velmi dlouho a často je vhodnější prostředky, které bychom do rezervy ukládali, využít jinak, například pro investice.

Představme si příklad: naše měsíční výdaje jsou 20 000 Kč a onemocníme. Na nemocenské budeme dostávat 15 000 Kč a z něčeho potřebujeme získat 5 000 Kč na pokrytí zbylých výdajů. Rozumná rezerva člověka s těmito výdaji je zhruba 60 000 Kč (chybějících 5 000 Kč x 12 měsíců). Rok jsme finančně v bezpečí.

Bohužel se ale v životě může přihodit i mnohem závažnější událost, třeba dlouhodobé onemocnění, které nám znemožní pracovat. Pokud opět počítáme s běžnými výdaji 20 000 Kč a invalidním důchodem 10 000 Kč, chybí nám tentokrát 10 000 Kč měsíčně pouze na pokrytí běžných výdajů, a to na poměrně dlouhou dobu, řekněme 20 let. V rezervě bychom pro tuto situaci museli mít 10 000 x 12 x 20 Z 2 400 000 Kč, což se málokomu podaří. Proto je velmi vhodné mít takto závažná rizika ošetřena pojištěním.

Obecně tedy malá pravděpodobná rizika (běžná nemoc, rozbitá pračka atd.) řešíme rezervou, velká a málo pravděpodobná (smrt, invalidita, požár) pojistkou.

3. Při problémech se splácením je nutné s věřitelem ihned domluvit další postup

Pokud se nám z nějakého důvodu stane, že nemůžeme dostát svým závazkům, je potřeba s věřitelem co nejdříve domluvit individuální splátkový kalendář. Určitě neodpustí úroky, ale může chvíli pozdržet jistinu. Jedná se o mnohem bezpečnější postup než si půjčit na to, abychom splatili jiný dluh, protože tak se můžeme velmi snadno ocitnout v začarovaném kruhu, jehož následky bude řešit exekutor či v lepším případě institut osobního bankrotu.

Obecně tedy platí, že čím méně dluhů máme, tím lehčeji se nám hospodaří a žije. Nemá smysl se zadlužovat kvůli nové televizi, na kterou si můžeme během pár měsíců našetřit. Takový televizor by nás akorát vyšel dráže. Naopak, naskytne-li se nám příležitost pořídit si vlastní bydlení, může být koupě domu na hypotéku rozumným krokem, který nám dokonce může peníze i ušetřit. Vždy je ale třeba si řádně propočítat všechny náklady a porovnat různé možnosti financování, ideálně s profesionálem. Pokud tyto počty vycházejí dobře a dluh si můžeme dovolit, zbývá ošetřit rizika, že jednou nebudeme moci dluh splácet. Pro případ malých a dočasných poklesů příjmů je dobré si vytvořit rezervu, závažná rizika řešíme pojištěním. Pokud se i přes veškerou opatrnost dostaneme do potíží se splácením, je třeba situaci řešit ihned a vyhnout se dalšímu zadlužování.

text: Pavel Strejc
foto: Shutterstock

Tři pravidla rozumného dluhu


Komentáře

Jedna reakce na Tři pravidla rozumného dluhu

  1. DavidVozak napsal:

    Dobrý den.

    Super článek, bohužel dne naší zkušenosti napsaný pro normálního člověka příliš odborně. V podstatě jde ale hlavní principy, jak si vybírat půčku či úvěr. Samozřejmě lépe se nezadlužovat vůbec a hlavně si vytvářet rezervy.

    Hezký den JUDr. David Vozák

Napsat komentář

Jak řešit dluh, který nejste schopni splácet

  • Udělejte si v dluzích pořádek, zjistěte veškeré vaše závazky, jejich výši a stav jejich vymáhání.
  • Přebírejte poštu, abyste předešli nedoručení soudní obsílky či upomínky, po níž může následovat exekuce.
  • Řešení splácení dluhu neodkládejte! Včasným zákrokem předejdete navyšování pohledávky.
  • Komunikujte s věřitelem. Jen tak budete moci sjednat příznivější podmínky pro umoření dluhu.
  • Hledejte možnosti, jak dluh umořit – prodejte část svého majetku, nenechávejte to na exekutora, a maximálně snižte svoje výdaje.