Starožitné hračky


Hračky v sobě nesou kouzlo vzpomínek na dětství. Starožitné hračky, které jsou důkazem poctivého řemesla, i kus historie.

Ačkoliv se jedná o „pouhé“ hračky, postupem let se staly atraktivní komoditou mnoha sběratelů a investorů do umění, a to i v České republice.

Angličáky i Barbie

Sběratelské pouto může vzbudit hračka, která nám zůstala z dětství, po rodičích či prarodičích, případně vztah k určitému výrobci nebo místu. Samotná starožitná hračka se nedá snadno vymezit, její definici určují samotní sběratelé.
Například v USA jsou v kurzu autíčka „angličáky“ z 60. let 20. století a za starožitnost jsou považovány také první panenky Barbie. V České republice se do definice starožitnosti obvykle vměstnají umělecké předměty vyrobené zhruba do konce 2. světové války.

Oblíbené panenky

Cena starožitných panenek se běžně pohybuje v rozmezí 500 – 5000 eur, což není s ohledem k cenám za sklo, obrazy nebo šperky tak vysoká částka, proto se v této oblasti lze setkat spíše se sběrateli než investory. Přesto jednotliví investoři se zájmem o starožitné hračky je nakupují cíleně na zahraničních trzích a aukcích a následně je prodávají konkrétním sběratelům.

Sběratelsky nejatraktivnější jsou panenky, typicky dívčí hračky, pocházející ze 17. století a mladší. Tváře panenek se nejčastěji vyráběly z materiálů jako dřevo, vosk, papírmašé, biskvit, celuloid nebo látka. Některé mají malované obličeje, u novějších se už objevují i pohyblivé oči a pohyblivá víčka s řasami. Centrem výroby panenek bylo především Německo, které dlouhou dobu drželo své prvenství co do kvality a množství kusů. Po něm Francie s pozoruhodnou tradicí řemeslné výroby – zrodily se zde panenky Bébé s dětským vzhledem a Pařížanky s tváří dospělé ženy.

Panenky mají svou bohatou historii také v Itálii a Anglii a později se staly centrem jejich výroby Spojené státy. Cílem většiny sběratelů je najít všechny kusy z jednotlivých řad konkrétních značek či období. Starožitné panenky jsou přesně katalogizovány, a tak jejich sbírání funguje podobně jako třeba sbírání známek.

Plechové hračky

Kromě panenek zasahují do zorného pole sběratelů starožitností také medvídci či hračky plechové nebo samočinné se zabudovanými strojky a mechanické figuríny pocházející z konce 19. století, které napodobují pohyby lidí a zvířat. V kategorii plechových hraček jsou oblíbená autíčka, vláčky, lodě, letadla a vojenské stroje. Často jsou vybaveny skutečnými mechanismy, jako například parním pohonem, a dokonale zachycují technický pokrok.

Z domácích řemeslných dílen se výroba hraček postupně přemístila do továren a stala se samostatným průmyslovým odvětvím.
U nás byla zřejmě nejznámější německá firma Märklin, založená roku 1859. Původně se specializovala na vybavení domečků pro panenky, později na modely železnic. Ale i velké firmy v té době začaly vyrábět zmenšeniny vlastních výrobků pro děti, například firma Singer šicí stroje nebo firma Citroën dětská autíčka.

Cínoví vojáčci

Další zajímavou kategorii tvoří cínoví vojáčci, z nichž nejvzácnější kusy bychom našli v období 18. století. Vojáčci bývají nejčastěji vyrobeni ze směsi cínu a olova nebo z čistého olova, existují ale i sběratelé, kteří upřednostňují vojáčky vyřezávané ze dřeva, z papíru nebo kompozitních hmot. Jejich ceny se pohybují v řádech desítek tisíc korun a pro investory jsou výrazně méně atraktivní než zmiňované panenky.

www.asociace.com

Text Asociace starožitníků, foto Thinkstock, Shutterstock a archiv

Starožitné hračky


Komentáře

Napsat komentář