Přivezte mi, prosím, chatu!


Dovoz zboží k zákazníkovi až domů je dnes běžný. A podobně se dá pořídit dokonce i domek. Jen způsob dopravy je přece jen poněkud odlišný. Příběh jedné mobilní chaty začal na Kladensku a pokračuje až na Vysočině.

Cesta z nejbližší obce je všelijaká a po vydatném dešti nebo v zimě to musí být celkem dobrodružství. Převážet tímto „ouvozem“ náklad o půdorysu 3×10 metrů muselo být hodně zajímavé. Markéta o tom už dnes vypráví s úsměvem, ale tehdy tak klidná určitě nebyla.

Chata a úřady

Šedivá je teorie, zelený strom života. Na stránkách mobilnichaty.cz se píše, že instalace jejich výrobků nevyžaduje stavební povolení. Vysvětlujte to ale úředníkovi, který se s mobilní chatou nikdy nesetkal. Když ne povolení, tak co tedy?
„To byl kámen úrazu, bylo to těžké, ale nakonec jsme se domluvili. Byli fakt hodně vstřícní, ale nevěděli si s tím rady,“ popisuje trampoty a úředníky majitelka. Stavební úřad po prostudování zákonů a vyhlášek dospěl k závěru, že jde o hotový výrobek, a tudíž stačí ohláška bez kolaudace.
Rozdílné zkušenosti úředníků avizoval už výrobce Pavel Tóth z Řisut, odkud mobilní chata na místo určení putovala přes dvě stě kilometrů. Z jeho strany šlo vše jak na drátkách, v dubnu se podepsala smlouva a v srpnu už chata stála na okraji Vysočiny. Samotný transport probíhal bez komplikací, chata svými rozměry naštěstí unikla označení nadměrný náklad. A tak se o rozruch postaralo až její usazování.

Od zdiva ke dřevu

Sehnat na Tišnovsku pozemek, kde se dá postavit rekreační objekt, je problém. Úřady dávají přednost stavbám pro trvalé bydlení. Prvotní záměr – postavit zděnou chatku – už byl na spadnutí, souhlas se stavbou se dokonce získat podařilo, projekt byl hotový. Svažitý pozemek by si však vyžádal tak vysoké náklady na základy, že se raději hledaly jiné, finančně schůdnější varianty.
Volba nakonec padla na dřevostavbu se samonosným ocelovým rámem. Vyšla na méně než polovinu původního projektu, odpadly nákladné základy a chata lépe zapadla do okolní krajiny. Každá mince má dvě strany, takže pro změnu zbývalo vyřešit, jak objekt z příjezdové cesty dostat přes vzrostlé stromy, které Markéta obětovat rozhodně nechtěla.
Výrobce mobilních chat se ani po návštěvě místa nezalekl a díky svým zkušenostem mohl slíbit, že akce bude mít šťastný konec. První z místních jeřábníků jeho optimizmus nesdílel, a tak bylo nutné sehnat někoho, kdo má větší… jeřáb.

Čtyři kusy

Při pohledu na chatu vás možná napadne, že přesně v téhle podobě se asi nepřevážela. A máte pravdu, skutečně byla na několik kusů. První a největší díl tvořila podlaha a čtyři stěny s částí střechy. Hřeben sedlové střechy a nástavba s pultovou střechou cestovaly zvlášť, aby domek na výšku nepřekročil povolený rozměr. Jednotlivé díly se smontovaly až v cíli a poslední, čtvrtá část – veranda – se dodělávala na místě.
Po silnicích se chata vezla na podvalníku velkého tahače, posledních pár kilometrů absolvovala na valníku za traktorem. Nutno dodat, že šlo v jistém slova smyslu o premiéru, protože takto velkou mobilní chatu výrobce ze Řisut běžně nenabízí.
Není divu, že se Pavel Tóth svým výtvorem chtěl na stránkách našeho časopisu pochlubit. Za normálních okolností by své zákazníky do ničeho takového nenutil, když však vyšel vstříc jejich nadstandardním požadavkům, mohl na oplátku žádat ústupek v podobě naší návštěvy.
„Já asi nejsem povaha, abych si sem zvala Chatař chalupář, ale v té euforii jsem na to kývla. Teprve když jste zavolali, tak mi to všechno došlo,“ vysvětluje Markéta, odkud vítr vane. Přesto byla velmi milá, vstřícná, sdílná a dokonce pro nás připravila výborný koláč.

Rok první

Mobilní chata a její obyvatelé mají za sebou první rok společného soužití. Nad malým údolím, kterým chodí stádo býků k napajedlu, stojí od konce srpna 2015. A právě výhled tímto směrem jejím majitelům učaroval. Díky zateplení nebyl problém v chatě přebývat ani v zimě. Jedny kamna na dřevo vytopí rychle a spolehlivě celou chatu.
Jaká je tedy vnitřní dispozice mobilní chaty? Vchodem z verandy se vstoupí do malé předsíňky, která je ještě mimo půdorys hlavní stavby. Teprve odtud další dveře vedou do největší místnosti. Přesnější je výraz prostor, protože jde o obývací kuchyň, jejíž strop tvoří podbití krovů a namísto jedné štítové stěny má vstup do patra, kde je ložnice pro děti. Z obývací místnosti se chodbou projde kolem oddělené koupelny s toaletou do přízemní ložnice rodičů, která je oddělená dveřmi.
Díky přítomnosti dřevěných obkladů a malým rozměrům nebyl problém vytvořit útulný interiér. Vnitřní zařízení je zčásti vyrobeno podle návrhu paní Markéty, která se tím zabývá ve volném čase, profesionálně tvoří grafiku. Současně se nebrání vkusné kombinaci s prvky z obchodního domu Ikea. Vše je zařízeno moderně a jednoduše s drobnými odkazy na tradiční hodnoty v podobě porcelánové tabulky s požehnáním nebo výšivek s lidovým rčením.

Práce na zahradě

Vzhledem k tomu, že chata přijela ke svým majitelům prakticky hotová, nebyla s ní žádná zvláštní práce. Čas zde strávený mohou její obyvatelé rozdělit mezi odpočinek a práci na zahradě. Rozlohou je sice nevelká, ale prudký svah péči o ní komplikuje. Momentálně tu prosperují rybízy, mladé ovocné stromky a luční kvítí.
V horním rohu zahrady se krčí stará dřevěná kůlna, která s novou dřevostavbou kontrastuje. Výhledově se ale dočká důstojnějšího nástupce. Hezký pohled se nám naskytl, když místní hospodář pustil býky k potoku. Pro nás nevšední romantická podívaná, pro Markétu návrat do dětství. Vyrůstala totiž na krásné chalupě v Beskydech. Sama o sobě tvrdí, že není městský typ, takže mobilní chata pro ni představuje vítaný a častý útěk z Brna do přírody.
Relaxaci umocňuje absence internetu a pouze chabý signál na telefonování. To samozřejmě příliš neláká náctileté potomky, kteří mají své vlastní koníčky a tudíž i docela jinou představu, jak příjemně strávit víkend. Vedle jedinečného výhledu tak chata nabízí i vytoužený klid a zvuk kravských zvonců není vůbec rušivý, naopak dokonale dokresluje atmosféru venkova.

Text a foto: Tomáš Krásenský

Přivezte mi, prosím, chatu!


Komentáře

Napsat komentář

Stěhování chaty

Cestu chatky na valníku za traktorem po poli si místní obyvatelé nenechali ujít a všichni svorně v závěru cesty i během usazování domku fandili. Jen příprava jeřábu na náročnou operaci trvala více než hodinu. Věta: „Ten teda klel, ale nakonec to sem dostal,“ popisuje průběh operace velice výstižně.

Uložit