Chovatel skotu: Povídám si s krávami


Už jste viděli chovatele skotu, který si každý den povídá se svými krávami? My ano: je to pan Ivan Míchal z Tejmlova pod Javorníkem.

„Povídám si s krávami a je mi dobře,“ říká pan Míchal

Jeho krávy jsou sporé, s čupřinou nad čelem a s dlouhou srstí, zkrátka plemeno highland. „Chov těchto starobylých zvířat a založení farmy na šumavských stráních bylo přesně to, po čem jsem celý život toužil,“ říká muž, který původně vystudoval učitelství tělocviku a matematiky, pracuje ve strojírenství a mnoho let strávil v emigraci. „K chovu mne inspirovala návštěva Skotska. Když jsem tam uviděl pasoucí se highland, bylo mi jasné, čemu se chci jednou věnovat jako svému koníčkovi.“

Proč? „Už jen proto, že se tohoto starobylého plemene ruka šlechtitele nedotkla dvě až tři sta let. Jsou to ideální zvířata do hor, kde jsem chtěl žít, po jerseykách nejlehčí plemeno skotu, takže na svazích nezpůsobují erozi jako běžné krávy. Jejich chov pomáhá udržovat a obnovovat krajinu, protože spásají metlici, sítiny i další plevelné trávy, kterým se jiná hospodářská zvířata vyhýbají.“

Mám tu vodu

Rekonstruovaný statek pana Míchala je usazený nad údolím a pastvinami

Před několika lety se sen pana Ivana Míchala stal skutečností. Koupil spolu s manželkou historickou usedlost, která volala po opravách. Ale kolem byly svěží louky, pastviny a úžasný výhled do údolí. Pozemek byl dokonalý i pro krávy.

„Začínal jsem od nuly,“ vzpomíná majitel. „Abych tu mohl bydlet, musel jsem kompletně statek zrekonstruovat. Býval nejstarší na Javornicku, zapsaný jako číslo 1. Jeho hlavní bohatství je v pitné vodě, která v okolí dost chybí. Naše pozemky jsou na jižním svahu, takže tu rychle sleze sníh, všechno brzy rozkvétá a v létě sluníčko suší a ozdravuje pastviny. Hned jak to šlo, tak jsem v Německu koupil skotské krávy. Mimochodem, je to nejbezpečnější plemeno na BSE.

Popovídat si nimi mě baví víc, nežli navštěvovat kdovíjaké společenské akce. Nechci je samozřejmě úplně zdomestikovat, ale čas strávený u skotu se mi vyplatí. Krávy jsou pak mnohem klidnější, když pak u nich musím něco hlučného dělat. Na stres totiž reaguje highland mnohem citlivěji, nežli obyčejné domácí krávy. Některé z nich jsou více kontaktní, některé méně. Šéfovou dolního stáda se ani nepokouším drbat, ta to nemá ráda. Ale když jí řeknu: jdi kousek stranou, poslechne. Vzájemně se respektujeme.“

Nejsou na výdělek

Highland je „přírodní“ zvíře. Roste i dospívá pomalu. Jestliže normální kráva může zabřeznout v intervalu tří dnů, skotské náhorní krávy jsou schopné oplození jen po dobu dvanácti hodin. K prvnímu připuštění jsou připravené až ve věku tří let, běžné krávy o dva roky dříve.

Telata highlandu chodí i více nežli rok s matkou

„U našich krav vidíte, že tele zůstává u mámy, tamhle je jedno loňské a ještě pořád smatkou. Odežene si ho sama, když přijde čas. Highland není mléčné plemeno, ani chov pro maso není v našich podmínkách podstatný. Já zatím prodávám jen jednotlivé kusy na chov, jen přebyteční býčci jdou na jatka. Jejich maso je tmavé a připomíná zvěřinu. Mohou ho jíst i lidé, kteří jinak mají s trávením masa problémy.

Byl by o ně velký zájem, ale případný odběratel požaduje šest kusů do měsíce. Takové požadavky u nás nikdo nedokáže, a asi ani nechce, splnit. Buď přirozený chov – a pak je z něj málo masa, nebo highland chovat ve velkém, ale to zas jde dolů kvalita. Takže, abych si mohl dovolit chovat skotské krávy, musím mít ještě jedno zaměstnání.“

Šumavská pastorela

Je časné jaro, nažloutlá tráva pastvin je promočená a rozbahněná, ale celé údolí rozveseluje zářivě modrá obloha. Ve velké ohradě z klád lemující pastviny, rozeznáváme dvě telata s matkami a v dáli i několik býků, celkem kolem třiceti kusů dobytka. Stádo nevzrušeně postává a polehává, svým způsobem splývá s terénem. Dívat se na ně je příjemné.

Býk vzbuzuje respekt, ale i on přijde na zavolání

Zejména, když krávy blahosklonně přijímají péči majitele, který je volá jmény, hladí a posléze i češe. O něco později přicházejí i impozantní býci. Jejich rohy v nás vzbuzují respekt. Nejsou nebezpeční?

„Highland není agresivní, i když náš předchozí býk byl opravdu monumentální. Rozpětí rohů měl metr dvacet. Jak vidíte, docela velké rohy mají i krávy, protože je původně potřebovaly na obranu před šelmami. Taky je umí používat, přesně vědí, kam až špičkou rohu dosáhnou. Při styku s člověkem jsou klidné právě proto, že vědí, jakou zbraň mají. Na cizí lidi v ohradě však umí stádo vystartovat. I o mně musí vědět, že mezi ně jdu, pak jsou v klidu.“

Skotský brav má velmi zajímavou životní strategii. Na rozdíl od domestikovaného skotu celoročně spolupracuje. Například ve sněhových závějích vyšlape vedoucí jedinec úzkou cestičku ke krmnému místu a členově stáda po ní ukázněně putují v takových intervalech, aby se nemuseli vzájemně vyhýbat a cestu zbytečně rozšiřovat. O odolnosti skotského skotu svědčí i to, že se v zimních vánicích raději nechá téměř zavát sněhem (pod nímž jsou zvířata chráněná před mrazem a větrem), než aby vyhledal nabízený přístřešek.

Pohled na poklidné stádo je jeden z prvních ranních vjemů obyvatel farmy

Majitel nám s úsměvem vypravuje, že spoustu lidí však spíše zajímá, zdali a jak se skotské krávy dojí. A jsou překvapeni zápornou odpovědí. „Vysvětluji, že to jsou přece přírodní zvířata. Oni snad ani nevědí, že normálně má kráva mléko, jen když se otelí. Člověk jí tele sebere, krmí ho náhražkami, a tím si její mléko přisvojí, což je podle mne lumpárna.“

Čas na farmě Farim nenuceně běží v rytmu ročních období. „Jednou do roka vjedu s bránami na pozemky a rozvláčím kravince, aby se půda hnojila rovnoměrně. A pak už to jde skoro vše samo…
Odčervování obvykle ani není nutné, skot hodně přeháním mezi pastvinami, nějaká část zůstane vždycky neobsazená a mezitím sluníčko všechny parazity vyhubí.“

Lidem, která rádi krmí „zvířátka“ a rádi by přilepšili i chlupatým kravám (potkáte je nejen na několika místech na Šumavě, ale i v Krkonoších a Jizerských horách) pan Míchal vzkazuje: „Nekrmte je, jsou skromné a vystačí si jen s pastvou a senem. Nedávejte jim proto ani chleba, ani jiné pochoutky.“

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER

Chovatel skotu: Povídám si s krávami


Komentáře

Napsat komentář