Oprava krovu

Ne nadarmo se říká, že střecha je korunou stavby. Kvalitně sestavený a fungující krov dává domu tuhost a stabilitu, naopak vadný krov může přispět k poškození, nebo dokonce destrukci celé stavby.

Chalupa má původní krov z konce 18. století, jaký se používal běžně na patrových roubených domech v severních Čechách. Jde o krov hambalkové soustavy se střední rámovou stolicí, zavětrovanou v podélném směru pásky. Velká rozteč jednotlivých vazeb (až 220 cm) byla v tomto případě vyřešena použitím silnějších latí, protože bude použita lehká šindelová krytina

Venkovské konstrukce

Opravy krovových konstrukcí lidových staveb výrazně usnadňuje fakt, že bývají na rozdíl od krovů kostelů, zámků či jiných velkých budov poměrně jednoduché. Na českém venkově se až do poloviny 19. století používaly především krovy hambalko vé, jejichž základem jsou pevné trojúhelníky krokví, spojených příčným vodorovným trámem – ham balkem. Dolní konce krokví byly obvykle začepo vány do konců příčných, tzv. vazných trámů, které byly často zároveň trámy stropními.

U menších staveb s malým rozpětím se setkáváme jen s takovýmto jednoduchým systémem krovu. Při větším rozpětí je hambalková soustava dopl něna různými dalšími podporami. V období baro ka a klasicismu se na větších venkovských domech často používaly tzv. ležaté stolice se šikmými sloupky, jinou možností bylo podepření hambalků jed nou či více stolicemi se svislými sloupky.

Při opravě krovu bylo nutné vyměnit necelou polovinu dřevěných trámů, které byly napadené hnilobou, dřevokazným hmyzem, nebo již nemohly v důsledku trvalých deformací (průhyby apod.) plnit svou funkci. Byla to hlavně zcela prohnutá střední podélná vaznice a pak některé ztužující prvky. Zbývající dřevo bylo ošetřeno a ponecháno. Rozsah výměn je patrný na styčníku střední rámové stolice

Ve druhé polovině 19. století na venkově zdomác něl úsporný typ krovu se šikmou stolicí bez hambalků, nazvaný podle svého tvůrce tesaře Michaela Ranka – Rankův krov. Na starších sýpkách a zdě ných stavbách se někdy objevují krovy, jejichž základem jsou mohutné podélné trámy – vaznice, zazděné do štítů. Pokud je vaznice jen jedna ve vrcholu a jsou přes ni „přehozeny“ jednotlivé krokve, říká se takovému krovu „na kobylu“.

S rozšířením železnic a nádražní architektury ve druhé polovině 19. století se začaly objevovat i tzv. vaznicové soustavy. Jejich základem jsou podélné, různým způsobem podepřené vaznice.

Výměna jednotlivých prvků krovu vyžaduje přesnou a pečlivou tesařskou práci. Tesaři v našem případě odvedli opravdu skvělé dílo. Sesazené spoje byly upevněny tradičním způsobem – dřevěnými kolíky, zaráženými do předvrtaných otvorů. Na zhotovení nových prvků byly použity dodatečně ručně opracované trámky

Nejčastější vady

Problémy starých krovů lze shrnout do několi ka okruhů. Prvním je poškození dřeva hnilobou či dřevokaznými houbami a hmyzem. Nejčastěji jsou poškozeny dolní konce (zhlaví) trámů v blíz kosti okapu, které při zatékání poškozenou kry tinou nejvíce trpí. Jednotlivé prvky mohou být také trvale deformovány, např. průhybem nebo dokonce zlomením, takže pak nemohou plnit svou statickou funkci. V neposlední řadě bývají staré krovy, které jsou poměrně subtilní, dimen zovány na lehkou krytinu (obvykle došky a šin del) při její výměně přetíženy. To vede k deforma ci a praskání nejvíce zatížených prvků.

Možnost dodatečného zesílení původně subtilního krovu, kdysi dimenzovaného na došky, pro těžkou pálenou krytinu. Na této stavbě byly do mezer mezi stávající krokve vloženy zcela nové krokve a podepřeny nad obvodovou roubenou stěnou nízkou stolicí („kozou“). Pro celkové ztužení byly použity silnější latě, na spoje dřevěné kolíky

U historicky cenných staveb, venkovské chalupy nevyjímajíce, jsou krovy nedílnou součástí jejich památkových hodnot, i když vlastně nejsou vidět. Proto bychom je měli při rekonstrukci domu v maximální možné míře zachovat a opravit a niko liv vyměnit za krov nový. Tesařské firmy si totiž chtějí práci usnadnit (a také na ní více vydělat), proto často tlačí nepoučeného investora k odstranění staršího krovu a konstrukci nového. Výstavba zcela nového krovu by měla být opravdu jen kraj ním řešením, pokud už oprava toho starého není možná. V takovém případě by měl být nový krov postaven jako replika původní konstrukce.

Lokální oprava krovu

Podstatně šetrnější nejen k domu a jeho historic ké hodnotě, ale často i k rozpočtu na rekonstruk ci domu je lokální oprava krovu. Na základě statického posudku je nutné určit, zda se mají vymě nit celé trámy nebo jen jejich část. I zde platí obec né pravidlo, že trám by měl být vyměněn celý, pokud jsou poškozeny jeho oba konce nebo více než polovina délky.

Nově vkládané prvky by měly svými dimenze mi odpovídat stávajícím prvkům. Zvlášť pečli vě, přesně podle vyměňovaného trámu, je nutné opracovat spoje (styčníky). Podle řešení rozlišu jeme spoje plátové (často zpevněné důmyslnými rybinami), kdy se jednotlivé prvky pod různým úhlem kříží, a spoje čepové, v nichž je čep na čele trámu zasunut do odpovídajícího otvoru – dlabu. Tradiční spoje se vždy zajišťovaly dřevěnými hřeby nebo kolíky hranolového profilu, zaráže nými do předvrtaných otvorů. Tento postup je zpravidla nutné respektovat. Poctivým tesař ským přístupem k opravě krovu je ruční opraco vání povrchu.

Typickými detaily historického krovu vesnické stavby jsou tesařské značky (číslování jednotlivých vazeb), stopy po ručním opracování trámců a stopy po „šňoření“, tj. značení trámů šňůrou namočenou v rudce (červené čáry)

Lokálně poškozené trámky je možné opravit tzv. „protézováním“. Protézami můžeme výhod ně opravit např. uhnilé konce krokví, sloupků či vazných trámů. Poškozené části trámů se odříz nou, je ovšem nutné ponechat dostatečný přesah pro šikmé naplátování. Spoj lze zajistit buď dřevě nými kolíky, nebo ocelovými spojovacími prvky, svorníky apod.

Jestliže jsou trámy zatíženy na tah (což by měl posoudit statik), je možné spoj doplnit vloženým perem (dřevěným špalíčkem či zaráženým klí nem) nebo zámkem, aby nedošlo ke „klouzání“ staré a nové části trámu v místě nastavení. Pokud je spoj správně navržen, lze někdy dokonce vyne chat spojovací prvky. Také v tomto případě platí, že nové části trámů (protézy) by měly být přizpůsobeny profilu původních trámů, nikoliv naopak. Osekávání starých trámů tak, aby se přizpůsobily užším trámům novým, je tesařský zločin!

Co s přetíženým krovem

Patrně největší problém nastane, když je krov přetí žen (obvykle těžkou betonovou či keramickou kry tinou). Jednotlivé prvky krovu jsou zpravidla pří liš subtilní, navíc vzdálenost vazeb často převyšu je 2 metry (což je dvojnásobek doporučené rozteče krokví). Pokud je to z hlediska architektury domu možné, je nejjednodušším a často i nejlevnějším řešením náhrada těžké krytiny za lehčí materiál – např. eternitové šablony. Jestliže však musí těžká krytina na střeše z nějakého důvodu zůstat, pak je nutné krov zesílit. Každopádně by však přetížení krovu nemělo být důvodem k jeho úplné likvidaci. Vhodné zesílení krovu by měl navrhnout statik. V praxi se osvědčilo nejjednodušší řešení – vlože ní zcela nových krokví do mezer mezi krokve stá vající. Celý systém krovu je možné zesílit i doda tečně vloženým podpůrným systémem, např. níz kými kozami, stolicí apod., nebo zavětrovat doda tečně vloženými šikmými trámky. Takovéto řeše ní je zároveň velmi šetrné k původnímu krovu, neboť na nově vloženou dostatečně dimenzova nou podporu lze přenést podstatnou část zatížení střechy. Současně je vhodné použít silnější střeš ní latě, které celou konstrukci náležitě ztuží.

TEXT A FOTO: ING. ARCH. JAN PEŠTA

Oprava krovu