Na selském dvoře


Dvůr jihočeského statku, přeměněný na pozoruhodnou zahradu, má protáhlý tvar

Skalničkám sice nejvíc vyhovují kopečky a stráně, ale když to umíte, můžete jim vykouzlit hory a doly i na rovinatých jihočeských blatech. A dokonce i na dvorku. Chce to ovšem hodně kamení, času a lopoty.

Zatímco sousedům se na dvoře honí drůbež či tu mají v nejlepším případě kus trávníku s několika třešněmi, manželé Zíkovi z oken svého stavení koukají na rozkvetlou skalku. „Je to asi netradiční nápad, ale náš netypický dvorek o velikosti čtyřicet krát deset metrů si přímo říkal o rozčlenění,“ shodují se manželé.

„Původně tu byl klasický hospodářský dvůr, chovali jsme tu králíky, ale pak jsme se rozhodli celý prostor vyčistit a zkrášlit,“ říká majitelka. „Zbourali jsme veškeré přístřešky a kůlny, kterými byl dvůr z velké části zaplněn a obdélníkový pozemek jsme rozdělili na dva rovnoběžné, zhruba stejně široké pruhy.

Část přiléhající k domu je do poloviny vydlážděna betonovými tvárnicemi a v zadní části přechází v trávník. Je tu dost místa pro hry dětí i posezení pod slunečníkem, vešlo se sem i pískoviště a houpačka.

Protipólem trávníku je pruh s meandrujícími okraji tak, aby se obě části nenuceně prolínaly. Zahradní dílo neobyčejně působivě podtrhuje „rám“, jímž je polooprýskaná cihlová zeď sousedovy stodoly a zdi dělící pozemek Zíkových od sousedova dvora.

Krkonošská inspirace

„Zahradničit jsem začala tak, jak asi začíná každý – nejprve se na dvoře objevily nějaké ty trvalkové záhony. Až později jsem začala budovat první skalku,“ vzpomíná majitelka. „Výhodou bylo, že jsem měla spoustu kamenů ze zbouraných zdí, takže jsem je nemusela shánět.“ K opravdovému skalničkaření přivedl paní Zíkovou až výlet do Krkonoš. „Hory a hlavně horská flóra mne tak uchvátily! Když jsem se vrátila domů, dala jsem se do budování. Před třiceti lety to nebylo tak snadné jako dnes, nebyla literatura i kytky se špatně sháněly. Chodila jsem proto pro rady k jedné paní, která skalku měla. Zahrada se rodila po etapách, mnohokrát jsem začínala úplně znova – třeba i svoji chloubu, spárovou skalku jsem třikrát předělávala, než jsem byla spokojená. Její vršek jsem dokončila před čtyřmi lety.“

Nyní je již hotovo: v přední části zahrady je štěrkopískový záhon s výsadbou čarověníků a kamennými koryty, následuje vřesoviště s kyselinomilnými rostlinami, dále mokřad s jezírkem, na který navazuje spárová skalka. Díky orientaci pozemku se tu daří i stínomilným druhům a vešlo se sem i drobné jezírko připomínající paní domu horské oko.

Posezení u zahradního stolku za pár let zpříjemní stín broskvoně

Skalky a skalní výchozy doplňují konifery, které se musí každoročně zaštipovat, aby nepřerostly a nerozrostly se do šíře. Tu a tam zbylo místo pro štíhlý jalovec, sestřihávaný smrk, kouzelná je třicetiletá borovice schmidka a cypřišky. „Dřeviny sázel manžel, ale moc se jim tu nedaří. V okolí naší vesnice se těžil lignit – půl metru pod povrchem narazíte na černou hutnou maznici tvrdou jako beton.“

Pěnišníky ve vanách

Majitelka se za pochodu učila, jak kameny i skalničky poskládat tak, aby jejich trsy, polštáře či chomáčky usazené na skalních výchozech vypadaly co nejpřirozeněji. Velkým oříškem byla úprava místní zeminy se zásaditou reakcí na substrát přijatelný pro rostlinky, vyžadující převážně kyselou půdu. „Některé z nich, například lewisie a pěnišníky, potřebovaly speciálně upravenou zem. Vyhloubila jsem tedy pod nimi jámy a ty vyplnila směsí rašeliny, kompostu, písku a zeminy. U těch nejnáročnějších jsem se pojistila – aby se uměle vytvořená půda nemísila s okolím, zakopala jsem pod zem dvě vany, vyplnila je substrátem a jejich okraje zakryla kameny,“ vzpomíná majitelka. U méně náročných rostlinek bylo možné použít místní zeminu, jen trochu promíchanou s pískem a kamínky, aby byla propustnější a rostlinám neuhnívaly krčky.

V souvislých porostech skalniček se nedaří plevelům

Když kvetou hořce

Jako na všech skalkách, které nemají sbírkový charakter, rostou i ve dvoře u Zíkových zejména osvědčené druhy skalniček. V době, kdy jsme zahradu navštívili, byly v plném květu sytě modré hořce. Na nově přebudované zahradní sekvenci ve stylu spárové skalky se vyjímaly velmi autenticky. Vedle nich kvetly modrofialové zběhovce, bochánky růžových floxů a četné, lososově kvetoucí lýkovce. Jejich příjemnou vlastností je to, že během roku remontují.

Nejhezčím a nejbarevnějším obdobím na skalce je samozřejmě jaro, ale majitelka myslela i na podzim, kdy na zahrádce vykvétají její oblíbené pozdní druhy hořců. „Cibuloviny mi moc neříkají, protože se dost rozplevelují, ale moc ráda mám koniklece, které už bohužel odkvetly,“ glosuje majitelka výsadbu a vede nás ke svoji početné sbírce lilií. Hned vedle nich je kus zahrádky určený jenom lewisiím. Zcela jinak vyhlíží výsadba u jezírka ve střední partii zahrady. Ve vlhku se daří plazivým silenkám a úrazníkům, kvetou tu například orseje, turany i koulenky. Jezírko doplňuje nizoučký čilimník, plazivá vrba a líska s kroucenými větvemi.

„Ta je nejkrásnější v zimě, kdy zdobí svými větvemi, a pak ještě na jaře, když je obsypaná jehnědami. Zjara pod lískou vykvetou jaterníky a sasanky, stejné jako ty v lužním lese za vesnicí, amy radujeme, že se jim stejně dobře vede i u nás.“

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER


Komentáře

2 reakce na Na selském dvoře

  1. Lukáš napsal:

    Drůbež by tam byla hezčí, s pár kytkama se to nedá nazvat selským dvorem 🙁

  2. Lukáš napsal:

    Je smutné jak mizí vesnice v pravém slova smyslu – to vidět naše babičky tak se pomátnou.Smutné vidět to prázdné bez slípek,kačen či prasat a ovcí v chívech a slyšet to ticho – tenkrád kohout v každé chalupě a teď sotva jeden na vesnici.Alespoň že já ho mám na svém dvoře :-)…

Napsat komentář

ZALÉVÁNÍ SKALKY

„Rostlinky nijak nerozmazluji, zalévám je jen při dlouhotrvajícím suchu a na zimu přikrývám jen choulostivé lewisie a střevíčníky. Jinak co přežije, to přežije, ostatní nahradím něčím vhodnějším,“ svěřuje se paní Zíková.

CO ROSTE V KORYTECH?

Vstupní část zahrady patří výsadbě v korytech – objevíte tu především masožravé rostliny, špirlice a rosnatky. Koryta oživují také čarověníky, mezi nimiž vyniká zdrobnělý jinan.