Na moravském dvorečku


Stačí udělat jeden jediný krok z ulice za červená vrátka. Za nimi začíná úplně jiný svět. Svět květin, ptačích klecí, keramických figurek, sběratelských předmětů. Ta náhlá proměna vás ohromí.

Bez výzdoby by to byl obyčejný šedivý venkovský dvorek. Všimli byste si, že přízemní domek na novou fasádu teprve čeká, ale okna již má vyměněná, z bílého plastu. Všimli, pokud by ovšem vaše oči nezůstaly ohromeny záplavou půvabných dekorací. Za nimi je znát ženská ruka.

Tou ženskou rukou respektive rukama vládne keramička Zuzana. Její muž je přes týden na cestách, a tak je na ní, jak svůj čas vyplní. Kromě běžných starostí o dvě děti, domácnost, zahradu a obchod s keramikou má v hlavě plno nápadů, jak vylepšit dosud neobsazený kout nebo pár volných centimetrů na zdi. Realizovat tyhle proměny u svého domu pro Zuzanu není žádný problém. Hliněné květináče a figurky dokáže vyrobit sama a ostatní nakoupí přes internetové obchody a aukce. A mnohé předměty ještě vylepší – natře, olepí mozaikou, u nábytku vymění obyčejné úchytky za masivní porcelánové, které vyvolávají vzpomínky na dávnou babiččinu kuchyni.

Bílá, modrá, červená

Když se tak dívám kolem sebe, vidím, že základní barvou, kterou si Zuzana zvolila, je bílá. Tou natírá nábytek a další dřevěné doplňky. Bílý nátěr, i když oprýskne, působí noblesně a prostor rozjasní.

Další barvou, která se na mnoha místech opakuje, je světle modrá. Jemný odstín letního nebe a pomněnek má v sobě cosi něžného. Textilní sedáky, prostírky, čtverečky mozaiky, kterými jsou polepeny bílé skříňky vedle posezení, to všechno je světlounce modré. Tato barva se s bílou krásně doplňuje.

A tečkou, vykřičníkem, který strhává pozornost, je červená. Jasně červené okolíky pelargonií a verben v truhlících a koších na oknech a policích nelze přehlédnout. Jásavá červeň povzbudí oči i ve dnech, kdy zrovna nesvítí sluníčko.

Proutěné koše, ptačí budky

Pojďme se po Zuzanině dvorku podívat pozorněji. Po otevření branky z ulice je nutné projít krátkou uličkou. Je to místo nezajímavé, fádní – z jedné strany šedivá zeď domu, z druhé cihlová zídka, oddělující pozemek od souseda. Vlastně, byla by fádní, kdyby tu toho nebylo tolik ke koukání!

Na levou stranu naše hostitelka postavila několik artefaktů, které vyplňují prostor podél zdi domu i do výšky: truhlík s proutěnou treláží, po níž se pne černooká Zuzana – rostlina s výraznými žlutými květy s tmavými oky, dřevěné schůdky, které slouží jako police na košíky s pelargoniemi i sbírku starých kuchyňských mlýnků. Dominantní je rzí již notně prokvetlý bicykl, který je ale pěkným podstavcem pro další koše s truhlíkovými rostlinami – tentokrát bíle kvetoucími pelargoniemi a voňavou levandulí. Za ním stojí nízká káď. I ta má funkci květináče. Je vyplněna zeminou, do níž jsou zapíchány nahoře svázané silné pruty. I po nich se plazí bujná zeleň.

Pravou stranu uličky vtipně člení bíle natřené palety přišroubované k cihlové zdi, také opatřené bílým nátěrem. Prkna na bocích palet slouží jako police pro ptačí klece, budky, keramické figurky a další zajímavé předměty. Zuzana dna některých klecí vyplnila slámou, aby ptačí příbytky působily zabydleně. Jako by si jejich stálí obyvatelé jen na chvilku někam odlétli…

O palety je opřeno loukoťové kolo od vozu, před ním stojí necky plné drobných modrých květů lobelek doplněných plektrantusem s ozdobnými bíle panašovými listy.

Posezení na dvorku

Samotný dvorek, do něhož ulička mezi zdmi ústí, není nijak velký. Ze dvou stran ho uzavírá dům situovaný do „L“, proti domu je keramická dílna, poslední stranu tvoří pokračování zdi k sousedům. V prostoru dvorku je však tato zeď zakryta trsy kapradin, ozdobných trav, různými keříky a vzrostlou tújí.

Vzhledem k tomu, že zemina na dvoře je velmi špatná a nedařilo se v ní udržet ani travičku, rozhodli se majitelé celý prostor vysypat štěrkem. Aby tohle místo nebylo smutné, Zuzana ho oživila nevídaným artekfaktem. V samotném středu „roste“ torzo jabloňového kmene a na jeho větvích visí ptačí domečky. Drátěné klícky upoutávají ze všech stran. Nádherný nápad!

Pod okny domu je pak terasa. Na dřevěném roštu jsou položena drážkovaná prkna, která tvoří pevnou podlahu pro letní posezení. Stůl a židle jsou z kovu, rozjasňují je světle modré podsedáky. „Mám ráda serepetičky,“ směje se Zuzana a ukazuje na věnečky, srdíčka a další milé drobnosti kolem. „Proto jsme raději terasu zastřešili, abych při každém dešti nemusela všechno sklízet.“

Pod střechou z průsvitného polykarbonátu tak vznikl další pokojíček. Není tu jen stůl a židle, ale i malé bílé stolečky po stranách posezení. Jeden se zapuštěným umyvadlem a zrcadlem, druhý jen na parádu – svíčky, květiny, misku s mušlemi. A ze střechy dokonce visí lustr! No není to báječné místo na kávu a dlouhé povídání s kamarádkami?

TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
FOTO: JAROSLAV HEJZLAR

Na moravském dvorečku


Komentáře

Napsat komentář

Blankytně modré nebe, bílý dřevěný nábytek a doplňky s patinou, která prozrazuje opravdovost používání předmětů a jejich historii, i vůně levandule patří k prosluněné atmosféře francouzské Provence. Není těžké ji přenést i k nám…