Na Kochánově


Rozlehlá oblast Šumavy láká nejen unikátní přírodou, ale také zachovalou „historickou kulturní krajinou“. Její součástí jsou i lidská sídla včetně lidové architektury.

Roubená usedlost se zvoničkou a pavlačí ve štítu čp. 3 ve Zvíkově u Zámyšle je jedním z nejhezčích šumavských domů

Dnes navštívíme oblast v rámci Šumavy poměrně málo známou, avšak s mimořádně dobře dochovaným krajinným rázem – přírodní park Kochánov. Oblast ležící na samé hranici CHKO Šumava mezi řekou Otavou a jejím levobřežním přítokem říčkou Ostružnou, západně od Sušice.

Také Javoříčko si podnes uchovalo kouzlo drobné podhorské osady

Velmi členitá krajina je poseta drobounkými vesničkami malebně položenými mezi lukami a lesy. Až na několik výjimek (Petrovice, Hlavňovice) zde nenajdeme žádné větší vesnice – veškeré osídlení tvoří samoty či drobné vesničky tvořené jen několika usedlostmi bez pravidelného uspořádání. V mnoha těchto odlehlých a polozapomenutých vískách se dodnes dochovaly téměř neznámé poklady lidové architektury.

Domy s mohutnou střechou

Tak jako jinde v Pošumaví i v tzv. Podlesí se dlouho do 19. století stavělo ze dřeva. Dodnes zde objevíme množství krásných domů, často v mimořádně autentické podobě. Jak tedy vypadá typický dům z oblasti Kochánova? Má rozložitý půdorys, přisedlý k terénu. Světnice bývá roubená, často z nehraněných, jen nahrubo opracovaných kmenů. Pouze jejich konce – zhlaví – bývají přitesané do podoby rybinové vazby. Stěny světnice mohou být nabíleny, nebo opatřeny krytím z prken či šindele. Zadní části domu (nejčastěji chlévy) jsou obvykle kamenné.

Přesah střechy nad zápražím a bedněný obklad stěn chránily dům před šumavským počasím (Chvalšovice čp. 9)

Co však dělá zdejší dům typickým, je velmi mohutná široká střecha, sražená ve vršku valbičkou, původně krytá šindelem. Přesahy stěnových i stropních trámů střechu podpírají před štítovým i vstupním průčelím, takže střecha kryje před nepohodou i kamenný chodník na zápraží. Štít bývá jen prostý bedněný, s překládanými prkny. Typickým prvkem je skrytá pavláčka ve štítu. Na území Čech se objevuje jen na několika málo místech – kromě Pošumaví a Podlesí ještě sporadicky na Českodubsku.

Čp. 8 v Hořejším Těšově má roubenou světnici z nehraněných klád nabílených vápnem

Jen ty nejvýznamnější domy mívají další ze šumavských „specialit“ – zvoničku v hřebeni střechy. Její funkce nebyla jen estetická, ale též signální a sakrální. Zvonilo se v poledne, zvonění zažehnávalo bouřku či krupobití nebo provázelo nebožtíky na jejich poslední cestě. Zvonička na domech tak nahrazovala obecní nebo kostelní zvonici.

„Nejhezčí“ šumavský dům

Již v úvodu jsme předeslali, že se v kraji dochovalo nemalé množství opravdu hodnotných a často autenticky zachovaných domů i celých vesnic (nebo spíše vísek). Druhou stranou téže mince je i fakt, že mnoho staveb je dnes v ne zcela ideálním technickém stavu a hrozí jim zánik nebo minimálně nešetrná přestavba. Zbývá už jen prozradit, kam se za lidovou architekturou vydat.

Některé ze scenérií v úžasně zachované vesničce Chvalšovice se od začátku 20. století příliš nezměnily…

Určitě bychom neměli minout nepatrnou vesničku Zvíkov u Zámyšle. Zdejší usedlost čp. 3 bývá někdy označována za „nejhezčí šumavský dům“. I když krásných domů bychom našli řadu i v jiných částech Šumavy, přesto je Zvíkov ve své zachovalosti výjimečný. Za návštěvu stojí téměř neznámé a přitom velmi dobře dochované vísky Hořejší Těšov nebo Chvalšovice, pěkné domy nalezneme například v Javoříčku, Petrovicích u Sušice, Kunkovicích a Zahrádce. Nedaleko Hartmanic stojí jeden z nejcennějších mlýnů v Pošumaví – Žežulka pod Mochovem.

A jak by měl vypadat nový dům v regionu? Hlavně by měl být přikrčený a doširoka rozkročený! Mohutná polovalbová střecha a stěny obedněné širokými prkny jsou již jen kosmetickými prvky.

TEXT A FOTO : ING. ARCH. JAN PEŠTA

Na Kochánově


Komentáře

Napsat komentář