Mlýn pro přátele


Bývalý vodní mlýn v romantickém zákoutí u Světlé nad Sázavou ukrývá rozlehlé prostory, které zaujaly výtvarníka Jiřího Misse. Proto mlýn, přesněji jeho hospodářskou část, před sedmnácti lety koupil.

Mlýn při pohledu zezadu. Původní obytná část je vlevo, patří k ní i zahrada u domu. ve střední a pravé části bývala mlýnice a další mlynářské zázemí, dnes je Jiřího „chalupou“

Usměvavý chalupář nás už vyhlížel před stavením. Bez jeho navigace po telefonu bychom mlýn asi hledali déle. Stojí sice ve vsi, ale dokonale ukrytý na konci cesty v údolíčku za vzrostlou zelení. Na první pohled nevypadá příliš veliký. Za chvíli jsme pochopili proč – vstup je totiž v úrovni druhého nadzemního podlaží, protože dům stojí v mírném svahu. Teprve z druhé strany, z louky a od lesa, se mlýn ukáže v celé své velikosti a členitosti.

Rozlehlé stavení

Mlýn pochází asi z roku 1900, mlít se v něm přestalo o padesát let později. Od osmdesátých let do konce devadesátých sloužil už jen pro víkendové bydlení.

Při pohledu od přístupové cesty nepůsobí mlýn nijak rozlehle. z kryté terasy se vstupuje rovnou do krbového pokoje ve druhém podlaží

„Byl to můj sen, mít velký dům a moci si pozvat spoustu přátel. Někdy tu bývá až dvacet lidí, pořádáme různé akce, hry,“ odpovídá Jiří na otázku, čím ho mlýn zlákal. Uvnitř může mít i dílnu a malovat, což v pražském bytě moc nejde. „O mlýnu jsem se dozvěděl náhodou, ale hned se mi zalíbil právě pro ty rozlehlé prostory, přitom tady máme dostatek soukromí.“

Žulová stavba je vertikálně členěna na tři části – svědčí o tom i střechy v nestejné úrovni. Jednu krajní část, sloužící vždy jako obytné stavení, si ponechala ve vlastnictví rodina původních majitelů. Hospodářské prostory mlýna zabíraly dvě části budovy. Obě mají tři podlaží, ale jsou oproti sobě na výšku posunuty o několik schodů. Všechna podlaží propojuje schodiště ve střední části, z něj se ze zvýšené podesty vstupuje do místností ve vedlejší části. „Schody tu za víkend zdolám asi osmdesátkrát,“ prozrazuje náš hostitel.

Bydlení pro rodinu i pro přátele

Missovi tu získali šest velikých místností. Jak jsme zmínili, mlýn leží v lehce svažitém terénu, proto se vstupuje ze zastřešené verandy rovnou do krbového pokoje ve druhém podlaží. Pod ním je hygienické a technické zázemí, nad ním dětský, dnes spíše hostinský pokoj. Ve střední části mlýna je v přízemí kuchyně, ve druhém podlaží je společenská místnost – herna a nad ní ložnice s odpočinkovým koutem a s pracovnou – ateliérem.

ve vstupní neboli krbové místnosti je pro odpočinek určeno kromě kožené pohovky i pódium s ležením. Kožešiny různých zvířat najdeme na více místech ve mlýně

„Prostory jsem rozdělil na soukromé s ložnicemi, odpočinkové a společenské – tedy tak, abychom sem mohli jezdit s rodinou, ale také abych mohl pozvat kamarády. Aby tu měli kde přespat, mohli jsme společně trávit čas třeba u kulečníku a nikdo se necítil stísněně,“ vysvětluje své představy, které tady zrealizoval, náš hostitel.

Pocit stísněnosti určitě nikdo mít nebude, mlýn nabízí obytnou plochu 400 m2. Na tři velká spací pódia – v ložnici, kuchyni a krbovém pokoji – se vejdou určitě víc než jen dva nocležníci. A v dětském pokoji je přichystáno kromě dvou postelí i další spaní v „komůrkách“ pod šikmou střechou.

Nezbytné opravy

Na kryté verandě se v létě vaří i stoluje

Chalupář měl štěstí, mlýn byl poměrně v zachovalém stavu. Podlahy a stropní trámy byly z kvalitního dřeva, všechna okna jsou původní, vnitřní i vnější omítky byly v pořádku, voda sem byla zavedena, elektřina také. Ale to neznamená, že tu nebyla žádná práce.

„Spodní část jedné zdi byla vlhká, dokonce plesnivěla,“ vzpomíná náš hostitel. „Protože podřezat kamennou zeď by byl problém, udělala se injektáž – po deseti centimetrech se do zdi navrtaly díry a do nich se pod tlakem vpravila hmota, která izoluje. Také jsme částečně měnili krov a pokládali jsme novou krytinu, vápenocementové desky Cembrit. Asi třikrát jsme už natírali dřevěné prvky, kterých je tu dost, proti dřevokazným houbám a červotoči.

Za krbem ve vstupním pokoji jsme vybudovali letní kuchyňku a zavedli sem vodu, abychom nemuseli pro cukr a sůl nebo s každým opláchnutím hrnečku chodit jeden a půl patra dolů do kuchyně,“ vysvětluje Jiří.

Jiří koupil mlýn už s krbem, ale letní kuchyňku za ním vybudoval sám. Na krbu a polici nad ním je vystavena sbírka starých žehliček. houpací křeslo chalupář dlouho sháněl, koupil ho na inzerát a přál si „křeslo s příběhem“

V našich klimatických podmínkách je důležité vyřešit dobře vytápění objektu. Kromě velkého krbu ve vstupní místnosti a kachlových kamen v kuchyni, které tu už byly, se o teplo ve mlýně starají ještě kovová kamna Jotul v ložnici, v celém stavení je pak etážové topení. Kotel na pevná paliva lze přepnout na elektřinu, kamenná stavba se temperuje celý rok.

Krb i kachláky už stály

Při úpravách stavení navázal Jiří i na to, co už vybudovali předchozí majitelé. Například v kuchyni stála kachlová kamna. „Chtěl jsem tu mít pec, ale bylo by náročné kamna vybourat, tak zůstala. V krbové místnosti byl mohutný krb i základ velké postele, z něj je dnešní pódium s ležením.“ Úložné prostory pod šikmou střechou v podkroví upravil chalupář na spací „komůrky“, jež mají i své osvětlení.

Bez šikovných rukou to nejde

v šachovnicovém stolku v herně se ukrývá mlýnský kámen. Kolo na zdi za ním sloužilo k pouštění vody na turbínu v náhonu

„Jsem schopen udělat cokoliv, ale potřebuji základ od odborníka,“ prozrazuje Jiří. „Většinu věcí jsem dělal sám, něco jsem konzultoval, ale například s elektřinou mi pomáhal kamarád Beda. Základní rozvod tu byl, přidávali jsme jen další světla a zásuvky. Do kamene jde sekat těžko, přívod jsme proto vedli pod omítkou, po trámech nebo lištou po zemi. Některé tesařské a truhlářské práce odvedl pan Říha ze vsi.“

Další prací, do které se majitel mlýna pustil, byla koupelna. Ta stávající nevyhovovala, chalupář ji vybudoval znovu. Větší úpravy se dočkalo i podkroví. Prostor dnešní ložnice byl původně otevřen až do krovu. Jiří udělal rovný strop a místnost dostala i střešní okna. Slouží nejen jako ložnice, ale i jako soukromý obýváček a Jiřího ateliér. „Tady rád maluji, i v zimě je tu dost světla,“ říká majitel.

Památky na mlynářské řemeslo

Mlýn má jednu zajímavost – zachovala se v něm různá technická zařízení z doby, kdy se tu ještě mlelo. Některá slouží jen jako připomínka – dekorace – jiná se stala praktickou součástí zařízení. Násypku na obilí využil Jiří jako základ spacího pódia v ložnici, kovové kolo (řemenice) v kuchyni vyrůstá z pracovní desky a slouží k zavěšování nádobí. Nejvíc památek jsme ale objevili v herně. Procházejí tudy dvě násypné třídičky na obilí, kovovým kolem na zdi se otevíral přítok vody k turbíně, v kulatém šachovém stolku je ukryt mlýnský kámen, bar je vestavěn mezi svislé duté trámy se skleněnými okénky. „Něco se jimi asi posílalo dolů,“ míní chalupář.

Dominantou herny je kulečníkový stůl a za ním bar. Tady se schází Jiří se svými kamarády

Z dalšího vybavení herny zaujme krásný kulečníkový stůl, který Jiří koupil od japonského velvyslance. Pro přátelská utkání tu slouží i šipky či fotbálek. Ve výzdobě místnosti se uplatnily nejrůznější předměty z minulých dob – kolovrátek, máselnice, cep, ze stropu zavěšená židle, staré váhy, mlynářské erby, staré fotografie. Jedna stěna je malou galerií – malíř sem zavěsil reprodukce obrazů z Národní galerie v Praze, jejichž povrch speciálně upravil silikonem, takže připomínají skutečné oleje na plátně. Z herny je vstup na dřevěnou pavlač, z níž se otevírá pěkný výhled do přírody.

Jak se zařizovalo

Jedna z násypných třídiček v herně v celé své kráse. Při pohledu z blízka je vidět, jak si naši předkové dávali záležet na každém detailu

„Po předchozích majitelích tu zůstalo jen pár kousků nábytku, ostatní jsme většinou dostali, koupili v bazaru, vyhozené věci jsem si opravil, něco vyrobil truhlář,“ vysvětluje Jiří původ zařízení. Podobně to je s dekoračními předměty. „Některé pocházejí z majetku naší rodiny, ostatní jsou dary od známých nebo bazarové objevy. Obraz dívky, který vidíte na stěně, jsem namaloval na čelo postele zachráněné z odpadu. Kůži klokana dostal tchán od kamaráda z Austrálie, na krbu je moje sbírka starých žehliček,“ ukazuje náš hostitel.

Letní terasa

V létě je hodně využívána krytá terasa s letní kuchyní a sezením před vstupem do domu. „Tesař udělal trámovou konstrukci, střechu jsme zvládli s kamarádem. Později jsme postavili krb, pak pult a nakonec to celé obložili břidlicí,“ předvádí Jiří. Konstrukce terasy je porostlá popínavkami, splývá tak s okolní zelení. Domácí i hosté mají odtud přehled o tom, kdo k nim přichází, na druhé straně je výhled na louku a les.

Spaní u roztopených kachlových kamen v kuchyni musí být v zimě příjemné

Dříve vedl kolem mlýna vodní náhon. V době, kdy chalupář mlýn kupoval, už nebyl využívaný, ale tekl tudy potůček, který někdy zaplavoval kuchyni. Jiří ho rourami svedl přes louku do potoka a ze šachty pro Kaplanovu turbínu udělal septik.

Zahrada s hlavami

Zahrada je zajímavě členitá, s různou výsadbou, z každého místa nabízí jiné pohledy. „S úpravou zahrady mi radil a pomáhal kamarád Honza,“ prozrazuje Jiří. Bylo třeba vykácet zarostlý svah k náhonu a vysázet novou zeleň.

Přes potůček se ve stínu kroucené vrby a břízy klene můstek, který nás přivede pod strom s lavičkou a stolkem. Přímo v potůčku roste šípovec, vodní kosatce, dřišťál, močálové trávy. Bývalý náhon je osázen různými rostlinami, je v něm i zákoutí sestavené z kamenů, pokrouceného dřeva a pískovcových hlav, které jsou dílem Jiřího a jeho přítelkyně Oli. Kousek dál v zahradě rostou nově vysazené jabloně, slívy, třešeň, angrešty, maliny, ostružiny.

Přes můstek dojdete k lavičce a stolu pod stromem

Chalupář nám ukazuje i vysoký kruhový záhon, který vyskládal ze starých cihel a osázel květinami. Vedle kvete fialovými květy magnólie (díky teplu vykvetla teď na podzim podruhé), roste čínská vrba, stříbrný smrk, zlatý javor. V zahradě se daří i jehličnanům a tvarovaným listnatým stromům, u plotu se zelená kapradí, na sluníčku voní levandule.

„Chtěl jsem, aby zahrada vypadala úhledně, ale venkovsky, a aby s ní nebylo moc práce. Je v podstatě bezúdržbová, jen se musí občas něco stříhat,“ vysvětluje na závěr naší návštěvy svou zahradní strategii chalupář.

text: Iva Tvrzová
foto: Pavel Veselý

Mlýn pro přátele


Komentáře

Napsat komentář