Proměna zdevastovaného statku

Rubrika: Chalupy, Chaty a chalupy, rss-feed

Opouštět statek, který jste dlouhá léta opravovali, dávali do pořádku a utvářeli k obrazu svému, pro někoho nebývá jednoduché. Proto je tato návštěva takovým malým nostalgickým ohlédnutím za jedenácti lety, během kterých se statek rodil do současné podoby.

Návštěvu bývalého statku v památkově chráněné oblasti nedaleko Prahy jsme si plánovali několik měsíců. Jak už to v životě bývá, souhra náhod ji umožnila až v hodině dvanácté, v době, kdy rodina majitele chalupu opouštěla a stěhovali se do ní noví nájemníci. Ale vraťme se o jedenáct let zpět.

Statek po předcích

Pradědeček dnešního majitele býval vysokým úředníkem a statek si pořídil nejen jako víkendový a letní byt, ale také proto, aby rodinu ve městě zásoboval vlastními potravinami. Politické změny po roce 1948 způsobily, že prosperující hospodářství skončilo v majetku JZD. A tato péče z něj, stejně jako z okolních znárodněných statků, během let udělala ruinu, a stodola a hospodářské budovy, které oddělovaly dvůr od sadu, spadly. Zdevastovaný objekt se po desetiletích vrátil v restituci zpět rodině a po čase jej spolu se sourozenci získal v dědictví současný majitel. Ten se rozhodl, že příbuzné vyplatí a nemovitosti vrátí původní tvář.

V teplých dnech se vaří a peče na elektrice zabudované do nové linky

Odvaha splnit si sen

Paní Helena, matka současného majitele, vypráví: „To se stalo před jedenácti lety. Když syn do stavení přišel, bylo jasné, že bez celkové rekonstrukce se stavbu zachránit nepodaří. Kdysi zdobná omítka s plastickou výzdobou byla oprýskaná, paneláková okna v bývalé obytné části rozbitá, některá zazděná, v hospodářské budově byly v oknech jen mříže. Stodola se rozpadla, starý sad a zahrada byly zpustošené.“ Novopečenému majiteli ovšem nechyběla odvaha ani chuť splnit si sen a z ruiny znovu vybudovat příjemné venkovské bydlení, které rodině poslouží k rekreaci.
Protože se v místě nachází mnoho pamětihodností včetně několika architektonicky zajímavých statků, byla obec v devadesátých letech vyhlášena vesnickou památkovou rezervací a od té doby dochází k významné proměně historického jádra obce i k oživování jejího okolí. Proto musí stavebníci spolupracovat s památkáři, kteří určují třeba to, jakou barvu bude mít fasáda či jaký typ tašek poslouží jako krytina střechy, aby obec měla jednotný vzhled.

V obývacím pokoji upoutá pozornost podlaha z borovicových prken. Dá se zde relaxovat u knihy, sledovat televizi nebo poslouchat hudbu

Z čeho se stavělo

Procházíme stavením. Naše hostitelka nám sděluje, že dům a obvodové zdi pozemku jsou vystavěny z opuky. Ta je ukryta pod novými omítkami, které jsou obílené a ve všech místnostech je zdobí barevný sokl. Kámen je dnes přiznaný pouze na kusu stěny v jedné z horních koupelen.
Podlahy jsou až na chodbu, koupelny a část kuchyně, kde je dlažba, dřevěné. Památkáři požadovali, aby v domě byly položeny podlahy, jaké byly použity ve starém statku. Investor je tedy nechal zhotovit z borovicových prken přesně podle originální podlahy, která se zachovala v jedné z ložnic v patře.

Na počátku bylo rozhodnutí vrátit život statku po prarodičích

Komfort se starobylým vzhledem

Když jsme si prohlíželi fotografie statku před jeho rekonstrukcí, bylo nám jasné, jaké množství práce tu bylo odvedeno i kolik řemesel bylo potřeba, aby se interiér proměnil ve světlé, útulné bydlení se starobylým vzhledem a zároveň s komfortem odpovídajícím potřebám současného životního stylu. Proto je do objektu zaveden plyn a obecní vodovod, i když se ve dvoře nachází vlastní studna. Při rekonstrukci došlo i na změnu dispozic v patře.
Dnes ze světlé a prostorné chodby vedou schody do patra, vchází se z ní do obývacího pokoje, kuchyně a koupelny s technickým zázemím, kde je umístěn plynový kotel, který přes radiátory vytápí celé stavení. V koupelně je navíc podlahové topení. Do chodby s klenutým stropem s bílými omítkami a dlažbou ve stylu cotto svítí slunce a vytváří tu pohodovou atmosféru. Paní Helena upozorňuje na dřevěná špaletová okna a říká: „Vždycky tu takový klid nebyl, jsme přece jen kousek od Ruzyně. Protože je obec památkovou rezervací, dodalo letiště obyvatelům do všech oken šest milimetrů silné sklo, aby se zmírnila hlučnost od prolétajících letadel.“

Útulný pokoj pro hosty

Staré v kombinaci s novým

Interiér je vybaven ve venkovském stylu, ale majitel jej nezařídil jako starou chalupu. Nábytek z voskovaného smrkového dřeva je nový a najdete jej v celém stavení. Na zakázku jej vyrobili šikovní truhláři od Nového Bydžova. V obývacím pokoji objevíme třeba také oblíbená prvorepubliková křesla a další zajímavé kousky nábytku.

Útulné podkroví

Po lomených dřevěných schodech vystoupáme do patra. Kdysi to bývala jedna velká místnost. Tento prostor byl rozdělen a vznikly tu dvě ložnice s koupelnami. Do jednoho pokoje se vstupuje přes chodbičku, která tvoří přemostění nad klenbou schodiště. Přestože je podkroví příjemně osvětleno špaletovými okny, naše hostitelka vzpomíná, že tyto prostory chtěli prosvětlit ještě střešními okny. To se ale nezamlouvalo památkářům, proto od prvotního záměru museli stavebníci ustoupit.
V patře se nachází ještě jedna bytová jednotka přístupná po venkovním schodišti. Tu majitel pronajímá.

Zeď s bránou a brankou zdobí popínavé růže. Pěkná vrata i dveře vyrobil místní truhlář

Prostor k podnikání

V hospodářské budově, která navazuje na obytné stavení, zamýšlela matka majitele vybudovat školku. Prostor stačili již stavebně upravit – a připravit místa pro toalety, umývárnu, hernu, kuchyňku pro personál i spaní v patře, ale z projektu nakonec sešlo a nový nájemce tu bude provozovat truhlářskou dílnu. Také se tu nachází zvenku přístupná toaleta, která zvyšuje pohodlí při pobytu v zahradě.

Dvůr je spojený se zahradou

Protože stodola, která ve statku uzavírala dvůr a oddělovala jej od zahrady a sadu, díky špatné péči JZD spadla, zatravněný dvůr volně přechází do zahrady a původní stavby dnes připomíná pouze vstup do sklepa a opticky jej člení pouze koryto osazené zelení, pískoviště a na protější straně pergola s posezením a houpací sítí. Jak nám prozradila paní Helena, sklep skvěle slouží jako vinotéka a jablka v něm vydrží čerstvá a nepoškozená i ve velkých mrazech.
Naše hostitelka se synem do zničeného sadu vysadili dvacet hlav vinné révy, jíž se na výsluní dobře daří, dále třešeň, višeň, meruňku, hrušku, jabloň, maliny, jahody, ale také například rakytník a další rostliny. V zahradě se pěstují i rajčata, dýně, cukety, okurky a podobně. Zvenku je zeď zahrady porostlá břečťanem a přísavníkem tříprstým. „Vše již plodí a sad právě dostává ten správný vzhled,“ říká se stopou smutku v hlase Helena. Protože majitel je pracovně velmi vytížený a na statek mu nezbývá čas, budou si zahrady po několik let užívat nájemci.

Tenkrát

V jak zoufalém stavu se statek nacházel v době navrácení, prozrazují už jen fotografie.

TEXT: HELENA ŠTĚTINOVÁ
FOTO: VLADIMÍR HÁJEK a archiv majitele

 

 

Proměna zdevastovaného statku