Kváskovice


Leží na rozhraní Šumavy a jižních Čech, asi 25 kilometrů jihozápadně od Strakonic na dohled vrchu Kůstrého. Vzhledem k tomu, že se tu domy přestavovaly minimálně, podoba vsi se zachovala v mimořádně nenarušené podobě.

Blízké i daleké okolí tvoří nádherná kopečkovitá krajina Pošumaví s množstvím pěkných vesniček a minimem turistů. Obec rozložená na stráni otočené k jihu se nachází asi 11 km západně od Volyně a 13,5 km severozápadně od Vimperka v nadmořské výšce 709 metrů.

Chalupa čp. 2 patří k památkově chráněným domům

Troška historie

Na tabuli u kaple svaté Panny Marie stojící v centru východní návsi se dočteme, že Kváskovice se poprvé připomínají roku 1544 jako příslušenství tvrze v Dobrši, kterou vlastnil rod Koců. Později se ves stala součástí němčického statku. Roku 1654 bylo v Kváskovicích bylo zaznamenáno celkem 10 usedlostí, z toho 8 selských gruntů. Roku 1656 celá ves vyhořela. Víc se o historii obce nedozvídáme.

štít chalupy čp. 29 kryjí eternitové šablony

Západní náves

V Kváskovicích jsou dvě nevelké nepravidelné návsi, které spojuje silnice. Zástavbu tvoří zděné statky uzavřeného i polouzavřeného typu, tu a tam doplněné dřevěnými stavbami. Vývojově starší je výše položená východní část. Půdorys jádra vsi zachycený mapou stabilního katastru z roku 1837 se prakticky neliší od dnešního stavu. Patrně na konci 18. století vznikla západně od jádra původní vsi oddělená skupina chalup soustředěná okolo jakési samostatné druhé návsi.
A právě tady, na severním okraji západně ležící návsi, stojí roubená chalupa čp. 25, jedna z nejvýznamnějších památek regionu. Dochovala se ve vysokém stupni autenticity. Dnes je po rekonstrukci a pronajímá se. Můžete si tedy sami vychutnat život ve vápnem nabílených stěnách sroubených z kulatiny i hraněných trámů krytých širokou polovalbovou střechou s dřevěným šindelem. V chalupě jsou dosud zachovalá původní kachlová kamna s pecí.
Dalším pěkným příkladem šumavského doširoka rozkročeného domu je nedaleko stojící zděná chalupa čp. 26. Má prkenný štít a polovalbovou eternitovou střechu.

v uličce spojující obě návsi stojí i hasičská zbrojnice

Východní náves

Pravděpodobnější však je, že nejprve zavítáte na východní náves už proto, že tudy vede jedna z cest do unikátního hoslovického vodního mlýna, který je starší více než 400 let a který posloužil filmařům k natáčení několika pohádek. Dnes je otevřen návštěvníkům jako muzeum. Ke mlýnu jsou to odtud necelé čtyři kilometry. Vraťme se ale do Kváskovic.
Jak už bylo řečeno, dominantou horní části této návsi je kaplička svaté Panny Marie. Nad ní je další statek, který si můžete pronajmout. Čp. 10, tak zvaný Máchův statek, je ukryto za vysokou ohradní zdí. Mohutná zděná stavba pochází ze 16. století a dosud se na ní zachovala celá řada stavebních prvků ve staré podobě – brány, fasáda, krov, chlebová pec. Součástí areálu jsou hospodářské budovy. Škoda jen, že ze statku je jen málo vidět.
Pokud se rozhlédnete po návsi, zaznamenáte, že mnohé domky a hospodářská stavení zdobí krásné dekory poskládané z režných cihel. Jsou z nich nadokenní oblouky, římsy, cihly lemují větrací otvory nebo niky zapuštěné do bran i průčelí domů. Rukopis jednoho zednického mistra je tu znát.
Hodně se tu stavělo z kamene, ale některé domy mají obytné části ze dřeva nalíčeného vápnem. K takovým patří například chalupa čp. 29 s eternitovým obkladem štítu. Do řady usedlostí se vjíždí krásnými dřevěnými bránami zasazenými do vysokých ohradních zdí. Kolorit vsi utvářejí i stodoly a další hospodářské objekty.
Vesnice působí malebně, protože tu nenajdete výrazně přestavěný nebo nově postavený dům. Vzhledem k ucelenému souboru zděných a roubených stavení byla tato obec v Pošumaví před dvaadvaceti lety zařazena mezi vesnické památkové zóny.

 

Text: Martina Lžičařová
Foto: Martina Lžičařová a Petr Živný

Kváskovice

Uložit


Komentáře

Napsat komentář


Když se řekne

Režné zdivo

Neomítnuté zdivo, na jeho povrchu je zřejmá struktura stavebního materiálu, které vytváří hrubou stavbu. Pálené cihly se ve vesnickém stavitelství začaly používat od 19. století, a to nejprve u zámožných obyvatel a na panských a farních budovách. Zpočátku se jimi vyzdívaly rohy staveb, dveřní ostění, klenby a komíny, později celé obvodové zdi a vnitřní příčky. Rolníci stavěli přednostně z tohoto materiálu chlévy a hospodářské budovy.