Kojákovice


Hranice chráněné krajinné oblasti Třeboňsko sice končí přímo před vsí, ale i v jejím katastru leží několik malebných rybníčků, tak typických pro tento kraj na jihu Čech.

Dnešní zástavba Kojákovic je výhradně zděná. Domy mají fasády často zdobené zubořezy a ozubenými půlkruhy

Kojákovice leží na mírně vyvýšeném místě na jihu od Třeboňské pánve. Ze všech stran je obklopuje les a na severovýchodě i šňůra menších rybníků. Také přímo v obci, na návsi, se nacházejí čtyři rybníčky a další, docela drobné, se ukrývají v zahradách.

Drobné rybníčky v návesním prostoru i zahradách u jednotlivých usedlostí jsou pro Kojákovice charakteristické

Ves pravděpodobně vznikla v období mezi druhou polovinou 13. století a první polovinou 14. století. Osadníci stavěli svá obydlí při dně lužního úvalu, kde dosahovala spodní voda nejvýše a půda byla nejtěžší, zatímco horní části byly využívány zemědělsky. Obec tím získala uspořádání, kde statky a chalupy stojí ve dvou řídkých řadách, se štíty obrácenými do návesního prostoru o délce téměř 800 metrů. V něm bylo přehrazeno několik kaskádovitých rybníčků.

Touto důmyslnou drenážní soustavou byly odvodněny výše položené obytné a hospodářské budovy, z nichž se zadem přes stodoly vstupovalo přímo do polí. Na severní i jižní straně, po obvodu obce, obíhala zástavbu záhumenicová cesta, takže návesní prostor zůstával klidným místem plným zeleně u vodních ploch.

Cesta za štěstím

První písemná zpráva o Kojákovicích se váže k roku 1371. Tehdy bratři Petr, Oldřich a Jan z Rožmberka potvrdili desátek z vesnice klášteru v Třeboni. K velkému třeboňskému panství Rožmberků pak ves patřila po celou dobu své historie.
Největší ztráty obec utrpěla za třicetileté války. Ve zdecimovaných Kojákovicích zůstali jen čtyři usedlíci. V pozdějších letech se vesnička opět postupně rozrůstala.

Jeden z mnoha domů s typickou výzdobou

Zdejší život bezesporu zásadně ovlivnil rok 1848. Po zrušení poddanství Ferdinandem V. se poddaní mohli od vrchnosti vyvázat za úplatu od svých povinností amohli vykoupit své grunty, na nichž byli do té doby pouze dědičnými nájemci. Hlavním přínosem vydaného patentu však bylo získání osobní svobody.

V zemědělském kraji bez průmyslu se v té době rodilo mnoho dětí a lidé zůstávali bez obživy. Dům a hospodářství dědil nejstarší syn, ostatní sourozenci bez vyhlídky na budoucnost proto z rodné země odcházeli do Spojených států, které po válce Severu proti Jihu nabízely přistěhovalcům zemědělskou půdu a nové pracovní příležitosti. Tato silná emigrační vlna, která vrcholila po roce 1870, zasáhla i Kojákovice. Odešly odtud celé rodiny a potomci zdejších rodáků se z Ameriky hlásí dodnes. Pohnutou historii vystěhovalectví do Států připomíná kojákovické Venkovské muzeum v bývalé školní budově, stojící na návsi.

Dům čp. 14 v jižní řadě usedlostí s datací 1834 zde patří k nejstarším příkladům lidové architektury

V současnosti jsou Kojákovice osadou patřící k nedaleké obci Jílovice, k níž byly připojeny v roce 1976. Dnes tu žije ve 43 domech 148 obyvatel.

Domy zdobené zubořezy

V celých jižních Čechách převládá na venkově zděná architektura, a tak je tomu i v Kojákovicích. Zástavbu tvoří trojboké a čtyřboké uzavřené usedlosti na čtvercovém půdorysu, s hladkými nebo křídlovými štíty ve stylu selského baroka. Ve vrcholech štítů bývá uprostřed nika a po stranách malá okénka, která spojuje ozubený půlkruh, snad stylizovaný feston. Fasády také zdobí zubořezy nebo dekorativně vykrajované pásy a další plastické prvky jako stromy života, věnečky a kvadriloby.

Kovárna se zaklenutou podsíní

Jedním z nejzachovalejších a nejpěknějších je dům čp. 14 v jižní řadě usedlostí, datovaný 1834. V bohaté výzdobě modře omítnuté členěné fasády lze snadno rozpoznat již zmiňované dekorativní prvky. Dolní část je členěna lizénami a mezi okny je vidět kvadrilob. V horní části štítu, pod okénky, je půlkruh se zubořezem a mezi okny malá nika pro madonku, zdobená křížkem. Ve vrcholu pak vidíme stylizovaný věneček, pod ním další ozubený půlkruh a pás zubořezu.

Na severní straně vyniká trojboká usedlost čp. 31 s půleliptickou bránou se segmentovým nástavcem. Zajímavě řešené je průčelí domu čp. 72 u Dolního obecního rybníka. Štít s datací 1899 je rámován štukovým vykrajovaným pásem, ve špičce je opět nika s křížkem.

Usedlost čp. 45 zdobená zubořezy

Uprostřed návsi, v blízkosti kapličky svatého Jiří, stojí chalupy čp. 25 a 39, které mají renovovanou štukovou výzdobu v tradičním duchu, podobně i nedaleká usedlost čp. 48, datovaná 1883. Tradiční vzhled si však uchovala celá řada chalup a také kovárna s půlelipticky zaklenutou podsíní.

Kojákovice jsou výjimečné dochováním unikátní urbanistické struktury s množstvím původních zemědělských usedlostí a drobných stavení a jsou jedním z nejhodnotnějších sídel na Třeboňsku. Není divu, že byly roku 1990 zařazeny mezi vesnické památkové zóny.

TEXT A FOTO: MARTINA LŽIČAŘOVÁ


Komentáře

Napsat komentář

KDYŽ SE ŘEKNE…

  • FESTON
    Malovaný nebo častěji plastický štukový zavěs z listů, květů, případně ovoce, propletený nebo zakončený stuhou. Řada festonů vytváří girlandu.
  • ZUBOŘEZ
    Ozdobný pás pravidelných kostek (kvádříků) a mezer.
  • KVADRILOB
    Barokní ornament. Jde o geometrický útvar vzniklý symetrickým sestavením čtyř kruhových nebo hrotitých oblouků, někdy s ústředním čtvercem nebo kosočtvercem.