Kleštěnice


Víska Kleštěnice na Berounsku má pouhých 25 domků roztroušených kolem jediné silnice dlouhé téměř kilometr. Tato rozvolněná zástavba však tvoří hodnotný soubor podbrdské roubené lidové architektury.

Proti hostinci se zachoval i dřevěný přístřešek, v němž byli hosté také obsluhováni

Roubenky v Kleštěnici se choulí pod zalesněným vrchem Hlava nad údolím Jalového potoka. Většinou je využívají chalupáři, nebo jsou zcela opuštěné. O tom, že tu dříve bylo dost živo, svědčí bývalý poměrně velký zájezdní hostinec přibližně z 30. let minulého století.

Malebná roubenka čp. 7 s původními šestitabulkovými okny

Vesnička a její okolí nabízí krásné přírodní scenérie. Ocení je zvláště ti, kteří se nejraději toulají sami mimo rušné turistické cesty. Opuštěné roubenky jsou v rozporu se skutečností, že i takto malá obec pořádala od roku 1974 pravidelné sjezdy rodáků. Dnes už se pro malý zájem nekonají.

Vesnici vzkřísily doly

Historie obce je dlouhá a nepostrádá zajímavosti. Zachovala se první písemná zmínka, byla to poslední vůle z roku 1360, v níž pan Zdislav z Hasenburku daroval Kleštěnici klášteru ve Svaté Dobrotivé. Znamená to tedy, že vesnička již tehdy existovala a její historie je ještě starší než datum ve zmíněné závěti.

Zděný dům čp. 21 s pavlačí, který stojí na místě bývalého vchodu do boční štoly dolu Prokop

Urbář panství hořovického v roce 1648 mluví o chalupách horníků a uhlířů a zmiňuje vesnici již jako opuštěnou. Její znovuzrození zřejmě nastalo v souvislosti s otevřením železnorudných dolů.

Důl v Kleštěnici byl otevřen v roce 1851. Nazýval se Prokop nebo Prokopka. Zajímavostí je, že dnešní stavení čp. 21 ve střední části vsi údajně stojí na místě vchodu do boční tzv. Ferdinandovy štoly dolu. Těžil se převážně hematit, ale obsah železa nebyl příliš vysoký, činil 16,7 procenta. Činnosti v dolu byly ukončeny v roce 1872, kdy byl důl značně zničen povodní.

Na dřevo malované čp. 18

Původ názvu obce je nejasný, můžeme ho odvozovat od kovářských kleští, ale také od historického slova klešče, které označovalo past na chytání zvěře.

Hospoda s pultovým vikýřem

Značně rozvolněnou zástavbu roubenek podél jediné cesty lze označit jako typický příklad podhorské osady v oblasti středních Brd. Domy mají většinou sedlové střechy a výrazný přesah trámového zápraží. Při příjezdu do Kleštěnice směrem od Hořovic spatříte jako první chalupu čp. 12 s původní dřevěnou verandou, bohužel je v dost zchátralém stavu.

Bývalá Staročeská hospoda se sedlovou střechou s pultovým vikýřem

Lépe zachovalá je bývalá Staročeská hospoda, i když dnes již žíznivého poutníka vychlazeným pivem neosvěží. Tato stavba si zachovala určitou památkovou hodnotu. Jako stavební materiál je použit kámen, cihly a dřevo na zakrytí zápraží. Střecha bývalého hostince je sedlová s pultovým vikýřem.

Armáda vísku nezlikvidovala

Po silnici směrem k Zaječovu dojdeme k dalšímu hodnotnému domu, čp. 19, který má trojdílné roubené jádro. Dnes je však již schované přístavbou dřevěné prosklené verandy. Sejdeme-li od této stavby vpravo dolů ze stráně, přijdeme k několika dalším stavením, z nichž je velmi dobře zachovalá zejména malebná roubenka čp. 7. Má polovalbovou střechu, bedněné štíty a původní šestitabulková okna. Hodnotná je také sousední roubená, částečně přezděná chalupa čp. 18.

Cesta do Kleštěnice má své kouzlo

Zhruba uprostřed vesnice je obelisk -památník obětem první světové války a litinový křížek z roku 1876, typický pro zdejší kraj Podbrdska.

Obydlená, poměrně velká usedlost čp. 5 se nachází jižně od centra vesnice. Na světlé dřevo její roubené části navazuje zděná hospodářská část s vaznicovým krovem sedlové střechy. Usedlost doplňuje kamenná stodola s bedněnými štíty a plnými vraty. Na jižním konci vesničky je dobře zachovalá roubenka čp. 1, která však již prošla dílčími úpravami. Má nápadné obezdění okenního otvoru a zděnou zadní část. Patří k ní i velká samostatně stojící částečně roubená stodola.

Samostatně stojící stodola u domu čp. 1

Kleštěnice je sice dost blízko Vojenského újezdu Brdy, ale naštěstí mimo toto území. V něm bylo několik vesnic zlikvidováno pro účely výcviku s těžkou vojenskou technikou. Lidová architektura se tak v Kleštěnici dochovala dodnes a v roce 2004 byla obec prohlášena za vesnickou památkovou zónu.

text: PETR PETŘÍČEK
foto: LUDĚK ŠVORC

Kleštěnice


Komentáře

Napsat komentář

Když se řekne…

  • PULTOVÝ VIKÝŘ
    Sedlový vikýř se svislými bočními stěnami, tak zvaný „podávák“, sloužící k přístupu na půdu (také se tudy nakládalo seno, odtud jméno). Jeho velikost umožňuje bezproblémové umístění velkého okna nebo několika oken. V oblastech Podbrdska, západních Čech či na severu republiky často uvidíme i menší vikýřky s okénky, kryté valbovými, pultovými či sedlovými stříškami.
  • VAZNICOVÝ KROV
    Nejmladší krovová konstrukce užívaná v závěru tradičního vesnického stavitelství. Vaznicové krovy se zabydlují na vesnici od konce 19. století, s určitým zpožděním oproti městskému prostředí. Doprovázeny jsou půdními nadezdívkami, které dost výrazně mění celkový vnější charakter staveb, zejména nevhodně převýšenou hmotou objektu. Krokve mladších vaznicových krovů se oproti starším krovům hambalkové konstrukce chovají zcela odlišně, protože jsou shora osazeny přímo na vaznice, které jsou součástí podélných stolic.