Jak lavice omládla


Na pavlači mého rodného domu na venkově stála odedávna lavice. Bývalí majitelé ji opatřili různobarevnými nátěry, které se časem nestejnoměrně odrolily, a na sedadlo přilepili pruh linolea. Časem získal neurčitý šedobéžový odstín stejně jako lavice.

Blankytná s šedou nás nadchla

Lavice už mnoho let volala po výměně za fešnější a hlavně pevnější kus, ale my se
s ní stále nemohli rozloučit. Nakonec jsme se rozhodli ji restaurovat a požádali o spolupráci restaurátora Pavla Teodosijeva.

Zbyla jen kupa dřeva

Myslela jsem, že lavici obrousí, díry a nerovnosti zatmelí a povrch natře. Ještě jsme nebyli rozhodnuti, jakou barvu zvolit, očekávala jsem tedy, že se před závěrečným krokem ozve. Poslal první sérii fotek, jež byla „korunována“ kupičkou prkýnek. Trošku jsem se vylekala. A ptala jsem se, zda byla destrukce nezbytná. Prý byla, protože dřevo bylo zvětralé a rozeschlé na povrchu i ve spojích.

Po rozebrání dalších částí a vyjmutí kolíků z ní zbyla kupa dřeva

Pak bylo samozřejmě nutné zbavit dřevo starých nátěrů. „Zvětralé zbytky barev jsem obrousil, pak jsem použil odstraňovač starých nátěrů, po němž následoval vodní oplach,“ vypočítává restaurátor. „Nakonec jsem lavici stejně musel dočistit opalovací pistolí. V ozdobných částech opěradla mi pomohly škrabáky, dlátka a smirkový papír namotaný na silikonovou trubičku.“

Lavice byla původně spojena čepy a dřevěnými kolíky, a tak pan Teodosijev důkladně očistil i tyto části a připravil si nové kolíčky z bukového dřeva. Nakonec vyrovnal svěrkami „šišaté“ díly a lavici sestavil.

Cesta k blankytu

Dřevo lavice nebylo stejnorodé, proto jsme se rozhodli povrch sjednotit lazurou. Přestože jej restaurátor ošetřil fermeží, informoval nás, že lze použít i lazuru vodou ředitelnou, protože se mírně mastný nátěr do vyschlého dřeva zcela vsákl.

Jako základ jsme zvolili bílý matný Denas

Nejdřív jsme chtěli lavici natřít Luxolem v odstínu teak. Ovšem vedle tmavých trámů na pavlači by téměř zanikala. Vzpomněla jsem si, že mi jeden chalupář na Táborsku radil, jak dosáhnout smícháním bílého matného Balakrylu s barvicími emulzemi v modrém, hnědém a okrovém tónu pěkného blankytu. A z něj dalším přídavkem hnědé a okru barvy světle olivové.
Barviva jsem přidávala po malých dávkách a tón zkoušela na spodku lavice. Je tam pět proužků stále sytější modré a příliš světle olivové proužky, které se přimícháváním hnědé a okru proměňovaly spíše v šeď než ve tmavou olivu. Ale jak vidíte, ladí dobře.

Text Marie Rubešová, foto autorka a Pavel Teodosijev


Komentáře

2 reakce na Jak lavice omládla

  1. karlota.detvelova napsal:

    Taková krásná lavice. Škoda, že se dnes už takové nedělají. Nebo se někde vyrábějí? Nevíte někdo? Možná se dají najít v bazaru…

Napsat komentář

Stará vyšísovaná lavice

Bývalí majitelé ji opatřili různobarevnými nátěry, které se časem nestejnoměrně odrolily, a na sedadlo přilepili pruh linolea. Časem získal neurčitý šedobéžový odstín stejně jako lavice.

Stará vyšísovaná lavice