Dřevěné nosné konstrukce


Pro mnohé oblasti naší republiky jsou charakteristické dřevěné domy, roubené či hrázděné, případně kombinace obojího.

Na stavbu domů byl používán výhradně místní materiál a byl ručně opracován

V horách a podhůří či lesnatých krajích byl dřeva jako stavebního materiálu vždy dostatek. Teprve požární řády, vydávané již od roku 1785, omezovaly dřevěné stavitelství nejprve ve městech a výrobních objektech, později (od r. 1833) přímo zakazovaly stavět dřevěné stavby i na venkově. Bylo nařízeno vyzdívat černé kuchyně, chlévy a výrobní prostory, odkud by mohl vzejít požár. Opatření se především na venkově ujímala pomalu. Lidé se nechtěli vzdát výhod dřevěných obydlí – dobré tepelně izolační vlastnosti, dostupnost materiálu, staletími ověřené technologie.

Základním pravidlem při opravách záklopových stropů je použít co nejširší prkna

Bohatství a rozmanitost tesařského řemesla našich předků přináší řemeslníkům již od druhé poloviny 20. století často neřešitelné potíže při opravách domů. Konstrukce i výzdoba domů byly a jsou zbytečně ochuzovány, zjednodušovány až hrubě karikovány.

Odstraňte neprodyšné vrstvy

Už v předválečných dobách docházelo k „módním“ úpravám chalup tím, že jejich roubenina byla obezděna, nebo alespoň omítnuta, aby chalupa vypadala jako zděná – což bylo obrazem movitosti majitele. Tento takzvaný „kožich“ však způsoboval vlhnutí stavby – dřevěná konstrukce byla uzavřena uvnitř a ocitla se v oblasti rosného bodu, neboť obezdívka neumožňuje difuzi vodních par. Jestliže se později k tomu přidala tvrdá cementová omítka (např. brizolit) nebo kabřincem obložený sokl a betonové podlahy, zánik dřevěné konstrukce byl ještě urychlen. Takový zásah málokteré stavení vydrželo déle než dvacet, třicet let. Pak musela být většinou již ohnilá roubenina nahrazena. Často se při tom původně dřevěné stavení již nenávratně změnilo na zděné.

Podobné problémy řešíme i dnes. Chystámeli se opravovat dřevěný dům, v první řadě odstraníme vše, co neprodyšně uzavírá konstrukce: omítky s větším podílem cementu, betonové podlahy, keramické dlažby, obklady stěn či přizdívky, lepenky, asfaltové pásy a nátěry, různé neprodyšné fólie. Poté necháme dům pořádně vyschnout a vyvětrat a pak teprve zhodnotíme, v jakém stavu dřevěné konstrukce vlastně jsou.

Zachovejte dimenze

Při opravě přinese úspěch především maximální snaha o tradiční technologie a konstrukce. Velmi důležité je dodržení dimenzí dřevěných prvků: za masivní trám vsadíme jiný stejného profilu, bednění štítu anebo záklop stropu ze širokých prken nebudeme nahrazovat úzkými palubkami. Jestliže široké prkno nemůžeme sehnat, necháme si je v nejhorším i slepit – výsledný dojem bude daleko lepší. Autenticitě vzhledu neprospějí konstrukce, které se za něco vydávají – podhledy z různých desek s natlučenými trámky, předstírajícími trámový strop, falešné krokve apod.

Až do konce 18. století bylo v našich zemích dřevo nejobvyklejším stavebním materiálem

Velkým ochuzením domu je nahrazování roubení zdivem, které je ve finále například obito prkny a tváří se opět jako roubenka. Stojí za to obnovit chalupu v co nejpůvodnějším stavu. Někdy je potřeba poškozené trámy nebo jejich části nahradit novými.
Při rozsáhlejších opravách je možné podepřít stropní trámy stojkami; případné heverování a vkládání nové vrstvy roubeniny za účelem zvýšení stropu světnice je nutné provádět citlivě, abychom příliš nezměnili celkový vzhled a proporce domu.

Jak na stropy

Samostatnou kapitolou jsou stropy – jednak trámové s fošnovými záklopy (stropní trámy často bývají zároveň trámy vaznými), jednak povalové. Jednodušší povalové stropy jsou tvořeny buď trámy, nebo kuláči těsně vedle sebe, a někdy shora ještě opatřeny hliněnou mazaninou. Spíše se používaly v hospodářských prostorách, zatímco v obytných místnostech byl „parádnější“ strop trámový.

Strop z neomítnutých hraněných trámů

Trámy stropu mohou být proneseny působením stálého zatížení, případně dodatečným vestavěním komor do krovů či půdní vestavbou. Menší průnos lze ponechat, větší lze – pokud to dispozice dovoluje – podepřít stojkou (tzv. mnichem), která bývá pro lepší roznesení nahoře opatřena polštářem.
Jsouli konstrukce poškozeny hnilobou a dřevokaznými organismy, odstraňujeme pouze dožilé trámy, nebo je odřízneme a nastavíme pouze shnilá zhlaví. Ošetření proti dřevokazným organismům, např. Lignofixem, je nutné.

Opět použijeme starý trám. Čerstvé dřevo lze ovšem patinovat – barvy staršího dřeva dosáhneme tzv. postaršovačem nebo různými mořidly. Jako finální úprava je pak vhodné napuštění fermeží či kvalitní lazurou, případně převoskování. Nevhodné jsou různé laky (už vůbec ne lesklé), které dřevu nedovolují dýchat.

Novodobé nátěry dolů

Původně se dřevěné prvky natíraly směsí volské krve, vápenné vody a kamence. Touto impregnací dostalo dřevo nejen krásnou teple hnědou barvu, ale i odolnost proti půsov bení hmyzu a plísním. Spáry mezi trámy byly utěsněny směsí pilin, plev, vápna a hovězího trusu nebo jílu. Venkovní dřevo se natíralo fermeží s přírodní hlinkou. Nověji se stropy opatřovaly vápennými nátěry, ve druhé polovině 20. století latexem a krycími barvami. Tyto vrstvy se dost pracně odstraňují. Můžeme je přebrousit, vápenný nátěr stačí oškrábat špachtlí a odrhnout rýžákem namokro. Krycí barvu lze opálit.

Pokud jsou původní trámy do hloubky zničeny, je nutné přistoupit k jejich výměně

Někdy – ve snaze proměnit vizuálně roubenku na „zděné“ stavení – se trámové stropy zakrývaly podhledem. Můžeme narazit jak na omítané rákosové stropy, tak primitivnější konstrukci – trámy jsou podbity latěmi, kterými je propleteno slaměné povříslo máčené v hliněné kaši, a to vše je omítnuto.
Jestliže chceme, můžeme trámový strop odhalit a přiznat. Nechceme-li však do konstrukce zasahovat, nemusíme. Pokud nejsou dřevěné prvky shnilé a konstrukce nevykazuje poruchy, lze takový strop bez problémů nechat na místě a třeba jen vyspravit omítku, přeštukovat a strop nabílit vápnem. Uvolněný rákosový podhled lze místně přikotvit kruhovými kotvami.

TEXT: ING. ARCH. DANIELA JAVORČEKOVÁ A ING. JANA STRNADOVÁ
FOTO: ATELIÉR GIRSA AT, ROMAN ABUŠINOV, MARTINA LŽIČAŘOVÁ
A PAVEL VESELÝ


Komentáře

Napsat komentář

Nové nebo staré?
Nejsme-li spokojeni se světlou barvou a strukturou nového dřeva, dají se sehnat staré trámy z bouraček. Nové dřevo se dá ručně přihoblovat či okartáčovat drátěným kartáčem, abychom docílili podobné struktury, jakou má staré dřevo. Nové prvky, které by byly příliš rovné, hladké a dokonalé, v chalupě nepůsobí dobře.

Zachovejme původní prvky
Obecně platí: nevyměňujme zbytečně původní prvky, které ještě slouží – pokud to nejsou řemeslně a esteticky nehodnotné novodobé doplňky (ty naopak vyměnit musíme). Neméně důležité jsou i zdánlivé maličkosti. Okna novodobých materiálů, formátů a dělení, příliš zdobné dveře a kování, nevhodné střešní krytiny, romantizující prefabrikované výrobky a kýčovité detaily dokážou jinak pěknou a zachovalou chalupu zkazit.