Divočina na zahradě


Čím víc kolem nás ubývá „divočiny“, tím více po ní toužíme. Přitom si romantiku bažiny, rašeliniště či vřesoviště můžeme užívat nejen v „chaloupce z mechu a kapradí“, ale i v roubence nad náspem okresní silnice.

Aby mokřad dobře držel vlhké mikroklima, je nutné do něj zasázet hodně mechu rašeliníku. Ten také vytvoří kyselé prostředí, které bažinné rostliny vyžadují

Mokřady, vlhká místa, na nichž se vyskytují zvláštní druhy rostlin, patří v přírodě k nejzajímavějším. Lemují potoky, rybníky nebo prameny a dodávají jim zasněnou atmosféru. Takové místo můžete na zahradě nejsnáze vytvořit tam, kde si sama příroda o něco podobného říká: kolem prameniště, potoka anebo na trvale zamokřeném stanovišti. Ale jde to i na suchu.

Osázet se dají i břehy proudící vody. Vedle lakušníku nebo stolístku lze použít i trsy ostřic a řezanu

Realizace přirozené zahrady v podobě divočiny mohou být velmi odlišné – jako ukázky mohou například posloužit přírodní zahrady, které jsme navštívili: lesní zahrada na Hořicku majitele Václava Verbína a zahrada Milana Odvárky v Jižních Čechách.

Romantika a přirozenost

Založení bažiny, mokřiny nebo rašeliniště mnozí majitelé zahrad vidí jako zajímavější alternativu k výstavbě zahradního jezírka či rybníčku.

„Na vytvoření močálu nebo rašeliniště dokonce potřebujete mnohem méně úsilí než na založení jezírka,“míní pánové Verbín i Odvárka. Krédem obou majitelů je přirozenost. Oba milují kapradiny, potůčky a vodopády a vše zelené vůbec.

I jezírko vytvořené z fólie může vypadat přirozeně, ale dá to práci

U Verbínů vzniklo dílo, které na některých místech připomíná zmenšený les s mnoha zákoutími a četnými překvapeníčky. Narazíte tu na zátiší s omšelými, mechy a lišejníky obrostlými balvany pod vzrostlými stromy, které zahradě dávají punc zabydlenosti.

Součástí scenérie je jezírko s uzavřeným okruhem vody, zastíněné vysokými stromy a obklopené samorosty, připomínajícími „vyvřelé“ kořeny starých stromů ve stylu boubínského pralesa. Ozvláštňuje je asymetricky umístěný ostrůvek. Na druhé straně centrální cestičky leží druhé, menší jezírko obklopené bahenními rostlinami, například masožravou špirlicí. Oblíbily si je i vzácné žabky kuňky žlutobřiché.

Na rašeliništi

Tytéž žabky žijí i u Odvárků na zahradě, kterou majitel vybudoval na podmáčené louce na rozhraní Českomoravské vrchoviny a jižních Čech s důrazem na přírodní styl. „Louka, na níž jsem zahradu budoval, byla celá poddrenážovaná, takže dalo hodně práce odstranit a zrušit funkčnost drenáží.“ Po různých peripetiích se majiteli podařilo přirozeně propojit jednotlivé biotopy, jako jsou skalky, potoky, mokřady, ale i dva rybníky s bažinou a rašeliništěm.

I v sousedství bažin lze vytvořit skalku

Ke zdejším nejzajímavějším rostlinám patří masožravé rosnatky. Najdeme tu i severoamerickou masožravku špirlici nachovou, která je jediným druhem špirlic, který snáší naše zimy. V době květu na rašeliništi vyniká klikva, vedle níž lze objevit další vřesovcovité rostliny, zejména rojovník bahenní. Z travin se tady pěkně vyjímá suchopýrek trsnatý a suchopýr pochvatý. Budování mokřadu

Mokřadní expozice nemusí být příliš velká a lze ji založit kdekoliv na zahradě. Mnoho rostlin vysazovaných v bažinaté části se vysazuje do půdy, která se udržuje ve vlhkém stavu, proto je ideální mokřad umístit do stále vlhké a těžké půdy.

Řezan, plavín, vachta, leknín, to jsou rostliny, které působí jako kořenová čistička

Většině druhů rostlin se dobře daří především tam, kde není země trvale pod vodou. Mokré místo postačí prohloubit, upravit a osázet vodomilnými rostlinami. Sklon břehů modelujeme co nejpozvolněji, aby vypadal přirozeně. Mokřad pak osázíme orobincem, rákosem, lekníny…

Co roste na mokřadu

Kosatec sibiřský, upolín nejvyšší, vachta trojlistá, zábělník bahenní a vrba plazivá – to jsou další rostliny, které si tu budou libovat. Doprovází je druhy rostoucí v okolí vodních toků – blatouch bahenní, tužebník jilmový, ostřice, řeřišnice hořká a rdesno hadí kořen. V bočním rameni rybníka u Odvárků lze třeba pozorovat prosperující společenství plavínu, řezanu a vachty.

Plavuně vyžadují chráněné vlhké místo

„Důležitá je vrstva bahna na dně. Ještě mělčí voda vyhovuje prustce, kosatcům žlutým nebo sibiřským,“ říká majitel. „Pobřežní porosty sice čistí svými kořeny vodu, ale musím hlídat, aby se neúměrně nerozrůstaly. Dost velkým plevelem je sítina mečolistá nebo orobinec širokolistý. Ale je sporné, co považovat za plevel. Když necháte po odkvětu vysemenit japonské a himálajské primule, zarostou vám celé břehy – právě v době květu ale vypadají úžasně. Je na vás, jestli to tak chcete, nebo jestli raději budete pěstovat i něco jiného.“

Pozor na přehřívání

Přírodou je inspirovaná i plastika z dílny autora zahrady

Aby bylo možné mokřad udržovat i uprostřed, vybudujte uprostřed cestičku, třeba z kusů polen. V létě na mokřadu roste riziko, že se voda začne přehřívat a stane se útočištěm nepříjemné havěti. Přehřívání vody omezíme, pokud vysadíme na jižním břehu vyšší rostliny a přímo ve vodě rostliny s většími listy, jako jsou lekníny a stulíky. Mokřad na suché zahradě

Máte-li zahradu na sušším pozemku, vyberte si pro založení mokřadního dílu místo s částečným zastíněním. Vykopejte půdu do hloubky nejméně padesát centimetrů, pak jámu částečně izolujte, aby se v ní držela zvýšená vlhkost: buď můžete použít nádobu, například starou vanu nebo sud, nebo dno vyložte pevnou plastovou fólií. Do dna vany vyvrtejte několik otvorů, dno fólie na několika místech proražte – v izolovaném prostředí by půda mohla zkysnout a kořeny by uhnily.

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER

Divočina na zahradě


Komentáře

Napsat komentář

Pěstujeme špirlice

Sarracenia (česky špirlice) je rod masožravých rostlin s listovými pastmi typu láčka, který se vyskytuje v severní Americe, hlavně v zálivu na jižním pobřeží USA. Sarracénie se dají pěstovat všude tam, kde jim zajistíme dostatečný přísun světla a čerstvého vzduchu. Takovými místy může být i prosluněný okenní parapet či skleník.

Sarracenia (česky špirlice) je rod masožravých rostlin