Chata se sluníčky


Do chatové osady na Kokořínsku jezdí pan Luděk už celých čtyřicet pět let. Ale chata ve stráni září novotou. Chata je vlastně na tomto místě v pořadí už druhá. Tu první postavil jeho otec, tu současnou před třemi roky pan Luděk s manželkou Naďou.

Nová chata se otáčí do tří světových stran dřevěnými štíty, které chatař sám obkládal. Zahrada dříve končila vlevo u plotových sloupků

K chataření přivedli Luďka rodiče, když se v roce 1964 otec pustil do stavby montované chaty. Všechno si tehdy museli dělat svépomocí. „Jednou jsme šli kolem prodejny Tabáku a ve výloze zahlédli Chataře. Bylo to úplně první číslo. Koupili jsme ho a od té doby se nám stal při zvelebování chaty praktickým rádcem,“ vzpomíná pan Luděk. Díky otci, který ho od začátku zapojoval do práce, se naučil všechny potřebné činnosti. „Vybudovali jsme koupelnu, přistavěli verandu – na ní jsem se „vyučil“ truhlařině. Z nedostatku řemeslníků jsem ji pod vedením jednoho starého známého truhláře sám obložil dřevem. Nakonec jsem celou chatu vybavil i nábytkem na míru.“

Chata už nestačila

Z terasy se otevírá pohled do údolí a na zalesněnou stráň. Všechny muškáty namnožila Naďa z jednoho květináče

Roky plynuly, pan Luděk se oženil a na chatu jezdil se svou ženou Naďou a dvěma dcerami. „Najednou jsme zjišťovali, že by chata potřebovala buď generálku, aby vyhovovala našim zvyšujícím se nárokům, nebo zbourat a postavit novou. Rozhodli jsme se pro druhou možnost. A tak jsme na jaře roku 2007 nechali starou chatu zbourat.“

Místo dřevěné zděná

Nová chata vznikla na původních základech, jen se okousek zvětšila. Manželé si na Zahradě Čech vybrali dřevostavbu, která by se do jejich stráně hodila. Nakonec se ale rozhodli postavit zděnou chatu. Stavbu zadali na klíč, ale bohužel neměli šťastnou ruku při výběru firmy. Stavět se začalo v dubnu a hotovo mělo být v létě. Když ještě ani na podzim nebyla dokončena hrubá stavba, Luděk se s firmou rozloučil a pokračoval raději sám. Dnes už je v podstatě hotovo, celá rodina si užívá pohodlně vybavenou chatu a už jen relaxují při úpravách okolí.

Jak se stavělo

Chata je postavena z 30 cm silného ytongu, izolaci tvoří 10 cm polystyrenu. Střešní krytina je z tašek Tegalit od Bramacu, okna zvolili stavebníci plastová, se členěnými křídly, zvenku v barvě ořechu a zevnitř bílá.

Prosluněná veranda láká k usednutí nejen u jídla. Je odtud krásný výhled

Na podlahy v přízemí použili praktickou dlažbu v rezavé a béžové barvě, v podkroví jsou položeny celoplošné koberce. Místnosti v přízemí mají hezké dřevěné stropy z borovice a smrku (ošetřené impregnací a bezbarvým matným ekologickým lakem), podkroví je obloženo sádrokartonem.

Přízemí s podkrovím spojuje točité mlynářské schodiště. Luděk ho koupil jako stavebnici na Aukru od polské firmy a sám smontoval. Vyrobil také zasouvací dveře do ložnice a koupelny, takže při otvírání nepřekážejí.

Zimy se tu chataři rozhodně bát nemusí. Všude jsou radiátory – v přízemí pohledné keramické od firmy Retap z Nového Města pod Smrkem – napojené jak na italská krbová kamna stojící v pokoji, tak na kotel ve sklepě. Pod dlažbou je i podlahové topení. Vodu ohřívá elektrický bojler. „Pro ohřev vody a temperování podkroví v zimě počítám ještě s využitím slunečních kolektorů,“ svěřuje nám Luděk své plány.

Se stavbou chaty se dělala i nová elektrická přípojka a přípojka vody v nezámrzné hloubce. Jako zajímavost mi Luděk prozradil, že na realizaci stavby se podíleli také tři jeho jmenovci – jeden dělal projekt, další omítky a třetí hromosvody. Všichni prý byli perfektní.

Současnost kontra minulost

Nová chata nenabízí jen víc prostoru, ale i mnohem větší komfort. V přízemí je slunný pokoj s okny na východ a jih, přímo na něj do „L“ navazuje kuchyně, propojená s verandou dveřmi i širokým posuvným oknem. Veranda totiž slouží i jako jídelna. Dále je tu ložnice a koupelna s WC a sprchovým koutem. V obytném podkroví jsou dvě ložnice, které užívají mladší dcera a dva vnoučci, kout s televizí a druhé WC.

Pohled z přízemní ložnice s praktickými posuvnými dveřmi na točité schodiště. Nábytek vyrobil Luděk ještě do první chaty

Luděk nedal na přání manželky, aby stěny místností zůstaly jako dříve bílé, a prosadil si barevné. Chata se tak proteplila a zútulnila a dnes je ráda i Naďa.

Staré vedle nového

Vybavení interiérů tvoří jednoduchý borovicový nábytek, který ladí se stylem chaty, ale chataři využili i ten původní, který před lety Luděk vyrobil.

Záležet si dali na kuchyni, kterou si Naďa moc pochvaluje. „Nechtěli jsme příliš rustikální ani úplně moderní.“ Luděk oceňuje profesionální přístup pracovníků z Koryny, kteří jim navrhli různá zajímavá technická řešení. Kuchyně je vybavena myčkou, indukční varnou deskou, výsuvnou digestoří, dřezem z umělého kamene, kontejnery. Kuchařka při práci nekouká do zdi, ale širokým oknem na verandu a přes ni do zelené stráně naproti, druhým oknem se dívá do zahrady.

Nová kuchyně do „L“ v příjemné krémovo rezavé barevnosti poskytuje pro vaření veškerý komfort. Mezi kuchyní a verandou je posuvné okno, které nabízí kuchařce výhled do krajiny

Pan Luděk si váží starého poctivého řemesla, a proto zrenovoval a nechal očalounit starší křesla, v pokoji svítí lustr, jemuž vrátil bývalý lesk. Na stěnách našly místo vyšívané obrázky, práce Luďkovy maminky. V podkroví visí dva obrazy, které maloval náš hostitel – pro jeden mu byl inspirací obrázek chalupy v našem časopise! Veškerý šitý textil na chatě má zas „na svědomí“ paní Naďa.

Proměna zahrady

Chata je půvabně zasazena ve svahu, přichází se k ní shora. Z oken se otevírá nádherný výhled do zeleného údolíčka a protější lesnaté stráně. Původní zahradu tvořil především pozemek po stranách chaty. Pod ní byl divoce zarostlý svah do údolí. Před pár lety Luděk tento svah s pruhem trávníku v údolíčku koupil a začal kultivovat. Většinu křovisek a stromů vykácel a po částech se pustil do úprav. Nejdřív se musela vysbírat spousta kamení, které pak využil při stavbě plotu. „Ten mi dal nejvíc zabrat,“ vzpomíná chatař. Už dříve tu postavili z vytěžené opuky komín, sloupy podpírající terasu a ještě zahradní krb.

Semerink z pražců

Ve svahu vybudoval Luděk pevné schodiště ze starých pražců. „Neměl jsem žádný plán, dělal jsem je podle citu. Svah je hodně prudký, schodiště se několikrát zatáčí – soused tomu říká semerink,“ usmívá se chatař. Kolem schodiště jsou terásky z kmínků a kamenů a na nich záhonky.

Pohled na chatu přes rozkvetlý svah

Svah osázeli okrasnými dřevinami a květinami. Rostou tu túje, borovice, ibišky, magnólie, vajgélie, juka, hloh, bez, zlatý déšť, tamaryšek, levandule, lilie, růže, kopretiny, řebříček, aksamitníky, floxy, barvínek… „Dole jsme v trávníku vysázeli ovocné stromky a těšili se na úrodu, ale v zimě se do údolí stahuje mráz, do určité výšky na stromech nic neroste,“ stěžuje si chatař.
Vzdálenější konec spodní zahrady má charakter přírodní louky a lesíka. Majitelé tu zasadili několik severských borovic, přivezených z Norska. Na „návštěvu“ sem chodí ale i divoká prasata, plot je nezastaví.

Další plány

Na chatě jsme objevili spoustu chytrých řešení a nápadů. Například zavlažování zahrady dešťovou vodou, která se sbírá do cisterny a samospádem teče do níže položené hadice, takže není třeba čerpadlo. Zarážka na dveře do sklepa zas má vtipnou podobu psa. Tři štíty chaty zdobí keramická sluníčka – na východním se sluníčko probouzí, na jižním se rozzářeně dívá oběma očima a na západním spí. Časem určitě přibudou další vymyšlenosti. Teď je třeba dodělat vzadu fasádu, vybudovat cestu zahradou a postavit kůlničku na nářadí. *

TEXT: IVA TVRZOVÁ
FOTO: PAVEL VESELÝ


Komentáře

Napsat komentář

Tenkrát…

Původní montovaná chata z roku 1964 už po úpravách – je přistavěna veranda a terasa, z místní opuky postaven komín a sloupy pod terasou a verandou.
A chata se oblékla do hnědo-bílé barevnosti.

Původní montovaná chata z roku 1964