Chalupa z kotovic


Chalupa Markéty a Romana leží jen pár kilometrů od jejich domova. Prošla nedávnou rozsáhlou rekonstrukcí a její majitelé si na pobyt v ní teprve zvykají.

Architekt Jiří Škabrada, odborník na lidovou architekturu, o Moravě říká, že je to hliněná země, protože se tu domy stavěly z nepálených hliněných cihel – kotovic. Dalším typickým znakem moravské vesnice jsou návesní fronty domů v měkkých křivkových liniích. Přesně tak vypadá i ves kousek od Zlína, v níž mají chalupu Markéta s Romanem. Páteřní silnici po obou stranách lemují řady přízemních domků, které navazují těsně na sebe. Dříve byly tyto domy nalíčeny bílým vápnem, dnes mají barevné omítky. Chalupa, do níž směřujeme, stojí na kraji vesnice a má barvu zvláštní. Je bílá, chvílemi narůžovělá, a když zapadne sluníčko, náhle zešedne.

„Je to lehce pigmentovaná vápenná omítka, kterou prodává firma Paulín. Nechtěl jsem úplně bílou,“ prozrazuje náš hostitel, profesí stavební inženýr, a vede nás dovnitř domu. Interiér překvapuje množstvím světla, které sem proudí velkými okny směřujícími na dvorek.

Zatímco z ulice má dům tradiční tvář, strana odvrácená do dvora a zahrady dnešní dobu nezapře – prostorné místnosti sjednocuje kvalitní prkenná podlaha, obytný prostor kromě svislých okenních ploch osvětlují i okna střešní a chodníček podél domu je vydlážděn zámkovou dlažbou. Ven se vychází francouzským oknem. Nechce se věřit, že tu ještě před pár lety místo obývacího pokoje a ložnice byly chlívky pro prasata a další domácí zvířata.

Dům bez bariér

„Chalupu jsme kupovali v roce 2008 a opravovali ji poměrně dlouho,“ konstatuje Roman, který je zvyklý, když práce rychle odsýpá. Energicky prochází místnostmi, kontroluje, zda je všechno v pořádku, a mezitím povídá. „U rekonstrukce se nesmí spěchat. Nad úpravami je potřeba přemýšlet. Dům, který byl nějaký čas neobydlený, si musí na obývání zvykat. S Markétou a synem Honzíkem, který je upoután na vozíček, bydlíme ve Zlíně, ve vilce, kde je plno schodů. Uvědomujeme si, že stárneme, proto jsme hledali místo, kde jednou budeme moci žít ve větším pohodlí. Zatím nám tento dům bude sloužit jako víkendová chalupa,“ plánuje.

S ohledem na invaliditu syna byly veškeré stavební úpravy naplánovány tak, aby přístup do domu i veškerý pohyb v domě a na dvoře byl bezbariérový, aby Honzíkovi na vozíku nic nebránilo v cestě. Z tohoto důvodu nechal Roman po obvodu parcely vybudovat šikmou rampu, která vede až k sadu nad domem. Pozemek tady je totiž hodně svažitý. Původně svah končil až na úrovni chlívků, noví majitelé ho nechali odbagrovat a zpevnit opěrnými zdmi, takže na dvoře vznikla malá trávníková plocha. I tak je ale výlet s vozíkem po rampě velkou štrapácí.

„Vytlačit Honzíka až nahoru bohužel moc nejde,“ smutně poznamenává chalupář. „Rampa má příliš prudký sklon.“ I poslední majitelka, stará pětaosmdesátiletá paní, měla s přístupem do zahrady problém. Jinak než po žebříku, který měla opřený o svah, ke stromům nemohla.

Kotovice a vlhko

„U každé nemovitosti je důležité prověřit stav krovu a nosných stěn,“ říká Roman. „Všechno mezitím lze využít jakkoliv.“ Touto zásadou se sám řídil při rekonstrukci.

„Vnitřní příčky jsem nechal vybourat, protože stavba trpěla vlhkostí a páchla po chlévech. Nevyhovující byla i různá výška podlah. Jejich úprava byla nejdražší z celého domu. Nechal jsem podlahu vybrat do půlmetrové hloubky.“ Skladbu té nové chalupář sype jako z rukávu. „Nejspodnější vrstvou je podsyp s husími krky, které fungují jako větrací kanálky. Nasávají vzduch z venku, ten proběhne pod všemi místnostmi a ústí na půdě. Díky tomu se pod podlahou udržuje sucho. Jako podsyp je ideální například stará krytina ze střechy. Na podsyp přijde betonová deska a na ni hydroizolace. Pak tepelná izolace – polystyren, anhydridový potěr a v něm je instalováno podlahové topení. Pak přijde miralon a na něj plovoucí podlaha. U nás vrchní vrstvu tvoří čtyřvrstvé dřevo ošetřené matovým tvrdým olejem. Na podlahové topení jsou třívrstvé lamely málo.“

Zatímco obvodové zdi do ulice, tlusté 60 cm, zůstaly z původních kotovic, zdi do dvora, kde stojí vlhký sklípek, bylo nutné kompletně nahradit. Nové stěny byly vyzděny z ytongu, jsou zatepleny a kombinovány s provětrávanou fasádou. „Protože nejdůležitější je stavbu odvlhčit, veškeré dozdívané obvodové zdi mají vnitřní přizdívku. Ta ve skladbě podlahy stojí na hydroizolaci. Část z kotovic jsem však nezateploval.

Tepelné mosty, které by mohly vzniknout pod velkými okny s trojskly, jsem vyřešil deskami z pěnového skla. Dají se řezat, krájet a unesou obrovské zatížení,“ upozorňuje náš hostitel, který za svůj život nasbíral v oboru stavebnictví mnoho zkušeností.

Čím topit?

Důležitý pro provoz domu je komín. „Ještě jsem nevěděl, jak a čím budeme topit, ale komíny jsem nachystal. Mám tu Schiedel,“ prozrazuje Roman a představuje kamna, která nakonec vybral. „Vždycky je na stavbu domu lepší používat nasákavé materiály. A pak tomu přizpůsobit i volbu topidel.

Režimu chalupy z kotovic nevadí vlhkostní výkyvy. Do prostor se stěnami z nepálených cihel jsem proto vybral klasická kamna na dřevo. Zatímco v místnostech se stěnami z ytongu a skla jsou vhodnější kachlová kamna nebo radiátory, které produkují sálavé teplo. Takové teplo je nejlepší i do roubenek. Kachlová kamna v obývacím pokoji stavěl kamnář ze Žamberka. Byl to starý osmdesátiletý pán, ale moc šikovný.“

Kdo šetří, má za tři!

Při rekonstrukci došlo ke změnám nejen v konstrukci podlah a stěn, ale také ve funkci místností. Dříve se žilo hlavně ve světnici a kuchyni a přespávalo se v malém pokojíku, z chodby napravo. Dnes se obytný prostor rozšířil ještě o další dvě místnosti – obývací pokoj a ložnici – a také koupelnu. Vznikly místo chlívků. Původní světnice a kuchyně byly spojeny do jedné velké obytné kuchyně s linkou do „L“ a s obdélníkovým jídelním stolem ve středu místnosti a ještě jedním malým stolem u okna, z něhož se dá pozorovat ruch ulice. Proti tomuto stolu stojí v rohu místnosti postel.

„Kromě postele, která je nová, je zbytek zařízení nejenom v této místnosti, ale v celé chalupě starší, z bazarů nebo akčních výprodejů. Chtěl jsem sám sobě i svým přátelům dokázat, že zařizovat jde levně. I bílou elektroniku jsem koupil z prodejny s poškozeným zbožím. Zblízka je možné objevit, že třeba lednička je trochu ťuklá,“ usmívá se chalupář.

Nejúspěšnější v tomto směru byl při stavbě koupelny. „Nikdo si neuvědomuje, kolik různých obkladů je tu použito. Nakupoval jsem v obchodě se zbytky…“ Pokud si návštěvník hygienické místnosti dá tu práci, může napočítat jedenáct druhů obkladů a dlažeb! Přesto spolu vytvářejí ladný celek.

Z obytné kuchyně se dá dveřmi vstoupit rovnou do garáže, která vznikla místo průjezdné stodoly. Jak už to tak u moderních garáží bývá, jde o multifunkční prostor. Auto tu sice parkuje, ale garáž slouží i k uskladnění různého nářadí, je tu výtah na půdu a pod garáží se ukrývá objemná podzemní nádrž na dešťovou vodu, která se sbírá z velké části střechy. Tato voda je využívána jako užitková – na zalévání zahrady, do dílny, na mytí auta a na splachování záchodů.

Půda, která je přístupná netradičně z garáže, je dosud prázdná. Podlahu tvoří OSB desky a stěny jsou obloženy palubkami. „Mohlo by tu být třeba kino,“ směje se náš hostitel. Půdní prostor tak zatím zůstává nevyužitý, ale o to víc vyniknou dřevěné obklady, které jsou stejně jako jinde v domě ošetřeny přírodními vosky a oleji z firmy Paulín.

Při procházce domu Roman tu a tam ukazuje, co vytáhl z popelnice, co koupil na inzerát nebo v akci. Jde o stolky, sedačku, židle, ale třeba i vanu a umyvadlo. „Na čem nedoporučuji šetřit, je podlaha,“ vrací se k zásadnímu tématu. „Ta má být dřevěná a kvalitní.“

text: Martina Lžičařová
foto: Jaroslav Hejzlar

Chalupa z kotovic


Komentáře

Napsat komentář

Tenkrát…

Snímek ukazuje, jak žili předchozí majitelé. Žilo se jen v části do ulice, přístavek ve dvoře sloužil chovu domácích zvířat – bylo v něm několik chlívků. Po rekonstrukci i toto křídlo slouží k obývání.