Chalupa pro romantiky i dříče


Barbora a Pavel Muláčkovi jezdili patnáct let na víkendy do domku po pratetě. Přes veškeré úpravy však jejich vkusu neodpovídal. Když našli chaloupku podle svého gusta, stěhovali se s radostí, přestože šlo o vlhké stavení bez vody.

Tuhle chalupu na Benešovsku objevil Pavel na internetu. Hned jim padla do oka. Navíc ležela blízko místa, kam léta jezdili a kde měli spoustu kamarádů a příbuzných, s nimiž nechtěli ztratit kontakt. Po obhlídce nabraly události rychlý spád. Muláčkovi chalupu koupili – a vzápětí se jim podařilo prodat víkendový domek.

Chalupa a dvůr s mnoha milými zákoutími,
na které vrhá stín vzrostlý jasan, působí
pohodově a díky jezírku a květinovým záhonům tak trochu i romanticky

V dlouhých oknech jistě poznáváte jednotlivá křídla znovu využitých farních oken

Chalupa ve vodě

„Z plného komfortu jsme se stěhovali do vlhké chaloupky s kadibudkou a bez rozvodu vody. Stojí blízko rybníčku, takže hladina spodní vody je těsně pod terénem. Zdi byly tak vlhké, že v kuchyni rostly houby, babky. Proto ji zřejmě nikdo nechtěl,“ přiznává Barbora. „Všichni nám říkali, že jsme se pomátli, ale my byli šťastní, protože chalupa nebyla zparchantělá nevhodnými stavebními úpravami.“
Chalupářské začátky byly neradostné. Klíče dostali Muláčkovi v červnu roku 2012. Nejdřív odtud vyvezli patnáct kontejnerů odpadu a pak se začalo bourat. „Bylo to bezútěšné. První léto jsme bydleli ve stodole. Spali jsme na matračkách, kolem skákaly žáby a běhaly myši,“ líčí Barbora dramaticky. „Na zahradě jsem měla propan-butanovou bombu s vařičem a vařila pro řemeslníky. Ale neotálelo se, za tři měsíce bylo obyvatelné přízemí, v říjnu jsme se nastěhovali a Vánoce už jsme slavili tady.“
Pavel rekonstrukci rozebírá podrobněji: „První investicí byla žumpa před chalupou. Dále bylo třeba zavést vodu, udělat odpady a novou přípojku elektřiny. Nutné byly především důkladné izolace, protože vodu jsme museli dostat dál od domu. I dnes pod ním vesele proudí, ale podlahy a stěny jsou v suchu,“ tvrdí.

Domeček na dvorku byl původně seníkem, dnes slouží jako dřevník. Jednu
jeho stěnu zdobí okna se vsazenými
zrcadly

Odvrácenou stranu dřevníku chalupáři
využívají k ukládání zahradnického náčiní a potřeb

„Při koupi jsem se zajímal o stav krovu, byl celkem v pořádku. Krytina byla nová, ale dost amatérsky položená, nad obytnou částí jsme ji museli přeložit. A když už byla dole, opravili jsme místy i krov. Komín je původní je průlezný, postavený z cihel, které bylo potřeba zevně nahodit. Asi tu kdysi stála pec, ale už po ní nebylo ani památky,“ uvažuje chalupář a rekapituluje dál stavební práce, k nimž patřilo i zpevnění stěn věncem.
„I když jsme si vybrali známé řemeslníky, museli jsme je stále kontrolovat,“ přidává se Barbora. „Předělávaly se například omítky. Když jsem je viděla poprvé, chtělo se mi plakat. Všechno zařezávalo, všude ostré hrany. Řemeslníci přiznali, že neumějí omítat tak, jak bychom chtěli, křivě, měkce.“ Pavel přitakává: „Neumějí už ani zacházet s klasickou vodováhou. Rozsvítí laser a jedou.“
Když bylo všechno rozkopáno, pustili se majitelé i do drenáží na dvoře. Vlhký pozemek bylo nutné odvodnit. „Jakmile se rozkryly vrstvy zeminy, objevil jsem, že tu kdysi bývaly škarpy, které vodu odváděly. Bývalý majitel je ale zavezl. Pak se asi divil, že mu jednou velká voda chalupu spláchla…,“ líčí Pavel.
Během úprav vznikl na dvoře rybníček, dnes romanticky krásný, s břehy obrostlými vějíři kapradin a kulatými listy bergénií, kontryhelem, rdesnem, vodními trávami. „Tady ústil odpad z chléva,“ prohodí Pavel a poznamená, že když chalupu kupovali, tak na dvoře vůbec nerostla tráva. Dnes je to zelená oáza, kterou člení kamenné zídky, trsy rostlin v záhonech a květináčích a oči se těší pohledem na nejrůznější zákoutí s chalupářskými okrasnými i užitkovými předměty. Jak to asi vypadá uvnitř? Pojďme nahlédnout.

Ve stodole vznikla prostorná letní místnost, která se hodí zejména při sešlostech kamarádů

Část zařízení dostala světle modrý nátěr

Rozšířený interiér

Před rekonstrukcí byly v chalupě dvě místnosti – světnice a kuchyně. Za obytnou částí pak následovaly chlívky, různé hospodářské prostory a stodola. Proti chalupě stál malý seník. Ten je tu dodnes, ale využívá se jinak, je z něj dřevník.
Obytnou plochu Muláčkovi rozšířili. Zbourali zeď mezi původními místnostmi a chlívkem, takže se do přízemí kromě světnice a pokojíku pro hosty, vybudovaném z kuchyně, vešla ještě koupelna a široká chodba se čtecím koutem u krbových kamen. Na jejím konci jsou schody do podkroví. Také zobytnili část podkroví, které je promyšleno do posledního centimetru. Zdá se nevelké, ale uloží se tady devět lidí. Pro jejich pohodlí je v patře také záchod.
Zajímavé vybavení najdete i ve světnici. Zaujme vás pec, dřevěné podlahy i nábytek. „Z doby před přestavbou tu zůstala vlastně jen okna a klenutý strop. Pátrala jsem po historii a tohle stavení mělo číslo popisné už před dvěma sty lety. Tehdy se klenby stavěly,“ vysvětluje současná paní domu.

I když byl dvůr pomocí drenáží značně
odvlhčen, nějaká voda pod ním jistě
zůstala. Proč by se tu jinak tak dařilo
všemožné zeleni?

Dveře do „sauny“. Uvnitř se ukrývá studna

Nápady na každém kroku

On je elektromechanik, ona zubní lékařka čerstvě v důchodu. Oba jsou zruční, pilní a pečliví. Barbora má zvláštní dar, umí všechno možné recyklovat. Navíc má výtvarný talent. Kladných vlastností mají chalupáři pravděpodobně ještě více, ale tyto jsou na první pohled zřejmé. Kam se podíváte, překvapí nějaký nápad nebo něco hezkého.
Ve světnici zaznamenáte neuvěřitelný mix nábytku, který však příjemně ladí. Barbora říká, že se držela barev z obrazu „Dívka u okna čtoucí dopis“ od holandského malíře Jana Vermeera ze 17. století. Reprodukce visí nad pohovkou. A skutečně, v místnosti se střídají zemité tóny hnědé, zelené, šedé, které náhle rozzáří červená. I styly se tu míchají. Vedle starožitného skleníku stojí týková komoda exotického vzhledu, nad rustikální linkou visí moderní skříňky. „Dokupovali jsme jen komodu,“ oznamuje Barbora. „Ostatní nábytek jsme měli už v domku po pratetě. A pec je jen na oko, dvířka nikam nevedou,“ přiznává. Stavěli ji podle jejího návrhu z ytongu. „Je to jen vyzděná kobka ukrývající rouru od kamen. Pavel nahoře rád přespává.“

Ústředním bodem v obytné světnici jsou
kamna obestavěná pecí. Ta je jen naoko, ve
skutečnosti se za ytongem skrývá kamnová roura vedoucí do komína

Nábytkový pelmel nijak nevadí. Skleník
v rohu Barbora koupila na aukru, komoda,
stůl a dvě židle pocházejí z OBI

Pak přišla řeč na podlahu, na níž byl původně beton. „Stará prkna jsem sehnala na aukru, stála patnáct tisíc. Když je Pavel uviděl, řekl: Jé, ty jsi koupila palivové dřevo! I tesař nad nimi kroutil hlavou. Nakonec je stačilo jen namořit a zútulnily světnici i ložnici.“ Podobně dobrodružné to bylo s dlažbou ze Sika. „Že ani není vidět, že dlaždice nemají stejný rozměr?“ směje se Barbora a odůvodňuje svůj nákup tím, že když chtěla různé barevné odstíny, musela vzít i různé velkosti obdélníků.“
Další z originálních realizací nalézáme v chodbě. Dveře do chléva zůstaly na svém místě jen z venku chalupy, ale zevnitř je dveřní výklenek zazděný. Chalupáři jej proměnili v „okno“ s osvětlením. Prý se u něj dobře čte. Nebo jiný nápad. Pod dřevěným schodištěm jsou zabudována dvířka z potravinové skříňky, která jim věnovali předchozí majitelé jen za odvoz. Jsou za nimi uloženy věci na úklid.
Ani v koupelně nechybí originální řešení. Hned za dveřmi stojí prkenná stěna ze starého žebřiňáku. Skrývá technické zázemí – pračku, bojler a kotel. A ve skříňce na ručníky lze rozpoznat část skříně, prý je po Barbořině prababičce.
Doplňkem, který objevíte na více místech, jsou okna vyhozená z nedaleké fary. Barbora je postupně recykluje v chalupě i venku. Kromě už zmiňovaného okna v chodbě, jsou další v podkroví. Dvě zdobí stěny dřevníku a zrcadlí se v nich dvůr, jiná byla použita na zahradnický přístěnek, části oken se dají objevit v letní kuchyni. A několik jich na svou příležitost teprve čeká.

Původní obytné prostory se poznají podle
klenutých stropů. Tady kdysi bývala černá
kuchyně, v době předchozích majitelů to
byla kuchyně a dnes je z ní ložnice pro hosty

Kdyby se zeď za postelí probourala, obytná
plocha podkroví by se mnohem zvětšila, ale
zatím to není nutné

Šťastná volba

„Do října je práce na zahradě, pak se začne péct cukroví, v lednu a únoru jezdíme na hory, ale také pletu a maluju a na jaře opět přichází čas zahrady,“ vypočítává Barbora. Záhony s květinami se staly její vášní, i když sama tvrdí, že ještě před pěti lety by nevěřila, že právě tohle ji bude bavit. „Každé zrnko zeminy jí prošlo rukama,“ upozorňuje Pavel, který manželčiny nápady pomáhá realizovat.
„Nejhorší byly začátky. Před stodolou byla obrovská hromada kamene navezeného z podlah domu. Rozhodli jsme se, že v mírně svažitém terénu na dvoře vybudujeme zídky a kamene se tak zbavíme. Každá zídka chtěla základ, aby neujížděla. Nejdřív mi chlapi míchali cement, později odmítli, protože dělali něco jiného, takže poslední zeď jsem skládala na sucho,“ říká nezdolná chalupářka, která za kamennými zídkami nasázela spoustu okrasných rostlin.
„Záhony mám uzpůsobeny tak, aby péče o ně nebyla náročná. Na jaře a koncem léta všechno vezmeme křovinořezem a pak vyplejeme,“ popisuje razantní metodu údržby. „Z původních druhů rostlin tu zbyla růžička, stromy a rododendron. Všechno ostatní jsem zasázela nově a teprve zjišťuji, že nejvíc se tu daří venkovským kytičkám, jako jsou floxy, měsíčky, rudbekie, levandule či hortenzie.“


Kus pozemku je okolo dřevníku, další zahrádka je před okny a směrem k rybníku a Barbora postupně osazuje také plochu před vraty. „Dcera se mi už směje, že nevím, kde s těmi záhony skončit,“ krčí rameny. Ale je vidět, že je spokojená, tanec kolem květin ji těší.
Kromě chalupy a dvora Muláčkovi zútulnili i ostatní prostory jak pod střechami, tak mimo ně. Vezměme je popořádku. Na obytnou část navazuje stodola, za ní je „sauna“ (neboli místo, kde se parkují kola a kde je studna s užitkovou vodou a kde se časem objeví saunová infrakabina), následuje letní místnost, kterou chalupáři využívají, když prší nebo když se sjede větší společnost, a na konci je suchý záchod. Ten se chystají zrušit a místo něj postavit udírnu. O tyto budovy se opírá letní kuchyně se skladem na dřevo.
„S Pavlem jsme se brali teprve nedávno,“ sděluje Barbora překvapivou zprávu. „Máme spolu Adélu, to je vlčák, kocoura Eliáše a ropuchu Evžena. Ta bydlí u rybníčku anebo ve stodole. A to je asi všechno. Takhle tu žijeme.“

Text: Martina Lžičařová
Foto: Jaroslav Hejzlar

Chalupa pro romantiky i dříče

Uložit


Komentáře

Napsat komentář