Byšičky


Jistě nebudeme příliš přehánět, když budeme Byšičky považovat za jednu z nejpůvabnějších středočeských vesnic.

Domky čp. 36 a 35 ze starší generace polabské architektury, dům čp. 7 vpravo odkazuje na prvorepublikový „obloučkový styl“

Svou roli jistě hraje mimořádně půvabná krajina lužních lesů a vlhkých luk, protkaná soustavou slepých labských ramen a tůní (přírodní rezervace Hrbáčkovy tůně). Přímo uprostřed leží polozapomenutá vesnička Byšičky. Vede sem jediná úzká silnice z Lysé nad Labem, která tu také končí. Ale vydat se po ní rozhodně stojí za to. Hlavním důvodem je sama architektura a především pak unikátní půdorysné uspořádání vesnice.

Tajemná historie

Starší dějiny vesnice jsou stále obestřeny tajemstvím. Všeobecně se předpokládá, že dnešní vsi předcházela zaniklá středověká vesnice Byšice. Osídlení labských luhů ale sahá mnohem hlouběji do minulosti, snad již do 5. století před Kristem. Za husitských válek byla vesnice poničena a postupně zanikla. Roku 1542 se pak uvádí jméno Byšičky, které ovšem nepatřilo vesnici, ale poplužnímu dvoru na panství Lysá.

Pohled na zachovanou kamennou opěru tajuplného zaniklého labského mostu

Ve středověku dnes odlehlou, komunikačně izolovanou končinou procházela dálková trasa z Prahy do Lysé a dále na severovýchod Čech a do Polska. Nedaleko vsi existoval most přes Labe, po němž stezka procházela. Tento tajuplný, dodnes téměř neznámý a blíže neprozkoumaný most byl patrně jen dřevěný, ovšem s kamennými krajními opěrami. Jedna z opěr, vyzděná z velkých pískovcových kvádrů, se dochovala jižně od vsi na břehu tůně – starého řečiště Labe. Asi není třeba připomínat, že jde o prvořadou archeologickou a technickou památku. O to překvapivější je, že jí dosud nebyla věnována větší odborná pozornost. Písemnými prameny je most doložen až roku 1696. Tehdy již dávno neexistoval, ovšem povědomí o něm a o zaniklé vsi s dvorem stále přetrvávalo.

Unikátní okrouhlice

Teprve v první čtvrtině 18. století se začaly psát dějiny dnešní vsi. Roku 1679 zdědil panství Lysá nad Labem, tedy i louky na místě zpustlé vsi Byšice, František Antonín hrabě Špork, známý především jako stavebník východočeského Kuksu. V podobně velkorysém duchu také začal s úpravami panství Lysá. Součástí krajiny byly zámečky, letohrádky, hospodářské dvory, poustevny, kaple, sochy i dvě nové vesnice – Byšičky (zal. 1717) a Vápensko (před rokem 1720).

Nejlepší představu o půdorysném uspořádání vesnice si lze učinit z nadhledu (fotografie Eugena Vasiliaka)

Obě nové vesnice tedy byly založeny jako součást uměle komponované barokní krajiny. Tomu odpovídala i jejich půdorysná struktura: Byšičky mají pravidelnou, přesně vytyčenou kruhovou náves o průměru asi 55 metrů s osově procházející cestou. Náves byla cestou rozdělena na dvě poloviny, obě strany pak paprsčitě vždy na čtyři usedlosti. Vesnici dává neobyčejně malebný vzhled právě kruhová, komorně působící náves. Uprostřed stojí neogotická kaple sv. Václava z roku 1888. U křižovatky směrem na Lysou nepřehlédněte kříž z roku 1890.

Domy v bílém „kožichu“

Byšičky však stojí za to navštívit nejen pro unikátní půdorys a sakrální památky. Pozornost zasluhuje i několik dochovaných staveb polabské lidové architektury z konce 18. a počátku 19. století. Přímo u přístupové silnice na náves stojí roubený dům čp. 2, bohužel v nedávné minulosti ochuzený o lomenici s makovicí. V průčelí jsou sdružená okénka, štít vynášejí dva profilované sloupky podsíně (obdoby městského podloubí), kdysi v Polabí běžné.

Průčelí domu č. 35, nejautentičněji dochovaného stavení ve vsi

Pěkná je dvojice domů čp. 35 a 36 v jihozápadní části návsi s jednoduchými bedněnými štíty (jde o výměnky k „mateřským“ usedlostem čp. 7 a 8). Zvlášť dobře se dochoval dům čp. 35, který je zčásti roubený (v kožichu) a vyniká v interiéru i exteriéru množstvím autentických detailů.

Nedaleko odtud stojí drobný domek – výminek čp. 203, vyčleněný z usedlosti čp. 6, který má také dřevěné jádro v kožichu a jednoduchý bedněný štít. K výčtu polabských roubených domů musíme dodat ještě pěkně udržované stavení č.e. 130 (dříve čp. 4). Dnešní podoba s charakteristickým vaznicovým krovem, bedněným štítem a jednoduchou eklektickou fasádou vznikla při přestavbě na přelomu 19. a 20. století; z původní stavby se ale dochovala sdružená okna v průčelí. Příkladem starší hospodářské stavby je komora u čp. 5, upravená na přelomu 19. a 20. století a zděná sýpka u čp. 9.

Stále v harmonii

Dnešní vzhled vesnice ale určuje především kvalitní zděná zástavba z konce 19. a zejména z první třetiny 20. století. Domy mají prosté fasády s charakteristickými vaznicovými krovy o nízkém sklonu a jednoduchými eklektickými, secesními i geometrickými průčelími. Eklektická průčelí si uchovaly zejména domy čp. 5 (z roku 1896) a čp. 9 (datovaný 1898).

Pěkně udržovaná usedlost čp. 9 z roku 1898

Dům čp. 6 má zajímavou geometrickou secesní fasádu, dům čp. 7 pak průčelí v duchu tzv. „obloučkového slohu“ – rondokubismu. Domy čp. 3, 10 a 11 mají zachované střídmé fasády z doby první republiky. I když tyto v podstatě již moderní stavby samy o sobě nevynikají jako významnější architektonické památky, je třeba vyzdvihnout organické zapojení do kontextu vesnické zástavby i jejich kultivovaný vzhled, který by mnoha dnešním stavebníkům mohl být inspirací. Pozornost zaslouží i dodnes zachovaná hradba stodol, obklopujících vesnici téměř ze všech stran.

Kaple sv. Václava tvoří dominantu intimního prostoru návsi

Byšičky díky své odlehlé poloze v labských luzích zatím statečně unikají shonu dnešní doby a uchovaly si velmi harmonický vzhled. Mimořádně půvabná kruhová náves s dvojicí lip a kapličkou mezi nimi dýchá starosvětským kouzlem, podtrženým několika staršími poloroubenými domy i mladšími, avšak rovněž pěknými domy zděnými.

V minulosti byly Byšičky pro své jedinečné kvality navrženy k prohlášení za památkovou zónu, bohužel z tohoto záměru sešlo. Je ostudou, že vesnice takovýchto kvalit, navíc v silně urbanizované oblasti středních Čech, zatím zůstává bez plošné ochrany. Naštěstí je chráněn alespoň jedinečný barokní půdorys, který (pomineme-li blízké Vápensko) nemá v Čechách obdoby.

TEXT A FOTO: ING. ARCH. JAN PEŠTA


Komentáře

Napsat komentář

KDYŽ SE ŘEKNE…

  • BEDNĚNÝ ŠTÍT
    Je konstruovaný technikou bednění – tj. pobíjení trámové (zvláště rámové) konstrukce prkny. Tímto způsobem se bednily i menší stavby, kolny, chlívky, ale i stodoly a větrné mlýny.
  • DŮM V KOŽICHU
    Jde o roubenou stavbu, jejíž stěny jsou z vnější strany omazány silnou vrstvou hlíny a obíleny. Hliněná malta se většinou nahazovala na suché bukové kolíčky, které se hustě zatloukly do stěn.
  • POPLUŽNÍ DVŮR
    Název pochází od označení staré jednotky dosud nerozměřené zemědělské půdy, tzv. popluží. Hodnota jednoho popluží se odhadovala na 20 až 60 hektarů. Podle těchto jednotek se pak také zjednodušeně nazýval dvůr s přesně nezjištěnou rozlohou orné půdy (výraz zřejmě souvisí s plužením, respektive s orbou).