U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

ŽIVOT V BARVÁCH DUHY

Kategorie: Návštěva | Autor: MARIE RUBEŠOVÁ

Cesta pod Blaník se příjemně houpe ve zvlněné krajině. Sjeli jsme ze státovky a zdá se, že jsme zabloudili. Najednou řídkým lesem zazářila červená střecha. Po dalších pár desítkách metrů vidíme, že s ní dobře ladí bílá omítka i sytá zeleň stromů a keřů.

Přestože chalupář sliboval netradiční barevnost, zatím vidíme klasickou kombinaci bílé a dřeva s jemně rezavou lazurou ve výstavně pečlivém provedení. Světlemodře laděné posezení v náruči barevných petúnií na zápraží však naznačuje další zážitky…

Klid aspoň o víkendu!

Majitelé chalupy, postavené někdy na přelomu předminulého století, jsou Pražáci. Nebydlí sice v centru, ale i ten „jejich“ okraj města se začal zhruba před patnácti lety nějak moc přelidňovat. Alespoň na jejich vkus. Začali tedy, jako mnozí jim podobní, objíždět republiku a hledat stavení v klidném koutě.

   „Při výletech jsme se drželi hranice sta kilometrů. Manželka byla sice ochotna vzdát se zaměstnání v kanceláři, ale mě práce přece jen drží nejvíc v Praze,“ vysvětluje Honza, který je stavař. „Bude to znít otřepaně, ale správný tip jsem dostal v hospodě. Byl jsem kamarádovi s něčím poradit na jeho chalupě – a tahle stojí nedaleko.“

   Před sedmnácti lety ovšem stavení vyhlíželo jinak. Fasáda odspodu vlhká, okna polorozpadlá a na střeše kombinace starých bobrovek a bílých betonových tašek. A uvnitř nic, co by stálo za zachování. Chalupa, jakoby schovaná před světem, však lidi přesycené městem okamžitě oslovila. Nejdřív Honza pozval kamarády, aby ji okoukli, a pak přivezl i svoje děvčata. Tedy ženu Evu a tehdy dvanáctiletou dceru Terezu. A měl další dva hlasy pro. „Myslím, že všichni tři čím dál víc cítíme, že jsme volili dobře. A kamarádi, kteří se sem při různých příležitostech rádi sjedou, to potvrzují. Člověk má zkrátka dát spíš na intuici, než dlouho nad něčím přemýšlet a počítat.“

Výjimka potvrzuje pravidlo

Původně mysleli, že budou jezdit na venkov tu a tam o víkendech jako ostatní chalupáři. Udělá se jen to nejnutnější pro příjemný pobyt – přivede se do stavení voda z nově vyvrtané studny, ta z podzákladí se naopak vyžene, nové podlahy se řádně odizolují, udělá se omítka a dost. Proč dál vyhazovat peníze? Jenže navzdory pořekadlu, že kovářova kobyla chodí bosa, Honza, který má vedle znalostí technologických také cit pro architekturu prostoru, pracoval na vlastním hnízdečku moc rád.

   „Tereza chtěla samozřejmě svůj pokojíček a dole na něj nebylo dost místa. A když už se šlo do podkroví, nechal jsem vyměnit krov, protože ten starý už se místy rozpadal, a položit novou krytinu. Samozřejmě jsme museli spodek s novou půdou propojit, takže vznikla dvě schodiště. Nejdřív tohle, které vede z kuchyně do naší ložnice ve štítě,“ ukazuje chalupář. „Dělal je truhlář kdesi od Prčice. Doporučili mi ho kamarádi a byl tak šikovný, že jsem mu zadal i nová okna. Měl tehdy zaplaťpámbů ještě čas. Teď má práce na dva roky dopředu. Druhé, menší schodiště je typizované a stoupá na opačné straně podkroví do prostoru před Tereziným pokojem. Aby nemusela chodit přes naši ložnici,“ vysvětluje chalupář a míří ke krbu, na němž se vyhřívají teakové kočky.

   Ptám se, kdo jej stavěl, ale sklízím údiv šedomodrých očí. „Přece já, od čeho jsem stavař! Není to nic složitého. Vložka je obezděna tvárnicemi Ytong. Nezapomněl jsem na mezery, aby byla omývána vzduchem. A nahoru na kobku jsem použil stejný materiál, ovšem jen ’pětku’,“ vysvětluje Honza. Ten pěkný větrací kachel jsem dostal od kamaráda Lukeše. Myslím, že tu plochu příjemně zlidšťuje.“

   Postupná rekonstrukce stavení a úpravy zahrady přiváděly chalupáře pod Blaník podstatně častěji, než původně mysleli. Až tady Eva zůstala natrvalo. Aby se nenudila, sehnala si domácí práci. „Dělá pro jednu soukromou firmu různé součástky z plastu a kovu a vydělá dnes dvakrát víc než v kanceláři, kde počítala daně. Je nesmírně šikovná na všechny ruční práce a je to tady, myslím, vidět. Když se v létě flákám, je schopna mě uživit, což je moc příjemné,“ pochvaluje si náš hostitel.

   Paní Eva byla o víkendu, kdy jsme se vydali na chalupu, někde u přátel. Večer se sem totiž měli sjet Honzovi kamarádi. I oni si barevný interiér a krásnou zahradu oblíbili. A Tereza, která zpívá s revivalovou kapelou Abba Stars, byla taky na cestách. Ze „ženských“ nám tedy dělaly společnost jen jezevčice Amálka a Dorotka. V domě je prý ještě jeden pes, ale ten ani neštěkne, protože je hliněný…

Jak se kouzlí atmosféra

Dalším krokem při úpravách chalupy bylo natažení nových omítek. A blížíme se k tématu, které nás sem vlastně přivedlo. „Kdysi jsme si připadali jako revolucionáři, když jsme rodičům přebílili válečky. Ale před pár lety nastal zlom a my jsme dostali chuť na barvu. Náš názor se dokonce vyvíjí. Co jsme před dvěma roky cítili jako avantgardu, považujeme dnes za vybledlou záležitost a jdeme do sytějších barev. Nevím proč.“ Přátelé, kteří znali chalupu dříve i dnes, prý barevný vývoj vnímají podobně jako majitelé. V interiéru v přízemí, tím méně pod zkosenými stropy podkroví, nezůstalo z minula nic krásného, co by chalupáři chtěli uchovat, a tak nemají potřebu ctít tradice ani co do barev na stěnách. „Kdyby tomu tak bylo, asi by ta bílá zvítězila. Nevím,“ uvažuje Honza. „Ale zatím mě těší, že je to takhle.“

   Nechal se dokonce přesvědčit a v obývacím pokoji, který měl meruňkové stěny, vymaloval některé v sytém rezavém tónu. Světlé dřevo v něm dostalo to pravé pozadí. „Některé ženské nábytek stěhují, ty moje mají tendenci měnit barvu stěn. Ještě že nemusíme zjednávat malíře,“ povzdechl si s úsměvem tvůrce změn. Teď se však chystá vzít malířskou štětku do ruky i dcera. Rozhodla se prý obléct stěny svého modrofialového pokojíku do nějakého teplejšího tónu. Ví, že jí táta pomůže a bude se stejně jako ona těšit, co to s prostorem udělá…

Ruku v ruce se zahradou

Dům se rodil, jak je zřejmé z obrázků, v symbióze s okolím. Pozemek, který k němu patří, je dost rozlehlý, a tak si část sečení přibral ke svým povinnostem soused, který má koně. I tak zbylo práce dost. K nejdůležitějším patřilo zpočátku vyčištění a úprava rybníka. Není to žádný drobeček, prý má 800 čtverečních metrů. „Vyvezli jsme bahno a spoustu odpadu, dokonce i kovového, a nějaký čas vypadala voda průzračně. Postavil jsem kamennou hráz se schůdky, aby byl lepší přístup do vody. Ale při deštích se tam splavuje hlína a na modrou hladinu už jenom vzpomínáme. Stromy okolo se navíc tak rozrostly, že by se sem lidi s rypadlem ani nedostali. Holky už se v rybníku nekoupou, ale já si klidně s kapříky zaplavu. Není tam rozhodně nic závadného.“

   To chalupář dobře ví, protože loni dokončil novou žumpu, do níž jde odpad ještě přes kaskádu septiků. Navíc prý na praní používají bezfosfátové přípravky. To byl jeho zatím poslední počin. Ve stodole, kde je klasicky dílna a sklad nářadí, bude v patře, které je zatím prázdné, ještě ateliér. „Teď ovšem nemám sílu ani prostředky,“ konstatuje Honza beze smutku.

   Zkusili jsme, zda je stále pevný japonsky klenutý můstek nad hladinou a usedli v altánku k odpolední kávě. Společnost nám dělal líně se tvářící budha a ze všech stran nás objímala vůně zahrady. „Naučili jsme se to tady vnímat, ne jen splašeně lítat se sekačkou. Občas trochu ošidím své podnikání a přijedu třeba už ve čtvrtek, tak máme se ženou víc času si to tady užít. A taky jeden druhého.“

O autorovi| TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ

Popisy k obrázkům

Idylka loňského léta je z archivu; tenkrát byli všichni doma

Jídelna navazující na kuchyň má příjemnou atmosféru i díky nápadité výzdobě

Na sytých stěnách obýváku se nábytek i obrazy konečně dobře vyjímají! Na stropě však logicky zůstala světlá meruňka

Schodiště, které vede z bývalého chléva nahoru k Terezce, bylo koupeno hotové a tady jen smontováno

V pánském pokoji v přízemí panuje opět modrá a rezavá

Blankytná barva kuchyňské linky dělá dojem, že i stěny jsou bleděmodré. Prý je to taky v plánu…

Tereza si chce stěny svého pokojíku sama přemalovat v nějakém teplejším tónu

Nábytek, koupený bez povrchové úpravy, je mírně tónován lazurou. Každý doplněk má své dobře vybrané místo…

Ložnice ve štítě nepřekvapí uklidňující modrou, ale spíš modrozeleným nátěrem nábytku, připomínajícím fládrování

V jahodovém průchodu mezi ložnicí rodičů a dcery je nejen koutek s počítačem a postel pro hosty, ale také další koupelna se záchodem

Stromy u rybníka jsou za těch dvanáct třináct let už pěkně vzrostlé. A krásné

Cit pro krajinu a její atmosféru dal vzniknout i nové kapličce; autorkou obrazu – stejně jako mnohých v interiéru – je Viktorie Chaloupková

Pohled z altánu ven do zahrady je doslova úchvatný. Budha si hoví na jeho okně a inspiruje okolí svým klidem…

Autor fotografií: FOTO: PETR ZHOŘ

ŽIVOT V BARVÁCH DUHY