Živé ploty

Mají mnoho podob. Mohou být jen symbolické, stejně jako představovat skutečnou ochranu soukromí. se vzhledem od přísného sestřihu po rozevlátou kštici, celoročně zelené i opadavé, obalující se květy a plody.

Hustý živý plot je neodmyslitelně spjat s anglickým venkovem. Tisícům kilometrů zelené hmoty, které dělí ostrovní království, se přezdívá zelené žíly Británie a jsou viditelné i z vesmíru. Dávnou tradici mají živé ploty také v zemích severní Evropy, odkud pravděpodobně přišly k nám. Dříve se jednalo o nejefektivnější a nejlevnější způsob ochrany pozemků a domovů. Využívaly se zejména místní dřeviny, které se snadno množily.
Dnes má živý plot v našich zahradách spíše funkci estetickou či řekněme upozorňovací, někdy vytváří předěl mezi různými částmi pozemku, chrání před všetečnými pohledy od sousedů či z ulice, před chladnými větry.
Nízce zastřiženým plotem můžeme ohraničit předzahrádku a záhony. Jako bariéra u jezírka či bazénu zabrání možnému pádu malých děti a psů do vody. Často se také vysazuje, aby skryl málo vzhledný klasický plot.
Z pohledu přírody živé ploty představují unikátní ekosystém, v němž nacházejí útočiště i domov ptáci, drobnější živočichové, hmyz, rostou v něm různé druhy bylin.

Hloh (Crataegus)

Nepropustný ochránce

Použitím trnitých, bujně rostoucích druhů, jako jsou hloh, skalník, trnka nebo šípková růže, vytvoříme skutečnou ochranu našeho soukromí.

Vhodné druhy dřevin

• Jehličnaté: smrk, túje, tis, cypřiš
• Listnaté neopadavé: zimostráz čili buxus, skalník, bobkovišeň, hlohyně, stálezelené odrůdy dřišťálu, některé odrůdy blýskalky neboli blýskavky, břečťan
• Listnaté opadavé: ptačí zob, tavolník, habr, líska, buk, trnka, šípková růže, blýskavka, přísavník, opadavé odrůdy dřišťálu, pámelník

Nízké sestříhané plůtky lemují záhony, současně chrání květiny před poničením

Text: Zuzana Ottová
Foto: Pixabay, PxHere a Shutterstock

Živé ploty