Zahrada milovníků skalniček

Rubrika: rss-feed, Zahrada

Zahrada Wurzelových měří jen sedm arů, ale převýšení mezi vchodem do domu a nejvyšším bodem pozemku je sedm metrů. Před více než třiceti lety se pozemek začal měnit v alpinkářský ráj. Nejprve se sázelo u domu, časem došlo na celou stráň.


Jsme skalničkáři

Wurzelovým před lety učarovaly hory. Byla to doba, kdy se mohlo jezdit jen do Tater nebo bulharského Pirinu, při troše štěstí na Kavkaz. To ale manželům stačilo k tomu, aby u nich vznikla „závislost na skalničkách“. Pro pilné skalničkáře je normální, že i dvě hodinky denně stráví při údržbě zahrady plné skalniček. Libují si však, že díky tomu nemusejí chodit do posilovny.

 

Rajčata a zvonky

Wurzelovi bydlí v klidné prvorepublikové čtvrti na okraji města. Všechny domy tu stojí na pozemcích situovaných do svahu, který díky orientaci skýtá dostatek slunce pro pěstování ovocných stromů i vlastních rajčat. Takhle původně sloužila i tato zahrada.
Naštěstí byl pozemek odjakživa vymodelovaný do několika travnatých teras, takže bylo na co navazovat a kam sázet.

 


Specialita zahrady
Skalky z čediče

Na strmém svahu vždy riskujete, že se terén začne při radikálnějších úpravách sesouvat. Proto majitelé raději kameny na skalky naváželi, než aby odkrývali matečnou skálu. Museli také vytvořit rozvětvené kamenné schodiště. I tak po své zahradě nachodí nahoru a dolů stovky kilometrů.

Jako materiál na skalky, na schodiště i cestičky použili místní čedič a tefrit.
„Vznikl tak terén podobný kamenným svahům na okolních kopcích s většími nepravidelnými kameny, jaký je třeba nedaleko v rezervaci Sluneční stráň. Abychom mohli pěstovat i vápnomilné druhy, dovezli jsme sem i jeden travertinový balvan, a také jsme si zkusili vytvořit jednu spárovou skalku.“

 

Malá botanická zahrada

Na představení všech skalniček, které na ústecké zahradě během roku kvetou, byste potřebovali atlas. Nechybí zvonky, draby, dryádky, hvozdíky, protěže, sivutky, levisie – čili na cokoliv si pan skalničkář vzpomene.

„Ze začátku vypadala stráň jako kamenitá poušť,“ vzpomíná majitelka: „Na skalničky bylo nutné si počkat, než se rozrostou. Postupně jsme dospěli k poznání, že celou plochu osázet skalničkami, které se musí neustále plít, nezvládneme, takže to bude chtít sázet i dřeviny. Proto jsme se začali věnovat i čarověníkům.“

Aby byla stráň co nejbarevnější, volili Wurzelovi různé barevné formy zakrslých javorů, stříbřité jedle a jalovce, jasně zelené smrky a cypřišky i tmavozelené tsugy a tisy. Nechybí tu klasické české výpěstky jako smrk „Formánek“ nebo modřín opadavý „Krejčí“. Majitel je prý nejvíce pyšný na kultivar jedle ojíněné „Klášterec nad Ohří“, který vytváří přízemní „talíř“ rostoucí do šířky.

Neobyčejně pestrá je kompaktní výsadba podél bočního plotu: několik kultivarů tisů a borovic, líska kroucená, ozdobný buk „roseomarginata“ a zlatolistý jilm „Wredei“.

 

Skalničky zaléváme

„Hodně skalničkářů zastává názor, že alpinky se nemají zalévat. Co nepřežije, to se prý na daný pozemek prostě nehodí,“ vypráví pan Wurzel. „My raději za sucha zaléváme, protože tu máme i dost dřevin a jiných rostlin než skalniček. Kromě dešťové vody ze dvou sudů zaléváme i hadicí. Vodu jsme vyvedli až do horní části zahrady, tam zároveň napájí jezírka.“

 

Tři jezírka

Jezírko je pro skalničkáře důležité, protože kolem sebe vytváří vlhčí mikroklima. Navíc jezírko vybudované na svahu musí mít sypanou kamenitou hráz, čímž fakticky vznikne další použitelná skalka.

Na zahradě Wurzelových proto vznikla jezírka hned tři: to největší úplně nahoře s přepadem do prostředního. Dole u domu je ještě jedno, miniaturní, bez přívodu vody.
„V horním jezírku jsme měli i ryby, ale pak se sem nastěhovala užovka a všechny nám je postupně odlovila. Ani pulci žab už tam nejsou. Vlastně jsme vybudovali takové krmítko pro užovku,“ s úsměvem vysvětlují majitelé.

Zdobí je nejen menší druhy leknínů, ale i sítiny, orobince, hosty a ozdobné traviny.

 

Místa je tu dost

Ani další partie zahrady nejsou striktně vyhrazeny skalničkám a čarověníkům. Přímo na schodech se usídlil plstnatý jestřábník Hieracium tomentosum, opodál kvete téměř černý barmský kosatec Iris chrysographes, nad trsem žlutých česneků se zvedá americká Incarvillea a porůznu kvetou nízké pěnišníky. K tomu různé druhy pupalek a ozdobných trav. Roste tu i pravá americká modrá tráva Elymus magellanicus.

Wurzelovi na svém pozemku nepřestali pěstovat ani ovocné stromy. Proč by pohyblivý stín nemohly zahradě dodávat meruňky, když je z nich navíc i dobrá úroda ovoce?
Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller

Zahrada milovníků skalniček