Radim Lokoč: Každý strom má svůj příběh

Radim Lokoč mimo jiné pečuje o stromy ve skanzenech. Fotografie je z Muzea v přírodě Rymice ve Zlínském kraji, foto: se svolením Radima Lokoče

Radim Lokoč přispívá k návratu starých a krajových odrůd ovocných stromů do naší krajiny a zahrad. Můžeme tak opět poznat rozmanitou škálu chutí ovoce, jeho odolnost a pestrost, na jakou byli zvyklí naši prarodiče. Jeho revírem je především Morava a Slezsko – Opavsko, Krnovsko, Osoblažsko nebo Haná.

Staré stromy hledáte také podle leteckých snímků a map. Můžete nám pátrání blíže popsat?
Cílem naší práce je primárně najít a určit odrůdy, které nám dají představu o tom, co se v daném kraji pěstovalo. Ne vždy se do současnosti dochoval reprezentativní vzorek, některé odrůdy jsou už nenávratně ztraceny a ty, které se dožívají kratšího věku, již také málokdy najdeme. Přístupy k mapování stromů jsou různé. Pokud jsme mapovali nějakou větší oblast, kterou jsme předtím neznali, bylo studium map a starých nebo současných leteckých snímků častokrát přínosné pro prvotní výběr lokalit mapování, jelikož ne vždy bylo možné udělat celoplošný monitoring.

Jak probíhá pátrání v terénu?
Zajímavé stromy si vytipujeme ať už na doporučení nějakého místního znalce, na základě studia leteckých snímků, nebo právě prostým hledáním v terénu. Někdy je to ještě před dobou zralosti, jindy až když jsou plody zralé. Pokud je u terénního mapování při sběru plodů přítomen pomolog, který dokáže ovocné plody určit, je mapování snadnější. Zpravidla se musí vzorek zaevidovat – přidělíme stromu v databázi číslo, vytvoříme popis stromu, habitu, jeho stav, pořídíme GPS souřadnice a fotografie stromu, jeho částí, listů a plodů na stromě nebo na zemi. Odebereme reprezentativní vzorky, zpravidla minimálně pět až sedm kusů tak, aby mohly být plody dále pomologicky posuzovány, nebo abychom je mohli vyfotit na bílé podložce s měřítkem nebo jimi obohatit výstavu ovoce. Pokud si vyhodnotíme, že je vhodné odrůdu zachránit prostřednictvím sbírkové výsadby nebo jiným typem výsadby, případně vysadit mladé stromky tam, kde jsme zajímavou odrůdu našli, bereme v zimních měsících rouby a roubujeme je na podnože.

Legendární odrůda ‘Míšeňské’ patřila v 19. století na severní Moravě a ve Slezsku k nejcennějším a nejoblíbenějším jablkům, bohužel z volné krajiny vymizela, foto: se svolením Radima Lokoče

Dokážete třeba podle tvaru květu nebo odstínu růžové v poupěti poznat, že jste narazil na unikátní strom?
Květy mohou být jistým vodítkem pro určování odrůdy. Ať už se to pomologovi podaří, nebo strom zůstane v kolonce neurčeno a dostane pracovní název, jsou samozřejmě velmi důležité plody. Byť například habitus, tedy tvar koruny, může také ledasco napovědět.

Jaká jsou obecně největší úskalí identifikace starých odrůd?
Bohužel znalostí odrůd a schopností je určovat, což se však nezakládá jen na porovnávání nalezených plodů s obrázky z pomologické literatury, je v současnosti u nás obdařeno jen velmi omezené množství odborníků. Dobrý pomolog nepřihlíží jen k tvaru plodu, ale také k období zralosti, porovnává tvary a velikosti pecek či jader, vlastnosti dužniny, chuť nebo i tvar listu a vlastnosti stromu apod. V současnosti nám začíná pomáhat i metoda DNA analýz, která je cenná hlavně u těch odrůd, které jsou současným pomologům málo známé – můžeme takto porovnat informaci z DNA nalezené odrůdy s již nashromážděnými informacemi z předešlých výzkumů u nás nebo jinde v Evropě.

Jak se takovému „umírajícímu kmetovi“ odebírá jeho genetický kód, aby žil dál?
Dělá se to pomocí roubů – jen tak se, jednoduše řečeno, dá nejsnáze získat přesná kopie dané odrůdy. Další možností je odkopek, ale to jen za předpokladu, že matečný strom byl pravokořenný, tedy ne roubovaný. Pokud budete chtít daný strom množit semeny, vždy bude mít vzniklý strom genetické informace i od svého opylovače. A nebude tedy identický s původní odrůdou.

Který nález u chalupy vám udělal největší radost?
Takových případů je hodně. A nemusí být vždy výsledkem určená odrůda, radost nám kolikrát udělaly i nálezy, které se zatím nepodařilo určit, ale byly něčím zajímavé. Zachránili jsme je tím, že jsme je dále množili, jejich čas a správné pojmenování možná ještě přijde.

Stává se často, že se z rodinného pokladu u chalupy nebo v sadu, k němuž vás lidé přizvou, vyklube skutečně zapomenutá historická odrůda?
Obecně mají lidé hlavně v pohraničí tendenci považovat staré ovocné stromy za místní odrůdy „po Němcích“. Ve většině případů se jedná o kdysi běžně pěstované a ovocnými školkami rozšiřované odrůdy. Najdou se však rarity, u nichž si někdy lámeme hlavu, jak se zrovna do toho místa dostaly. To je například případ staré odrůdy hrušně ‘Mollebusch‘, nalezené u starého domu v Závadě na Hlučínsku, kdy jsme si nejprve mysleli, že se jedná o krajovou odrůdu a dali jsme jí pracovní název, posléze se z ní po konzultaci s německými pomology na výstavě v Lucembursku vyklubala francouzská odrůda datovaná již k roku 1628. Podobně zvláštní původ má moruše u Litultovic na Opavsku – ta se sem z Itálie dostala díky vojákovi, navrátivšímu se z první světové války.

Plody zatím neurčené odrůdy hrušně, Krásné Loučky, vesnička u Krnova, foto: se svolením Radima Lokoče

Může takový strom rozpoznat i laik? Co nám to napoví?
Některé odrůdy mají výjimečné vlastnosti – je to například tvar plodů, jejich specifická chuť – nebo jsou to i vlastnosti stromů samotných… Některé odrůdy lze také snadněji určit než jiné.

Mají stromy u starých chalup společné rysy? Sázel se k chalupě záměrně jiný typ stromů než do velkých panských sadů?

Asi to nelze říct úplně jednoznačně, jelikož u chalup nacházíme jak solitérní hrušně, tak skupiny jabloní nebo slív. Často tam také není vůbec nic, jelikož ne každý majitel nemovitosti je nadšený z přítomnosti ovocného stromu. Specifické postavení měl vždy ořešák – ten stával často ve dvoře poblíž hnojiště, jelikož dokázal působit částečně jako repelent proti hmyzu. Zároveň poskytuje v létě ocenitelný stín a ochlazuje prostředí. Můžete se pod ním nejen schovat, ale také zde třeba skladovat nářadí. Vzrůstný strom je k nezaplacení, ten si nekoupíte, ten si musíte vychovat po dobu mnoha let. A nebo mít to štěstí, že jej zasadil někdo před vámi.

V čem všem spočívá na venkově kouzlo vysokokmenů?
Dotvářejí celkový tradiční venkovský prostor, který byl v minulosti ryze praktický – užitný, okrasná funkce zahrad byla výsadou šlechty nebo později těch nejbohatších sedláků. Zahrady i předzahrádky plnily samozásobitelskou funkci – prakticky po tři čtvrtě roku – od raných třešní v červnu až po pozdní odrůdy jabloní a hrušní, které šlo v dobrém sklepě uchovat až do dubna či května. To neznamená, že neměly vysokou estetickou hodnotu. Nebyl to ovšem důvod pěstování ovocných stromů, to možná dokážeme ocenit až v současnosti.

Lidé často koupí chalupu se starým sadem. Měli by si vždy přizvat odborníka, než začnou s řezem nebo kácením?

Ano. Tímto způsobem se nám podařilo zachránit řadu zajímavých odrůd. Ne vždy se musí kácet, i poměrně staré stromy lze často odpovídajícím řezem uchovat na další desetiletí. Jde o to zvolit adekvátní zákrok pro konkrétní strom.

Je teď ještě čas na nějaký zásah? Co když jsme nestihli prořezat v zimě? A můžeme začátkem května roubovat?
Výchovné, zdravotní nebo zmlazovací řezy se mají opravdu dělat dříve – v předjaří. U starších peckovin se zpravidla doporučuje řezat během nebo po odkvetení, takže v tomto období. Roubovat můžeme, pokud máme rouby, které jsme odebrali v zimě. Jestliže rouby již raší, je už na jejich odběr pozdě.

Hruška ‘Krvavka’, Hanácké muzeum v přírodě v Příkazech, Olomoucko. Místní sad koncipoval Radim Lokoč tak, aby odrážel skladbu tradičních hanáckých zahrad před 100 lety, kdy měly stromy zajistit obživu rodině po co nejdelší část roku. Vysadil zde i ‘Míšeňské’, foto: se svolením Radima Lokoče

Které stromy nám v zahradách u chalup nejvíce mizí?
Jsou to obecně právě ovocné stromy, zejména vysokokmeny a polokmeny, málokdy tak už u chalup najdeme letitou hrušeň nebo rozložitý ořešák. Nahrazují je bohužel okrasné stromy, které na první pohled nejsou tak náročné na péči.

Text: Šárka Drbohlavová, foto: se svolením Radima Lokoče, zdroj informací: autorský článek

Radim Lokoč: Každý strom má svůj příběh