Vyšší zedničina

Zdění oblouku nebo spárování lícových cihel kupodivu není až tak složité zvládnout.

Postavit pěkný cihlový oblouk není až tak složité, jak by se na první pohled mohlo stát

Znalost technologie vyzdívání oblouku byla dříve běžnou součástí zednického řemesla, protože se takové zdobné architektonické prvky v lidovém stavitelství v minulosti používaly mnohem častěji. I dnes lze oblouk v domě využít, například jako ozvláštňující prvek při stavbě dveří či oken. Umět zdít oblouk je však dobré například i při stavbě zahradního nebo když se rozhodneme jakékoli klenuté zdivo svépomocí opravit.

Základním prostředkem k úspěšnému vyzdění oblouku je dřevěná šablona. Jednoduchou konstrukci šablony, která bude oblouk při zdění podepírat, zhotovíme z prken či OSB desky a přesný oblouk vyřežeme po přenesení z papírové šablony nejlépe pomocí přímočaré pily nebo elektrické či manuální ocasky.

Postavte si sklípek

Podobným systémem se vyzdívá i stropní klenba, kterou můžete použít například při stavbě vinného sklípku. Pokud má takový prostor tvar jednoduché chodby, je třeba nejdříve postavit podezdívku a na ni pak na šablonu vyzdít půlkruhovou klenbu. V případě zdění stropní klenby by měla mít šablona (někdy se jí říká skruž či ramenát) délku alespoň jeden metr a stát na podstavci s ližinami, po kterých se bude v průběhu zdění posouvat.
Kontrukce ramenátu musí být velmi stabilní a vodorovná a manipulaci s ním zajistíme buď jeho podložením a zaklínkováním, nebo použitím šroubovacího systému stolice. Po vyzdění a stabilizování zdiva můžeme šablonu posouvat k dalšímu zdění, vždy až poté, co snížíme její výšku několik centimetrů pod nově vyzděný klenutý strop.

Pozor na vrchní spáru

Na snímku je vidět šablona, připravená pro vyzdění většího oblouku nad vchodovými dveřmi

Oblouk i klenba se začíná zdít vždy odspodu. Maltu naneseme na podklad a pak do ní položíme cihlu tak, aby celou plochou dosedala na šablonu. Jednotlivé cihly nesmějí být položeny nakřivo či v jiném směru. Zdění jednotlivých řad se musí provádět současně na obou stranách šablony. Tím zajistíme rovnoměrné zatížení šablony. Vrchol klenby se ukončuje vrcholovým klenákem, nikdy ne spárou, jinak by klenba praskala a mohla by se zřítit. Vložením vrcholového klenáku se klenba uzavírá a stává se samonosnou. Pevnou se stává uzavřením násypem (až po strop), který klenbu rovnoměrně zatíží. Teprve pak lze odstranit šablonu a konstrukce klenby je završena.

K vyzdění kleneb a oblouků dnes samozřejmě existují nejrůznější prefabrikované prvky, ať už z klasického nebo pórovitého betonu. Ytongy můžete použít k vyzdívání oblouků nad stavebními otvory, ale i oblých rohů v interiéru či exteriéru a přesný tvar není prokrbu, blém dotvořit pilou. Atmosféru klasické klenby z neomítnutých a krásně vyspárovaných cihel ovšem pórobeton nahradit nemůže.

Spárování bez chyb

Použití pálených cihel jako lícového zdiva předpokládá jejich dokonalé vyspárování. Na znalost technologie správného spárování se nelze spolehnout zdaleka u každého zedníka, ale s trochou trpělivosti se to můžete naučit. I tak však hovoříme spíše o menších plochách, podezdívkách či soklech, případně doplňcích interiéru, mezi něž může patřit například krbová římsa nebo vyzdívané pilíře kuchyňské linky. Na domovní fasádu z lícových cihel se vyplatí objednat odborníky.

Dobře vyspárovaná lícová zeď může být výrazným estetickým prvkem na domě po celá léta

Cihly při požadavku na zachování jejich neomítnutého a vyspárovaného povrchu zdíme tak, aby hloubka spáry byla asi 20 mm. Stejnoměrnosti spár lze dosáhnout pomocí laťky nebo kulatiny vhodného rozměru, podle které hloubku i výšku spáry přesně odměříme. Pro spárování pak použijeme nejlépe speciální spárovací maltu, kterou připravíme do polosuché konzistence. Speciální malta zaručí správnou dobu tuhnutí, nízkou nasákavost a snadnou práci.

Budeme potřebovat rovněž ocelovou spárovačku, typ špachtle, který je běžně k dostání v hobbymarketech a železářstvích. Spárovačka musí být vždy užší než spára. Zdivo je třeba před spárováním očistit, aby se do spárovací malty nedostávaly kamínky a hrudky ze zdicí malty. Spáry ve zdivu navlhčíme (nejlépe „mlžením“ pomocí rozprašovače) a spárovačkou do spár vtlačujeme maltu. Spárovat by se mělo buď tak, aby spára s hranou cihly lícovala, nebo aby byla spára zapuštěna max. 2 – 5 mm za lícovou hranu cihly. Po zavadnutí spáru uhladíme.

TEXT: RICHARD GURYČA
FOTO: WIKIPEDIA, ARCHIV FIREM

Vyšší zedničina