Viděli jsme cestou XXVI.

Dvě usedlosti, které vám představujeme, jsme objevili při cestě jihočeským krajem – vesničkami mezi tokem Vltavy a Lužnice.

Odpovídá své době

První objekt je ve velice kompaktním, dobrém stavu. Podle výšky a sklonu střechy jde nejspíše o stavbu z 20. let minulého století. Soudě podle zdi s bránou však to také může být i přestavba domu o generaci staršího. Ať vznikl jakkoliv, odpovídá své době, což je třeba ocenit.

Vedle poněkud zromantizované pasáže brány se zídkou se dům zdá poněkud robustní. Jeho článkování přesně odpovídá době vzniku.

Není to klasický představitel lidové architektury a nehraje si na to. Má spíš rysy kovozemědělského domku. Figura fasády má naprosto jasné lizénové článkování s plochými římsami, do níž dobře zapadají i šestidílná okna a trojdílné menší okno nahoře. Bylo by však příjemné, kdyby i u něj byla dodržena určitá přípodoba šestitabulkového dělení. Změna systému krovu – typická od závěru 19. století – umožnila zvýšení podkroví a jeho lepší využitelnost i pro obytné účely.

Štít domu je symetrický se spodními okny. Majitel ale zřejmě potřeboval překrýt zápraží, a tak s odsazením o jednu krokev protáhl přesah střechy. Historicky zažité excentrické řešení s posunem os symetrie se zde nehodilo – i s ohledem na členění fasády štítu – ale ani toto řešení v zásadě nevadí. Barevnost fasády i oken je perfektní, stejně jako tašková pálená krytina.

Co lze domu vytknout? Snad jen to, že vůči výrazem starší bráně působí poněkud robustně. A parková úprava zeleně se zeravem a smrčkem se sem moc nehodí (zřejmě to však není výtka vlastníkovi, ale spíš obci). I když smrček ku prospěchu věci trochu skrývá sloup elektrického vedení.

Náhražkové článkování

Celkově dobrým dojmem působí i druhý statek. Ve figuře je členění fasády pěkné, zejména pokud jde o profilované bosáže a šambrány u špýcharu. Ovšem uniká zde tektonika, což bývá pro lidovou architekturu typické: pilastr nemá žádnou hlavici, končí ve vzduchu, patka je naopak příliš masivní. Čteme zde dataci 1903, což je podle typu stavby spíš letopočet obnovy. Z původního článkování na obytném stavení se v té době zřejmě nic nezachovalo, proto majitel zvolil zjednodušenou variantu jen v omítce. Možná měl k dispozici starou fotku, kde byl zubořez kolem okřídlí střechy a okýnek, a nechal podle něj nadělat jakési rampoušky. Barevný rozdíl základu a ozdob naštěstí není příliš veliký…

Dvoudílná okna jsou příliš veliká, stačila by dvoutřetinová. Barva stavení je lehce cukrárenská, chtělo by to znát původní.

Okna v přízemí jsou moc velká, vybočují i z proporce. Vedle nich se naopak zdají příliš úzká vrátka, která jsou na rozdíl od nich zřejmě původní. Okénka v podkroví jsou pravděpodobně jen větrací. Je dobře, že u špýcharu, kde byla obnovena krytina, nejsou použity krajové tašky a betonky jsou jen podmáznuty maltou. Zřejmě jsou voleny tak, aby barevně ladily s eternitem na obytném stavení, ale pro celou usedlost by někdy v budoucnu byl příjemnější klasický tón terakota.

Celkový dojem ruší torzo plechové brány (snad kryt na popelnice?) a drátěného plotu, ale hlavně betonový sloup elektrického vedení. Lepší by tady byl snad i dřevěný dehtovaný. Chvályhodné je, že u nových realizací povoluje současná legislativa už jen kabelizaci do země. U starších záleží na obcích, rozvodných podnicích imajitelích. Hlavně je to samozřejmě otázka peněz.

TEXT: ING. ARCH. JAN HUBÁČEK A ING. ARCH. TOMÁŠ KOREČEK
FOTO: FRANTIŠEK VAŇÁSEK

Viděli jsme cestou XXVI.