Viděli jsme cestou XII.

Byli jsme na výletě v Blatné a cestou k domovu projížděli okolní vesničky. V jedné z nich jsme objevili několik zajímavých objektů.

Na první pohled dokonalý

Vzhled velmi dobře udržované stavby ruší městský plot a hlavně vyklápěcí okna se zlatou meziskelní mřížkou

Statek je na první pohled hmotově perfektní. Dokonale zachovaný dvoupodlažní špýchar má původní okna a vítanou prejzovou krytinu. Neruší ani malý pultový vikýř. Je otázkou, zda byl statek původně v šedé barevnosti, která nebyla pro české vesnice typická. Poplatný módnosti je i zdobný kovový plot a brána, sahající jen do poloviny vrat. Plot je záležitostí spíše parkovou a sloupky z bílých cihel by se také lépe hodily do městské architektury. Tyčkový plot by se tu vyjímal mnohem lépe. A pokud už kovový, tak by měl být velmi jednoduchý.

Šambrány kolem oken jsou velmi pěkné, se zachovanými klenáky, ale plastová vyklápěcí okna s tímto členěním a hlavně zlatou meziskelní mřížkou dojem hodně kazí. Navíc se obvykle nedávala bílá okna do bílých šambrán. Mohla by být v barvě dřeva, nebo alespoň v tmavším šedém tónu. Aby měla fasáda domu logickou tektoniku, mělo by být stejně jako u špýcharu pod fabionovou stříškou kladí (jedno či více příčných břeven) protože tady barevně odlišené pilíře nic nepodpírají. Jednoduché cihlové komíny do střechy kryté bobrovkami celkem dobře zapadají.
Sokl, který je zřejmě kamenný, mohl být tmavší. Takhle se v něm pilířky dole zničehonic ztrácejí. Kolem brány je majitel aspoň protáhl dolů: zřejmě mu připadalo, že tam nějak vlají.

S vyhraněnou barevností

Další pěkné venkovské stavbě lze vytknout snad jen disproporční článkování fasády v přízemí

Druhý baráček je elegantní, architektonicky čistý. Je méně honosný než předchozí stavba, ale je uměřenější a barevně vyhraněný. Jen jsme opět trochu rozpačití z článkování. Těžko říct, do jaké míry vychází z původního. Střední štítová plocha v podkroví s dvojicí segmentových záklenků do něj příliš nezapadá. Snad kdyby pilířky byly členěné, s hlavicí, jako pilastry dole. Nárožní pilíře v přízemí jsou zase příliš široké, disproporční a bez hlavice, takže se mění v předsazenou stěnu. K této úpravě vedla asi snaha po symetrizaci polí s okny. Řešení by bylo jistě možné i náhradou pilíře dvojicí pilastrů smalou mezerou ve žluté barvě.

Brána je zde perfektní, s dostatečně širokými prkny a se zakrytím malou stříškou. Elektrikářská konzola je typickým projevem první půlky 20. století a vadí přes svou výrazovou hmotnost skoro méně než obligátní betonové sloupy před štítem. Pomalu začíná být technickou památkou. Okna jsou krásná, je milé, že mají nahoře klasickou výklopku. Jsou zřejmě původní, renovovaná v barevnosti, ladící s domem. Oknům v patře chybí alespoň minimální článkování. Sokl je odlišen výrazně, dobře stavbu horizontalizuje.
Střecha – i když je z betonových tašek s podmáznutými hřebenáči – svou barevností a strukturou s domem ladí. Rezavě natřená plechová závětrná lišta je k tomuto jednoduchému domku hezčí než betonové krajovky. Zadní komínek je hodně blízko okapu, azbestocementový trubkový nástavec jeho výraz naštěstí minimalizuje.

TEXT: ING. ARCH. JAN HUBÁČEK A ING. ARCH. TOMÁŠ KOREČEK
FOTO: MARIE RUBEŠOVÁ

Viděli jsme cestou XII.