Dolní Nezly

Malá vesnička na úpatí Mlýnského vrchu se rozkládá kousek vedle silnice spojující Litoměřice a Českou Lípu. Pyšní se mohutnými domy, které pojmou více než jednu rodinu.

Zhruba v polovině spojnice mezi Litoměřicemi a Úštěkem leží vesnice Dolní Nezly a půl kilometru od ní Horní Nezly. Dolní Nezly byly vždy větší.

Patrový, empírový dům čp. 11 má fasádu dělenou štukovými pilastry s hlavicemi a bohatě zdobená okna

Obcí Nezly je na Litoměřicku více. Jsou Přední a Zadní Nezly, to jsou jen malé osady u Lovečkovic, a Horní a Dolní Nezly, což jsou vesnice náležející k obci Liběšice. Leží vedle sebe, ale Dolní jsou ty o chloupek větší a významnější, dá se tedy předpokládat, že když se hovoří o Nezlech, jsou to především Dolní Nezly.

U domu čp. 12 po bližším zkoumání vidíme na fasádě rok 1911, ale je starší. Roku 1911 bylo průčelí v 1. patře mezi okny doplněno o secesní díly

První zmínka o vsi pochází již z konce 12. století. V roce 1233 byly součástí zboží premonstrátského kláštera v Teplé a v tomto roce přešly do řádu německých rytířů, kteří sídlili v blízkých Býčkovicích. Ve 14. století se Nezly uvádějí jako majetek řádu pruských křižovníků. V roce 1437 zapsal český král Zikmund ves s dalším zbožím Jeníku z Valdštýna, po jehož smrti majetek přešel na Jana z Vartenberka. V době husitských válek se majitelé střídali, po nich vesnice přešla do majetku pánů Dubanských z Duban a nakonec se stala součástí ploskovického panství, kde jsou zmiňovány již obě obce, Horní a Dolní Nezly. S ploskovickým panstvím ves setrvala až do zániku vrchnostenské správy, která byla v českých zemích ukončena roku 1848.

Horní stranu návsi uzavírá dům čp. 7

Dům čp. 5 z roku 1930 patří k nejmladší zástavbě Dolních Nezel

Vesnice ve svahu

Dolní Nezly leží v nadmořské výšce 285 m ve svahu pod zalesněným Mlýnským vrchem (527 m n. m.). Obyvatelstvo se živilo téměř výhradně zemědělstvím, děti chodily do školy v Soběnicích, později je vozil autobus do Liběšic.

V roce 1995 byla vesnice vyhlášena památkovou zónou. Kolem svažité nevelké návsi stojí ze tří stran mohutné patrové domy, na tu nejspodnější stranu průčelím ústí dům č. ev. 1, ostatní jsou v zahradách a hlavní štíty mají obráceny na druhou, jižní stranu.

Roubený dům č. ev. 2 s krásnou čtyřetážovou lomenicí a s podstávkou

Výškové uspořádání stavení č. ev. 1 a 2 ovlivňuje okolní svažitý terén. Směrem do návsi je dům zděný a přízemní; býval v něm krámek. Z bočního pohledu je tato chalupa patrová, zčásti roubená, zčásti zděná. Zadní roubený díl má bohatě vyřezávanou lomenici a ozdobně řešenou podstávku, ve zděném přízemí střední části jsou vstupní dveře do obytného domu a hospodářské části s letopočtem 1795. Patro je roubené se zapuštěnou pavlačí.

Západní strana návsi začíná jednopatrovým stavením čp. 4 se zděným přízemím a roubeným patrem a pěknou, výraznou bedněnou lomenicí. U tohoto statku stojí dva objekty – drobná stodola a ještě jedno hospodářské stavení. Usedlost je skryta za ohradní zdí s bránou s dochovaným prostorovým uspořádáním dvora. Nevelkou náves pak na západě uzavírá dům čp. 5.

Menší dům čp. 18 situovaný jihozápadně pod návsí zdobí secesní prvky na fasádě

Na severní, nejvýše položené straně návsi se nacházejí také dva domy. Nejhezčí je však východ se třemi mohutnými staveními, kdy nejzajímavější je patrový dům čp. 11 se žlutou fasádou, bílo-žlutými pilastry s hlavicemi a bílými obdélníkovými panely pod okny. V dispozici se objevuje klenutá obytná světnice, vstupní síň se schody do patra a černou kuchyní, chodbička s koupelnou a WC a bývalé klenuté chlévy.

Branka vedoucí k hospodářskému stavení u čp. 4 byla postavena ze štuk

Pěkné domy i mimo náves

I mimo náves stojí hodnotné chalupy, na severu např. dům čp. 10, který vznikl v polovině 18. století, nebo patrová chalupa čp. 9 s volskými oky ve střeše. Na jihovýchodním cípu návsi v zahradě se nalézá roubené patrové stavení čp. 15, které obývají chalupáři. Na jihozápadě vesnice, kde vznikla řada zděných domků, stojí za pozornost zejména čp. 18 se secesní fasádou.

Protože jsou ve vsi zastoupena zděná, roubená i hrázděná stavení (často se všechny tři varianty kombinovaly) a není tu patrná přílišná modernizace, jsou Dolní Nezly dokladem lidové architektury Českého středohoří. Dnes se řadí k nejkrásnějším obcím Litoměřicka.

Když se řekne…

Štičí tlama

Nebo také štika, to jsou názvy pro vikýř typický pro tento chmelový kraj. Vyvinul se z větracích pásů, kdy se na půdách sušil chmel. Časem byl rozšiřován: měl obstarat více světla.

Zámek Ploskovice

Až pojedete na zámek Ploskovice, zajeďte i do Dolních Nezel, cesta odsud měří 7 km. Rozkvětu se Ploskovice dočkaly až roku 1849, kdy si je vybral jako letní sídlo český král Ferdinand V. Navštívil je po pěti letech náročných oprav. Po jeho smrti převzal majetek jeho synovec, císař František Josef I. V parku, který byl koncipován jako malé Versailles, se nacházejí grotty neboli umělé jeskyně z počátku 18. století.

Text: Martina Lžičařová
Foto: Martina Lžičařová a Shutterstock

Dolní Nezly