U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
UTAJENÝ ŽIVOT
Kategorie: Volný čas | Autor: Jan Rys
Časné jaro nás láká na výlet do přírody pozorovat probouzející se život. Abychom si “prodloužili zrak”, můžeme si s sebou vzít dalekohled. Já bych ještě doporučil dát do kapsy lupu a průhlednou skleničku od léků na nabrání vody.
V jarním čase je kraj celý rozmáčený od tajícího sněhu a téměř z každé prohlubně se vytvoří tůňka. Ledová voda v nich je bez života, ale v okolí řek a potoků to může být jiné – tzv. periodické tůně sněhové vody leckde skrývají živé organizmy. Máme-li štěstí, můžeme v nich najít a prohlédnout si prapodivného tvora ze starobylé skupiny korýšů – žábronožku sněžní. Líhne se obvykle ve větším množství z loňských vajíček, hned po prvním roztátí sněhu v prosluněných dnech. Udeří-li opět zima, přeruší svůj vývoj a pokračuje v něm znovu po oteplení počasí. Koncem března bývají už žábronožky dospělé a chvátají s kladením vajíček. Musí, protože další větší oteplení vody je hubí, a tak podle povětrnostních podmínek žijí často jen několik dní. Chceme-li je v tůňce najít, musíme se pečlivě dívat. Nejlépe je zkoumat vodu v místech prosvětlených sluncem. Jejich tělíčka jsou totiž sklovitě průsvitná, jen s malým načervenalým odstínem, necelé dva centimetry dlouhá. Plavou dost hbitě, stále na zádech. Nejspíš na sebe upozorní mnoha vlnícími se lístkovitými nožkami, které je pohánějí kupředu. Ty jim neslouží pouze k pohybu, pomocí nich také dýchají a přihánějí si k ústům potravu. Živí se drobnými zvířecími i rostlinnými organizmy, odborně se říká detritem. Podaří-li se nám nabrat žábronožku do skleničky, můžeme si ji prohlédnout lupou. Budeme překvapeni jejím pestrým vzhledem, hrajícím mnoha duhovými barvami. Článkovitý zadeček se ke konci zužuje do rozštěpené furky a velké stopkaté oči po stranách bizarní hlavy dávají tušit, že se nám poštěstilo spatřit neobvyklého tvora. Sameček se pozná podle mocných klešťovitých tykadel, jimiž si při páření přidržuje samičku, aby mu neunikla. Něžné pohlaví se zase vyznačuje průsvitnými kapsovitými schránkami na vajíčka poblíž zadečku. Když v nich postupně dozrávají, uvolňují se a padají do bahna na dno tůňky. Tam po vyschnutí vody přečkají do příštího jara, kdy je sněhová voda probudí k životu. Dobu klidu v neobvyklém úkrytu ztvrdlého bahna dokážou při nepříznivých zimách prodloužit třeba až na 15 let! Dříve u nás žilo více druhů žábronožek, ale bohužel vymizely.
