U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
TROUFNETE SI NA STYLOVÉ dveře?
Kategorie: Dílna | Autor: (tt)
RENOVACE
Vysoké ceny většiny truhlářských výrobků způsobují, že mnozí chalupáři mají tendenci si vyrobit dveře sami. Jestliže však nemají odpovídající vybavení, ale jenom pilu, kladivo a hřebíky, stačí tak nejvýš na výrobu dvířek k venkovskému záchodku či králíkárně. Stylové dveře do chalupy však vyžadují dokonalé nástroje, odpovídající znalosti i zručnost.
V chodové dveře obytných stavení se původně vyráběly z fošen spojovaných na čep a rozpor či čep a dlab, spoje se zpevňovaly dřevěnými kolíky (později hřebíky, nověji hliníkovými “hvězdičkami”). Když dveře přestaly sloužit jako překážka při obraně domů, vznikl požadavek odlehčit je a dát jim výtvarný vzhled. Objevila se tzv. výplňová konstrukce a rámy se staly subtilnějšími. Namísto fošen začaly být používány podstatně slabší profily, výplně se zhotovovaly z tenkých vyhoblovaných prkének, později z překližky.
Lehčí, tenčí, levnější
Někdy v polovině padesátých let se začaly při výrobě dveří používat tvrdé dřevovláknité desky vyráběné z dřevěného odpadu (sololit, sololak). Těmi se pokrývaly mřížové konstrukce vyrobené z tenkých dřevěných hranolků nebo sololitových voštin, což mělo za následek výrazné snížení výrobních nákladů – a samozřejmě také odolnosti dveří. Ceny poklesly natolik, že sololakové dveře, určené původně do paneláků, pronikly nejen do městských bytů, ale i do vesnických stavení, včetně stylových. Dosažení profesionálního vzhledu dveří není v silách ani sebešikovnějšího chalupáře, protože nemá k dispozici kvalitně proschlé dřevo z borovice nebo modřínu ani odpovídající dílenské vybavení. Rámy dveří se v truhlářských dílnách opracovávají speciálními tvarovými frézami, díly se slepují ve vyhřívaných lisech o přítlaku desítek tun, povrchovou úpravu clonováním zvládnou rovněž jen velké továrny.
Možnosti svépomocných prací
Předpokladem úspěšné výroby dveří je dostatečné množství dobře proschlého řeziva opracovaného tloušťkovací frézkou na sílu alespoň 4 cm a ohraněného srovnávací frézkou o šířce asi 15 cm. Polotovary, které musí být ideálně rovné, nařežeme na potřebné délky zvětšené o cca 2 cm. Požadované profily dílců lze vytvořit hoblíkem, úhly rámu pokosovou okružní pilou s nastavitelným úhlem řezu. Definitivní tvar lze získat ručním dobroušením brusným papírem nebo ruční pásovou či vibrační bruskou, přičemž tvar zakřivení kontrolujeme šablonou z tvrdého papíru nebo překližky. Základní profil musí být asi o 1-2 mm větší, zbytek dobrousíme ruční pásovou nebo vibrační bruskou; nejprve skelným papírem o zrnění 50-60, pak asi 100120. Přířezy, které budou tvořit dveřní rám, opatříme polodrážkou (“falcem”), která má zapadnout do polodrážky zárubně. Použijeme k tomu okružní pilu s pravítkem. Pro uložení výplně z překližky vytvoříme na vlysu drážku o hloubce asi 20 mm a šířce 58 mm (podle síly překližek). Jestliže máme v úmyslu do dveří namísto překližek vsadit sklo, vytvoříme polodrážky a tabule pak zalištujeme. Opracované vlysy zkrácené na přesnou délku pak spojíme pomocí čepu a rozporu (resp. čepu a dlabu) do tvaru dveřního rámu, přičemž výplní jsou díly z překližky o síle 5-8 mm, které musí mít v drážce vůli 1-2 mm. Orýsování konstrukčních spojů na přířezech o stejné délce provádíme u všech zároveň, přičemž je musíme vzájemně stáhnout truhlářskými svěrkami – ztužidly. Čepy, záměrně asi o 2 mm delší než je šířka dílu s rozporem či dlabem, vytvoříme nejlépe rámovou truhlářskou pilou nebo ruční pilou čepovkou, u rozporů musíme vnitřní část odseknout dlátem. Na dlaby použijeme vrtačku se spirálovým nebo plochým vrtákem. Otvory propojíme dlátem a začistíme rašplí. Dveře pak i s překližkovými výplněmi sesadíme, přičemž ještě zkontrolujeme pravoúhlost rámu pomocí úhlopříčně kladené latě. (Překližkové výplně lze nahradit tabulemi skla, s ohledem na pevnost volíme tloušťku 3 – 4 mm). Konstrukční spoje zajistíme kolíky z tvrdého dřeva nebo hliníkovými “hvězdičkami”. U dveří rozměrnějších a těžších je navíc vhodné zadlabat výztužné rohovníky (stříhané “vingly” z plechu). Jako lepidlo doporučujeme kostní klih. Až do jeho vytvrzení je nutno několika truhlářskými ztužidly mít dveře pevně přitaženy k ploše pracovního stolu. Čelo čepů, přesahující z rozporů a dlabů, je nutno doříznout na úroveň hrany dveřního rámu.
Kování a závěsy
Pro uložení zámku musíme ve svislém vlysu dveří vytvořit tzv. kapsu, jejíž umístění odpovídá protiplechu v zárubni. Zároveň musíme vyvrtat otvory pro kliku (případně i klíč) a osadit kování, které připevníme vruty. Křídla závěsů zasuneme do přesných zádlabů vytvořených speciálním úzkým sekáčem. Otvory v křídlech závěsů zajistíme hřebíky. Jestliže dveřní křídlo “nepasuje” do zárubně s doporučenou vůlí 2 mm, bude nutno je stávajícím veřejím přizpůsobit římsovníkem nebo i pilou.
Povrchová úprava
Hotové dveře napouštíme opakovaně fermeží ohřátou ve vodní lázni (pozor, hořlavina!), po jejím zaschnutí dveře opatříme vhodnou olejovou nebo syntetickou barvou (např. olejová barva Unibal O 2025, syntetické emaily S 2013, S 2029, S 2071, S 2072, S 2075). Nátěry necháme dokonale proschnout, přebrousíme je brusným papírem č. 120 až 150 a dveře natřeme znovu. Jinou možností je nátěr vodou ředitelnými barvami; dřevo však musí být odmaštěné (nesmí obsahovat suky vypocující pryskyřici), kazy nesmějí být retušovány tmelem obsahujícím fermež, ale jen tmelem akrylátovým). Disperzní barvy (například Balakryl) nanášíme ve dvou až třech vrstvách, přičemž pro první musíme barvu zředit, aby působila jako napouštědlo. Protože disperzní barvy nejsou pro dřevokazný hmyz velkou překážkou (jako je tomu např. u fermeže), doporučujeme napustit dřevo některým z prostředků proti hmyzu, plísním a dřevokazným houbám (např. Lignofix-eko).
