Co byste měli vědět, než si pořídíte činčilu

O zábavu i fyzickou kondici se postará běhací kolečko. Foto: Shutterstock

Vypadá jako plyšová hračka, ale ve skutečnosti je poměrně náročná na chov. Výhodou ale je, že oproti jiným hlodavcům nezapáchá a není zajímavá pro roztoče, takže ji mohou chovat i alergici.

Za svou hustou hedvábnou srst, která ji chrání před chladným horským počasím, činčila platila a ještě stále platí nejvyšší daň. Stala se totiž ceněným kožešinovým artiklem. To jí současně otevřelo cestu do světa domácích mazlíčků. Přesněji řečeno, téměř výhradně činčile vlnaté neboli dlouhoocasé, což je v přírodě téměř vyhubený endemický druh ze severního Chile.

Jak vypadá a roste

K roztomilému vzhledu činčily přispívá zavalitější tělíčko s poměrně velkou hlavičkou, velkýma okrouhlýma ušima, bystrými černými očky, delším huňatým ocáskem a hustou jemnou srstí. Standardní je šedé zbarvení různé tmavosti a v oblasti bříška bílé anebo může být v některé z desítek barevných mutací. Délka těla se pohybuje mezi 25 až 38 cm, ocásek od 15 do 20 cm, samičky mohou vážit 800 g, zatímco samečci pouze okolo 600 g. Pohlavní dospělosti dosahují v 7 až 9 měsících, samice jsou březí přibližně 100 až 113 dní. Mláďata váží okolo 55 g, jsou osrstěná, mají zuby, vidí a již hodinu po porodu se sama pohybují. Starají se o ně oba rodiče, samice je kojí 1,5 až 2 měsíce, ale již po týdnu přijímají také pevnou stravu. V dobrých chovatelských podmínkách se činčily dožívají v průměru 18 až 20 let. Je to tedy radost i starost na dlouhou dobu.

Každá činčila potřebuje vlastní domeček. Foto: Shutterstock

Pořízení zvířátka

Ani těmto chlupáčům se nevyhnuly nekalé praktiky množíren, proto si při jejich nákupu dejte velký pozor. Činčily, stejně jako psi z nekontrolovaných chovů, trpí často genetickými či fyzickými vadami. Kromě registrace chovu se skutečný chovatel pozná podle toho, že vám o konkrétním zvířeti vše poví, vysvětlí, jak se o něj starat, a chce si být jistý, že se dostane do dobrých rukou. Obrátit se na něj můžete, kdykoliv si nebudete vědět s péčí rady. Vzhledem k tomu, že činčily žijí v přirozeném prostředí ve skupinách, je jim lépe ve dvojici, jinak musí majitel parťáka nahradit zvýšenou pozorností. Zvířátko k němu však snadněji přilne a nechá se chovat a do jisté míry se i mazlí.

Před okusem ochrání police kovové profily. Foto: Shutterstock

Bytelné bydlení

Jako poměrně velký hlodavec si snadno poradí s plastem a dřevem, takže optimální ubikací je klec. Pokud má plastovou spodní část, chovatelé doporučují opatřit její hrany i vnitřní obvod dna kovovými profily. Klec musí být dostatečně prostorná, vysoká alespoň jeden metr a s několika patry, aby v ní mohla skákat z místa na místo. Ideální rozmezí teplot je mezi 15 až 20 °C. Přesáhne-li teplota 25 °C, hrozí vážné zdravotní potíže či jde přímo o život. Přehřátá činčila má červené uši s viditelně rozšířenými cévami, silně zrychlený dech, sliní a neudrží se pevně na nohou. Nesvědčí jí ani průvan a vlhkost vzduchu vyšší než 70 %. Klec z těchto důvodů neumisťujte na zasklené balkony, poblíž oken, jimiž svítí do interiéru slunce a větrá se jimi, ani v dosahu topení včetně podlahového.

Okusováním větviček si činčila obrušuje stále dorůstající zuby. Foto: Shutterstock

Výbava klece

Při chovu více činčil vyžaduje každá vlastní domeček. V kleci nesmí chybět silnější větve na šplhání a koupací miska s jemným pískem. Nezbytná je bezprašná a dobře absorbující podestýlka a samozřejmě také miska na potravu a napáječka umístěná zvenku a upevněná drátem, nikoli plastovým držákem, a to tak, aby do prostoru klece směřovala pouze kovová trubička. O zábavu se postarají police, tunely, hamaky či běhací kolečko. Přesto se činčila potřebuje denně alespoň hodinu proběhnout mimo klec, aby se udržela v dobré tělesné a psychické kondici.

Vhodné krmivo

Základem jídelníčku je seno. Dále jsou to granulované směsi určené přímo pro činčily nebo pro větší hlodavce. Vzhledem k jejich sklonu k nadváze je důležité dbát na vyváženou stravu a nepřekračovat doporučenou krmnou dávku. Ta by se měla skládat z 15 až 35 % hrubé vlákniny, 16 až 20 % proteinů a 2 až 5 % tuků. Velmi tudíž záleží na kvalitě krmiva, levnější produkty často obsahují nezdravé přísady jako cukr, obilniny a melasu. Kvůli vysokému počtu kalorií jim nepřilepšujte ani ořechy či olejnatými semeny. Ve stravě je nutné zohlednit rovněž vysoké nároky na vitamin A i nenasycené mastné kyseliny. V malém množství můžete do krmení zařadit méně sladké, ale nekyselé ovoce a zeleninu, čerstvou trávu a byliny. Z důvodu citlivého zažívání je přidávejte postupně a po jednom druhu. K dispozici musí mít zvíře větvičky či tvrdé pamlsky pro obrušování stále rostoucích zubů a čerstvou vodu.

Hlubší miska na granule pomůže udržet pořádek v kleci. Foto: Shutterstock

Doma či na cestách

Činčily jsou náchylné ke stresu, je proto lepší jejich převozy omezit jen na nezbytně nutné. Při dostatku krmiva a pitné vody, což lze řešit dvěma napáječkami, bez problémů vydrží přes víkend samy doma. Při cestování jim musíte v první řadě zajistit bezpečí. Stěžejní je vhodná přepravka. Z plastové se dokážou osvobodit zhruba za čtvrt hodiny. Když už ji pro kratší cestu zvolíte, tak s co nejméně otvory a kovovými dvířky, ale jistější je přepravní klec.

Cestovní komfort

Důležité je minimalizovat jejich aktivitu, při níž by si v malé přepravce mohly ublížit. Pomůže zatemnění dobře prodyšnou tmavší látkou. Přepravku jí obalíte a omezíte tak i průvan. Před zraněním a úzkostí z hluku je ochrání silná výstelka ze sena, která je současně i potravou. Na dno dejte vrstvu podestýlky a zvenku na klec připevněte napáječku, dovnitř prostrčte pouze trubičku. Napáječka nesmí prokapávat, aby se zvíře nenamočilo. Při několikahodinovém cestování přidejte misku se suchým krmivem. Během cesty nesmí na přepravku pálit slunce, být v přepravním prostoru horko, průvan či nedostatek vzduchu, proto ji nedávejte do kufru auta. Činčily je nutné zvykat na přepravku ještě před cestou, uzavřít je v ní vícekrát a prodlužovat dobu, nejlépe je v ní nechat doma i přespat. Při pobytu v rekreační domácnosti budou potřebovat buď stejnou klec, jakou mají doma, nebo ji budete muset vézt s sebou.

Text: Zuzana Ottová, foto: Shutterstock