V Jestřebích horách

Chalupa stojí v prudké jižní stráni nad údolím, jímž se vine potok. Za šest let, co o ni pečují Denisa a David, hodně prokoukla.

Když začali uvažovat o koupi chalupy, byl severovýchod Čech, speciálně Jestřebí hory, jasnou volbou. Z Hradce Králové, kde žijí, nejsou daleko a jejich sousedství s Krkonošemi, Broumovskými stěnami, Adršpašsko-teplickými skálami, Javořími a Orlickými horami slibovalo úžasné výletní možnosti.

Exteriér chalupy je perfektně renovovaný v původní barevnosti

Město nechme za zády

David je stavař. Než se s Denisou poznal, žil asi deset let na statku u Vysokého Mýta, který také rekonstruoval. „Dělám i na moderních stavbách, ale ty tradiční venkovské se mi líbí mnohem víc. Statek u Vysokého Mýta jsem se rozhodl prodat a s přítelkyní jsme zrekonstruovali byt v Hradci Králové, kde bydlíme, ale venkov nám chyběl,“ vysvětluje David. A Denisa? Ta už od dětství snila o chalupě. Její děda chtěl kdysi jednu koupit ve Staré Pace, ale nedopadlo to.
„Díky společnému zájmu jsme brzy začali nějaké stavení na venkově shánět. Sledovali jsme nabídku na internetu, a když se nám nějaká chalupa líbila, vyjížděli jsem se na ni nezávazně podívat. Tuhle jsme objevili zhruba po čtvrt roce hledání, na pátý pokus,“ shodují se naši hostitelé. „Co nás na ní upoutalo? Hlavně to, že byla zachovaná v tradičním duchu, nezkažená modernizací jak z venku, tak uvnitř.“

Futra u dveří do světnice už David
obrousil a Denisa natřela na zeleno

V bývalých Sudetech

Jde o oblast bývalých Sudet, ale původní vlastník, který si dal chalupu za první republiky postavit jako letní byt, byl český továrník. Byla to prý první chalupa v obci, která měla koupelnu. To zjistili noví majitelé až po čase od místních známých. „Kronika z té doby se nezachovala, Němci všechno zničili. Navzdory poválečnému vývoji se ale do tohoto kraje rádi vracejí. Chalupu jsme kupovali od Němců, kteří sem jezdili na víkendy. Byli to už starší lidé a vlastnili ještě jeden dům dole v obci. Ale prý už ho také prodali,“ vysvětluje Denisa.
„Měli jsme štěstí, předchozí majitelé museli z původně požadované ceny slevit, protože nebylo dořešeno vlastnictví pozemků kolem stavby. Patřil k ní jen kus příkré stráně, trojúhelník pod chalupou byl psán ještě na otce staré paní, od níž Němci před dvaadvaceti lety objekt koupili. Musela si vyřídit dědictví po otci a teprve pak, asi před pěti lety, jsme mohli tenhle plácek koupit,“ ukazuje Denisa z pavlače na pozemek ohraničený laťkovým plotem, v jehož centru trůní ohniště lemované kamenem. „Trávník chceme vylepšit, ale na žádné další úpravy se nechystáme, nejsme žádní zahradníci,“ dodává.

V podkrovní ložnici budí spáče východní slunko. I tady chce
David položit novou dřevěnou podlahu

Brousíme a natíráme

Štěstí měli dnešní vlastníci chalupy i pokud jde o stav konstrukce. Jejich předchůdci ji slušně udržovali. Na střechu nechali položit novou krytinu, podkroví částečně zateplili a vyměnili některá okna. „V přízemí jsou nová v roubené části, v patře jen venkovní křída. Okna trpí hlavně od západu, tedy ve štítové stěně. Všechna venkovní okna jsem musel před nátěrem obrousit. A roubení jsme opravovali rok před tím,“ vypočítává David, který si kolem stavení poradí se vším. Ale na natírání oken prý nemá nervy, toho se ujala Denisa.
„Broušení a natírání oken nám trvalo tři roky. Každé křídlo má tři nátěry malým štětcem. Nejhůř se dělala venkovní křídla u oken ve zděné části, tedy směrem na jih a na východ. Tam jsou z půlky bílá a z půlky hnědočervená. Ale mě natírání naštěstí baví,“ přiznává paní domu, která si na tu piplačku předloni vzala týden dovolené. Aby bylo hotovo.
Nový kabát dostalo, jak je patrné, i roubení a zdivo v převládající světle žluté. Omítky prý už byly oprýskané a vyšisované skoro doběla. „Nátěry se zkrátka musí pravidelně obnovovat,“ konstatuje David, kterého čeká ještě renovace některých futer v interiéru. „Předchozí majitelé měli v oblibě tmavě modrou a tmavě červenou, zatímco my dáváme přednost přírodním tónům,“ vysvětluje.

Od jihozápadu je na perfektně
renovovanou chalupu nejhezčí pohled

Ve venkovském stylu

Velká světnice, kde začínáme obhlídku interiéru, je situována vpravo od vstupu, ve zděné části chalupy. Vlevo je pokoj pro hosty a za ním na konci chodby ještě dveře do koupelny. Vpravo od nich stoupají vzhůru schody do podkroví, kde je ložnice, další pokojík a půda.
Dominantou světnice v přízemí jsou zelená kachlová kamna, která zaujímají celou stěnu vlevo ode dveří. „Původně stál na tomto místě jen bílý kachlový sporáček, ale my jsme se rozhodli pro novou sestavu. Vyřešili jsme tím i topení v patře,“ pochvaluje si David, který přiznává, že právě u kamen je jeho nejmilejší místečko. „V rohu je plotna, pak trouby a tady u dveří krbová vložka s teplovzdušným výměníkem, z kterého jdou rozvody vzhůru,“ vysvětluje. „Kamna stavěl pan Hejnyš z Bukovice.“
Do systému patří ještě přímotopy, kterými si chalupáři přitápějí v přechodných obdobích a v případě potřeby temperují stavbu. „Když v zimě přijedeme na víkend, není chalupa promrzlá. Zatopíme v obou ohništích kachlových kamen a za chvilku je teplo. Od podzimu do jara elektrický sporák vůbec nepoužívám,“ ukazuje Denisa do středu kuchyňské linky. „Tu jsme si pořídili nově, po Němcích tu vlastně zůstal jenom stůl a židle. Další zařízení bylo nepoužitelné.“
Obdivujeme kredenc, kterou vyrobil na míru do prostoru vpravo ode dveří truhlář z Antiku v Hrochově Týnci. Ve stejném stylu a ze stejného zdroje je i skříňka pod televizí a chalupáři plánují, že si k tomu ještě pořídí stůl se židlemi. „Spodek stávajícího stolu je tmavomodrý. Už se na to nemůžu koukat. Než koupíme nový, asi natřu nohy nazeleno,“ směje se Denisa.
Ve staré barevnosti je také schodiště do podkroví. Ale tam si paní domu nemusí dělat s nátěrem hlavu, David jí slíbil, že vyrobí zcela nové schodiště. A také položí v ložnici a pokojíku v patře novou dřevěnou podlahu a vymění tam, stejně jako v přízemí, zásuvky a vypínače. Místo původních plastových budou dřevěné. Pokojík pro hosty chce rozšířit, aby byl vidět zkosený strop. A celé podkroví zateplí, aby teplo neutíkalo na půdu. Na naše slova chvály se Denisa jen zářivě usmívá…

Otevřenou pavláčkou vidíme na pozemek s ohništěm
a jednoduchým posezením

Už je čas i na výlety

Chalupa ve stráni nad potokem měla zkrátka na majitele štěstí. A oni si ji od počátku skutečně užívají. Vánoce tady trávili hned v prvním roce po koupi. „Když stavěl pan Hejnyš kachlová kamna, a vlastně i rok poté, končilo se s prací týden před svátky. Honem honem jsme uklízeli, abychom je mohli strávit tady. Vánoce jsou na chalupě to nejkrásnější, vždy to byl můj sen,“ přiznává Denisa.
Ale pak se chalupáři shodli, že krásně je tady v každém ročním období. Teď se hlavně těší, až vykvetou na jejich svahu bledule, krokusy, tulipány, hyacinty a další cibuloviny, které tam Denisa nasázela. Ale kosit tu strmou zahrádku určitě není snadné… „Mám mladšího bráchu, který mi s tím dvakrát do roka pomůže. Je hubenej a pružnější než já,“ vysvětluje David. „Tráva musí být vysoká, aby se vysemenily květiny. Dole u ohniště se samozřejmě seká častěji.“
Práce je sice ještě dost, ale nic „nehoří“, dnes už je čas i na posezení se sousedy, s nimiž se chalupáři rychle spřátelili, i na výlety. „Vyrážíme radši pěšky než na kole, je tady spousta pěkných míst. Do batohu si vezmeme svačinu a čaj a jdeme třeba pětadvacetikilometrové kolečko. Nejraději na jaře nebo na podzim. Nebo dojedeme autem někam ke skalám a obdivujeme ty bizarní pískovcové útvary,“ říkají Denisa s Davidem.
Někdy se s nimi na cestu vydají i kamarádi z Hradce Králové nebo z Pardubic. Anebo posedí u ohníčku, opečou buřty, popřípadě nějaké masíčko a poslouchají, jak dole bublá potok. Naštěstí už v něm nemizí odpad ze staré kanalizace a přepady ze septiků, protože v obci je nová kanalizace a čistička.

Text: Marie Rubešová
Foto: Martin Mašín

V Jestřebích horách

V Jestřebích horách