U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

PROSKLENÉ VSTUPY

Kategorie: Stavba | Autor: Marie Rubešová

V architektuře měst i venkova se setkává staré s novým – a snaha stavět se do cesty zajímavým nápadům a řešením trochu připomíná pokus zastavit čas.

Pokud nejde o budovy památkově chráněné, lze do určité míry vybočit ze stavitelských tradic, svázaných úrovní znalostí a technologickými možnostmi doby, kdy budova vznikala. Ovšem s mírou, citem a vkusem a nejlépe za pomoci odborníka. Výstižně o tom hovoří Anna Kadlecová v knize Detaily rekreační chalupy, která se svého času stala nejčtenější chalupářskou pomůckou.

   „Při úpravách chalupy je třeba si uvědomit, že cílem není vytvořit ´nová’ historická díla, ale využít ze starého to, co je dobré, chránit a rehabilitovat skutečné hodnoty a soudobými, výtvarně hodnotnými zásahy vytvářet objekty kvalitativně nové.“

Změny vyžadují odvahu

Zasklená stěna s dveřmi je na chalupě prvkem netradičním, ale rozhodně ne neobvyklým. Častěji se objevuje ve zděných stavbách, ale i obyvatelé některých roubenek našli odvahu a otevřeli stěnu do dvora či do zahrady světlu. To je ostatně hlavní důvod uvedených rekonstrukcí. A mohu potvrdit, že rozdíl mezi „dříve“ a „nyní“ může být velmi příjemný. Zažila jsem to v jedné jihočeské chalupě, kde majitel vyboural ve zdi stodoly, v níž byl jen úzký větrací otvor, velké francouzské okno do zahrady. Sklo osadil do pevných dřevěných rámů a pojistil vraty, připomínajícími okenice. Vytvořil tak v místě, kde bylo tmavé skladiště, pěkný ateliér.

   Také v obci Říčky v Orlických horách, kde mnoho chalup zachránili po roce 1945 před zánikem právě výtvarníci, vznikala velká okna a prosklené vstupy. Přivedla světlo obvykle také do částí staveb, které byly posléze užívány jako ateliéry. A dlužno podotknout, že to s citem upraveným chalupám dodnes sluší.

   Další příklad známe z moravské obce Šošůvka, kde byli manželé Vaškovi, oba projektanti, ještě odvážnější. Probourali a opatřili vysokou skleněnou stěnou, mířící do zahrady, celý bok stavení. Ten atypický vstup vyhlíží ve zdivu přízemí dobře také proto, že chalupáři zrušili v té části stavby patro a v prostoru dřívější síně, dílny a černé kuchyně otevřeli průhled až do krovu.

Využijme vjezdu do stodoly

Vjezdy starých stodol se podobnému řešení přímo nabízejí. Mívaly ostění s hranatým, půlkruhovým, eliptickým nebo segmentovým zakončením – a do všech typů lze osadit konstrukci ze dřeva i jiných materiálů. Výplní bývá pevné, nejlépe bezpečnostní sklo. Dřevěná vrata – ať už jejich křídla visí na pantech nebo se posouvají v horním závěsu, lze využít také jako ochranu proskleného vstupu (pokud se nezachovala nebo jsou příliš porušena, vyplatí se vytvořit repliku). Bezpečnost je totiž nutné řešit ve všech případech, i když atypické dveře a francouzská okna bývají situována hlavně do zahrad a atrií.

   Na tuzemských příkladech je zřejmá rozmanitost těchto otvorů, byť jsou si tvarem podobné, a také to, že nejde jen o prosvětlení prostoru. Jejich členění a průhledy, které nabízejí, jsou ozdobou těchto míst.

Popisy k obrázkům

1 Z nevelkého atria, kde by se člověk jinak možná cítil stísněně, lze prosklenými vraty vnímat také nový interiér staré stodoly

2 Do bývalé stodoly kamenné chalupy na Kokořínsku se vchází velkými dveřmi s vitrážemi, vsazenými do kovového okna; plocha je nápaditě ukončena „zbytkem“ vrat…

3 Skleněných vstupů různých tvarů, vedoucích z atria do obytné části i ateliéru, si majitelé této usedlosti v Orlických horách vytvořili víc; tenhle, i když už není průjezdný, se inspiroval klasikou

4 Průhled novými dveřmi ateliéru, která „otevřela“ zeď stodoly; zvenku je chrání vrata připomínající okenice

Autor fotografií: FOTO J. HEJZLAR, M. MAŠÍN, P. ZHOŘ

PROSKLENÉ VSTUPY