U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
SPRCHOVÝ KOUT: snadno a rychle
Kategorie: Stavba | Autor: Vladimír Procházka
Před časem jsme psali o možnosti vestavět si do chalupy či starší chaty sprchový kout. Postup však nebyl zřejmě dostatečně srozumitelný a podrobný, proto se na základě několika dopisů k tématu znovu vracíme.
Náš návrh na zlepšení hygienického pohodlí ve stavení není příliš složitý a nepředpokládá nákup drahých součástí. Postačí tři stěny v síňce, kůlně nebo stodole, smaltovaná sprchová vanička, sprchová baterie, nerezavějící tyč (v nouzi postačí i tyč od smetáku) a nepromokavý závěs s kroužky. Nutný je samozřejmě přívod vody a možnost jejího ohřevu.
Vaničky jsou na trhu k dostání v různých rozměrech i hloubkách (můžete ji i vybetonovat a obložit, ale bude to pracnější a je třeba počítat s tím, že beton ztuhne za 28 dní, zatímco osazení vaničky, její utěsnění do obkladu s montáží sifonu zabere asi 2 hodiny). Podle toho, jakou vaničku koupíte, začnete ve stavení vybírat kout, kam ji osadíte. Mělo by se tam lehko instalovat vodovodní potrubí a zdroj teplé vody by měl být blízko, ale hlavní podmínkou je možnost napojit odpad ze sprchy na kanalizační vedení do žumpy, jímky, čističky nebo kanalizace.
Příprava stěn
Kout, pro který se rozhodneme, dobře očistíme. V dřevěné chatě je třeba stěny obrousit a znovu je nejlépe vícekrát napustit horkou fermeží (při ohřívání pozor na požár!). Jakmile budou zůstávat na dřevě lesklá místa, nebo fermež začne stékat, lehce ji vytřete – a stěna je připravená. Po uschnutí můžeme pokračovat osazením vaničky a našroubováním sádrokartonu s označením GBKI.
Ve zděných stavbách se stěny zbaví dokonale (až na omítku) všech vrstev malby, vlhké opadavé omítky a jiných nečistot. V černé kuchyni, pokud se rozhodneme kout umístit tam, musíme zdi dokonale zbavit sazí a z cihel otlouct černé opálené stopy. Pak přijde na řadu sanace, obzvlášť u vlhkých nebo houbou zasažených zdí. V dobré drogerii nebo prodejně s barvami vám jistě spolehlivě poradí, jaké prostředky na tento problém budou nejvhodnější. Pak přijde na řadu penetrace. Většinou postačí nátěr nebo nástřik patřičně (podle návodu) zředěného lepidla na beton, například Sokratu. Opravená nebo nová omítka může být i hrubší, ale měla by být dokonale rovná. Na její kvalitě záleží, neboť bude držet sádrokartonové desky s obkladem.
Proschlou omítku pod tyto sádrokartonové desky (nenasákavé s označením GBKI) opět napenetrujeme. Jde o základní ochranné nátěry, které se provádějí nejen ve stavebnictví, ale i v sochařství při tvorbě polychromovaných soch z kamene i ze dřeva; v truhlářství se používaly při výrobě lakovaného nábytku.
Jak ukotvit obklad
Po proschnutí se na obě stěny nalepí již zmíněné sádrokartonové desky. Vycházíme z velikosti vaničky a přidáme na každé straně asi 5 – 10 cm navíc. Desky se lepí terčově speciálním lepidlem a styk v rohu se zatmelí speciálním tmelem (podle dispozic výrobce sádrokartonu). Je dobré desky na několika místech kotvit hmoždinkami. Při lepení je nezapomeňte dole na obrubě vaničky podložit alespoň dvěma klínky, aby byla dodržena stejná rozteč spár (3 – 5 mm).
Pokud si netroufnete na lepení, je tu i jiná možnost: sádrokarton přikotvíme ke zdi hmoždinkami. Nejprve osadíme vaničku a připojíme ji na odpad (aby se k němu mohlo, když by se náhodou ucpal, nezapomeňte na dvířka v boku podezdívky). Podezdíme ji buď cihlami nebo tvárnicemi (např. deskami Ytong 10 – 15 cm tlustými) tak, aby její okraj byl absolutně vodorovný. Tím si zajistíme i stejně široké spáry mezi vaničkou a sádrokartonem. Vodorovná spára pro těsnicí tmel může být jen asi 3 – 5 mm široká. Značku tmelu zvolíme po poradě s odborným prodejcem.
Vhodné je použít tmel na bázi butylu. Po zatlačení a uhlazení jej lehce a opatrně přetřeme tenkým štětcem bohatě namočeným v univerzálním ředidle. Ředidlo rychle vyschne a povrch tmelu přestane být lepivý. Tmel se však nanese až zcela nakonec, zatím osazujeme sádrokartonové desky.
V jedné z nich si naměříme vývody pro baterii. Buď si troufneme měřit, anebo si trubky natřené křídou nebo barvou obtiskneme zezadu do desky podložené klínky. Platí tu zásada: dvakrát měř – a pak ještě potřetí.
Zbývá třetí stěna, kterou si musíme vyrobit. Zvolíme zřejmě rámovou konstrukci (dřevěné latě nebo kovové profily UW či CW, poradí vám při koupi sádrokartonu a také je tam zakoupíte). Rám ve směru k vaničce pokryjeme deskami CBKI, z druhé strany můžeme dát obyčejný sádrokarton. Desky přišroubujeme. Do rámu je vhodné přidat další vodorovné prvky (latě, UW, CW profily) pro eventuální připevnění dalšího vybavení stěny. Lze ovšem použít i plné nebo duté cihly, tvárnicové prvky atd. Rám do podlahy, stěny nebo stropu kotvíme hmoždinkami s vruty. Je to běžná zednická záležitost (v podlaze mělká rýha, ve zdi kapsy a do stropu klínky dotáhnout). Záleží jen a jen na vašich možnostech, zkušenosti a chuti do práce.
Dokončovací práce
Při osazování baterie a tmelení spár kolem potrubí můžeme sádrokartonové stěny buď nalakovat nebo obložit keramickým či jiným obkladem, přikotvit misky na mýdlo apod., zatmelit již zmíněnou spáru mezi stěnami a vaničkou – a sprchový kout je připraven. Zbývá jen osadit plastový závěs s kroužky na tyč. Budete-li mít vše dobře promyšleno a nakoupeno, lze práci zvládnout za sobotu a neděli, v případě zdění za dva víkendy.
Budete-li mít chuť, možnost a vhodný prostor postavit “sprcháč” v upravené stodole nebo stáji, je možné též postavit všechny tři stěny s ukotvením do podlahy, pevným spojením navzájem a celou stavbičku shora zakrýt stropem (další deskou CBKI), aby teplo a vlhko neunikalo volně do prostoru. Meze fantazii se nekladou. Třeba si rám či rámy vyplníte plastovým sklem, popřípadě jej ozdobíte kresbami. Proč ne.
***
NEZAPOMEŇTE
* Výběr místa záleží na možnosti napojení odpadu.
* Sádrokarton musí být zelený s označením GBKI.
* Odolnost zdí podpoří dvojí penetrace Sokratem.
* Mysleme včas na dvířka v boku podezdívky.
* Obvod vaničky utěsníme tmelem na bázi butylu.
* Rám třetí stěny lze kotvit hmoždinkami s vruty.
KRESBY AUTOR, FOTO ARCHIV
1 – vanička sprchy, 2 – podezdění cihlami nebo tvárnicemi, 3 – sádrokartonová deska GBKI s obkládačkami, 4 – deska obyčejného sádrokartonu přišroubovaná do latí 3 x 5 cm, 5 – čelní svislá lať 5 x 5 cm, 6 – vodorovné latě 3 x 5 cm, 7 – ukotvení do podlahy, stěny a stropu hmoždinkami s vruty, 8 – podmazávka z prostého betonu k vytvarování ev. nerovností podlahy pod vaničkou, 9 – zatmelení spáry mezi vaničkou a sádrokartonem, zamezující průniku vody pod vaničku, 10 – terče lepidla na sádrokarton, 11 – původní zdivo s opravenou či novou omítkou, včetně sanačních a penetračních opatření
Do sádrokartonu si včas označíme a vyřízneme otvory pro všechny přívody. V tomto případě se stavitel rozhodl ještě pro podestu
Věrnou pomůckou při výstavbě nám musí být skládací metr a vodováha, abychom nakonec nemuseli složitě přiřezávat obklad
Spáry mezi stěnou a vaničkou zaplníme elastickým tmelem; výtlačný lis nám usnadní jeho nanášení z kartuše
Nerovná a nestejnoměrně zaplněná místa vyrovnáme jednoduše navlhčeným prstem
