U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

Pražské vesnice

Kategorie: Venkov | Autor: Jan Pešta

Za půvaby lidové architektury se nemusíme vydávat jen v létě, v době prázdnin a dovolených. Nejedna zajímavá vesnice totiž čeká na své objevení doslova nadosah, přímo na území hlavního města.

REGION

Zatímco pulsující pražské centrum puká ve švech pod náporem turistů, jen o několik málo kilometrů dále najdeme oázy klidu dýchající venkovskou idylou, ale také zpustlé, zdevastované a opuštěné vesnice, připomínající scenérie z našeho pohraničí. Až do roku 1922 se Praha skládala kromě historického centra jen z několika přiléhajících čtvrtí – Holešovic, Buben, Libně a Vyšehradu. Ostatní obytné čtvrti – například Vinohrady, Smíchov, Karlín či Žižkov – byly samostatnými městy. Teprve po vyhlášení samostatného Československa se otevřel prostor k expanzi metropole. Roku 1920 vznikla zákonem tzv. “Velká Praha”, do roku 1974 bylo postupně k městu připojeno více než 200 obcí, osad a ostatních sídel. Období socialismu se k pražským vesnicím zachovalo obzvlášť krutě. Množství jich bohužel navždy zmizelo v 70. a 80. letech pod lžicemi bagrů nebo bylo pohlceno banální šedí sídlišť. Díky dlouholeté systematické likvidaci tak z kdysi krásného pražského venkova zůstalo dnes jen smutné torzo. Částečný obrat k lepšímu přišel až v posledním desetiletí, kdy byla řada vesnic v Praze zařazena mezi památkové zóny a vznikly zde dokonce i dvě rezervace (i když se kvalitativně nemohou srovnávat s památkovými rezervacemi či zónami v jiných regionech Čech).

Ruzyně

Bezesporu nejcennější pražskou vesnicí je i přes těžké novodobé ztráty stará Ruzyně. Historické jádro vsi, připomínané již roku 993, leží v údolí Libockého (Litovického) potoka, přímo pod Bílou horou. Ve středověku byla ves majetkem Břevnovského kláštera, po husitských válkách přešla pod správu pražského purkrabství. Ruzyně má poměrně složitý půdorys, sestávající ze dvou částečně propojených návesních prostorů. Větší trojúhelníkovou návsí (dnes Staré náměstí) procházela v minulosti tzv. “Lipská” cesta, spojující Prahu se Slaným, Chomutovem a Lipskem. Nejstarší datované stavby v Ruzyni pochází již z první poloviny 18. století. Brána tzv. “Kubrova” statku (čp. 15) byla postavena roku 1731, stodola v zahradě je datovaná na trámu nad vjezdem 1752. Dům usedlosti má velmi cenné barokní jádro. Na přelomu 18. a 19. století vznikla na návrší nad vesnicí mohutná kontribuční sýpka. Nejvíce hodnotných staveb v Ruzyni ale pochází z období klasicismu. Po obvodu menší lichoběžníkové návsi se dochovala řada pozoruhodných patrových domů s typickými polovalbovými střechami, štukovou výzdobou průčelí a cennými klenutými interiéry (např. čp. 5, 8, 9 a 10). Průčelí usedlostí doplnily brány. Kolem roku 1850 vzniklo několik zajímavých staveb z neomítaného opukového zdiva (např. dům čp. 19 z roku 1856). Také ve druhé polovině 19. století vládl ve vsi čilý stavební ruch – množství domů získalo bohaté eklektické fasády, prozrazují blízkost města (například hostinec čp. 31 a domy čp. 4 a 22). V období socialismu byla stará vesnice postižena značnou devastací, která vedla k demolicím celé řady cenných objektů. Na jejich místě vznikly často hmotově zcela nevhodné novostavby. Větší náves, zatížená dnes navíc hustou dopravou, tak prakticky pozbyla památkové hodnoty. Menší náves ale zůstala jako zázrakem těchto zásahů ušetřena a uchovala si mnoho ze svého původního poklidného a malebného působení. Vzhledem k mimořádným hodnotám se Ruzyně stala roku 1995 vesnickou památkovou rezervací.

Bohnice

Za nejkrásnější pražskou vesnici bychom mohli označit staré Bohnice, rozložené na svahu nad závěrem údolí Bohnického potoka. Bohnice jsou raně středověkého původu (okolí ale bylo osídleno již v pravěku). Nejstarší zmínka o vsi pochází z roku 1185, kdy se také připomíná zdejší kostel svatých Petra a Pavla. Ve 13. století patřily Bohnice svatojiřskému klášteru, později přešly do majetku pražských měšťanů. Zástavba staré vsi je soustředěna kolem nevelké obdélníkové návsi (dnes Bohnická ulice). Uprostřed stojí původně románský kostelík. Dnešní půvabnou barokně-klasicistní podobu mu vtiskla přestavba z roku 1805. V sousedství kostela se nachází klasicistní zámeček se dvorem s krásnou bránou, postavený na místě tvrze. V Bohnicích se dochovalo několik lidových staveb z 18. a 19. století. V horní části návsi se nachází pozdně barokní statek čp. 1 “U Vraných”, který patří k nejcennějším a nejkrásnějším lidovým stavbám nejen na území Prahy, ale i v celém středočeském regionu. Tato usedlost je spolu s tzv. “Knorovým” statkem čp. 15 v blízkých Dolních Chabrech dokladem mimořádných půvabů pražského venkova konce 18. století. Rozložitý přízemní dům statku vrcholí bohatě tvarovaným štítem s piniovými šiškami. Vedle domu je klenutá brána se zvlněnou volutovou římsou, korunovanou kamennou vázou. Naproti stojí patrová hospodářská budova se sýpkovými komorami, přístupnými z podklenuté pavlače. Také toto stavení má krásně tvarovaný štít, datovaný 1777. Ostatní objekty ve vsi si dodnes uchovaly klasicistní nebo eklektickou podobu (např. fara čp. 4 a domy čp. 3 a 12). Počátkem 20. století se zástavba rozšířila i na dno údolí a v Bohnicích vzniklo několik staveb s výraznými secesními průčelími (např. hostinec U Vojkůvků čp. 5). Ve druhé polovině 20. století vzniklo na terase nad údolím Vltavy stejnojmenné sídliště. Přestože se paneláky dostaly až do těsného sousedství starých Bohnic, vesnice naštěstí zůstala (až na dílčí modernizace průčelí) nenarušena a podnes si uchovala malebný a příjemný vzhled. Bohnice jsou od roku 1993 památkovou zónou.

Slivenec

Významné památkové hodnoty si uchoval i Slivenec, ležící na pláni na jihozápadním okraji města, v sousedství tzv. Barrandovské radiály. Také Slivenec je raně středověkého původu, poprvé se ale připomíná až roku 1253. Ves patřila po celou dobu své historie, s výjimkou krátkého období v 17. století, řádu křižovníků s červenou hvězdou. Slivenec má nepravidelný rostlý půdorys. Středem vsi je původně raně gotický kostelík Všech svatých, okolo se prostírá nepravidelná náves (dnes ulice K Lochkovu). Západně od kostela stojí rozlehlý hospodářský dvůr. Dnešní podoba hlavní patrové budovy dvora je výsledkem pozdně klasicistní přestavby, nad portálem je osazen znak majitelů – křižovníků. Ve Slivenci se nachází množství usedlostí s kvalitními eklektickými fasádami. V nejucelenější podobě z přelomu 19. a 20. století se dochoval statek čp. 28 (č. 2) s domem, segmentově klenutou bránou a hospodářskými stavbami s typickými půdními polopatry. Charakter vsi dotváří velká neorenesanční budova školy a řada původních hospodářských staveb, mezi nimiž vynikají mohutné stodoly. Slivenec kupodivu přečkal období socialismu jen s minimálními ztrátami. Vesnice, dosud jen málo narušená modernizačními zásahy, čeká na zařazení mezi památkově chráněná sídla.

Pražské vesnice