U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
OTEVŘENÝ DŮM s padacím mostem
Kategorie: Návštěva | Autor: Pavel Veselý
Dneska vás zavedeme do malebně zvlněné lesnaté krajiny bohaté na říčky, řeky a rybníky, které odedávna říkáme Český ráj. Na mohutném skalním ostrohu nedaleko Sobotky leží hrad Kost, postavený z pískovcových kvádrů. Založil ho v první půli 14. století Beneš z V artemberka a nechal ho budovat z materiálu, kterého příroda všude kolem nabízela dostatek. Zdejší pískovec proto najdeme také na leckteré lidové stavbě v okolí, například na bývalé stáji, která náleží k velkému roubenému stavení
Zde tráví velkou část svého času Michael Kocáb, jeho žena Marsha a děti Natalie, Jessica a Michael. “Pravděpodobně vás zajímá, jak je chalupa stará a jaká je její historie. Má asi sto padesát let a prožila doby zřejmě značně pohnuté. Podle vyprávění lidí z okolí se k ní dokonce váže temný příběh spojený s předčasným odchodem některých jeho hrdinů z tohoto světa. To je vše, co o ní vím. Mě přitahují moderní dějiny, například novodobá historie naší republiky, kdežto o dějiny vlastní chalupy se zase tolik nezajímám. Chápu, že díky tomu musím někdy vypadat tak trochu jako trouba, avšak já se rád dívám kupředu, do budoucnosti,” říká úvodem Michael. Od jedněch společných známých jsem slyšel krátkou charakteristiku vašeho přístupu k chalupě, ovšem z tónu hlasu se nedalo poznat, jestli ho obdivují nebo zatracují. Říkali: “Je to báječná tradiční dřevěnka, do které Michael zasadil některé prvky ze skla nebo nerezového kovu.” Když jsem to slyšel, trochu jsem zrozpačitěl. Hostitel reaguje s pobavením v hlase: “Pokud jde o nerez, nevím, co mají na mysli, ale je fakt, že mám v jednom místě skleněný strop. Řemeslníci měli obavy technického rázu, ale jakmile jsme je překonali, strop funguje bez problémů. Podle mě velmi prosvětlil a osvobodil prostor, ve kterém se nachází. Možná jsou některé moje nápady bláznivé, avšak nejsem barbar, který chce tu chalupu znásilnit. Symbolem mého přístupu může být například krb. Většina chalupářů shání kamnáře a nechává si stavět kachláky, kdežto my máme krb, který je postavený do konkrétního prostoru jako objekt, jako plastika připomínající rukopis Salvadora Dalího. Fakt, když se dívám na fotky, znovu si říkám, že je to Dalí. A přitom si pořád myslím, že se do tohoto místa krb hodí, že sem patří.” Podobně nezatížený přístup zvolil při hledání využití pískovcové stáje, o které jsme se zmiňovali na začátku. Z podobných hospodářských staveb bývá většinou sklípek nebo domácí hospůdka, kdežto v Kocábově případě je v přízemí bazén a pod střechou tělocvična s mučicími nástroji. “Ta stáj nám dala! Nejprve jsme museli promočené kameny pořádně očistit chemicky, pak strojově pod tlakem vody a písku, a nakonec jsme pemrlovali.” Tady je na místě malá jazyková vsuvka, která vysvětlí, že pemrlovati je opracovávati pemrlicí a že zmíněná pemrlice je kladivo s mnoha hroty. “Těmi se pískovec otlouká až na zdravý kámen. Výsledek podle mě stojí za to, takhle nějak jsem si představoval římské lázně.” Při zmínce o římských lázních připomeňme ještě jinou historickou asociaci, totiž středověký hrad. Ten míval venkovní padací most, kdežto Kocábovic chalupa má padací most vnitřní. Nechme si o něm vyprávět. “Myšlenka je moje, fungující mechanismus jednoho soboteckého koumáka, který je na něj oprávněně hrdý. Most splňoval úlohu bezpečnostního zařízení v době, kdy byly holky malé a já nemohl přijet na noc z Prahy. Myslím, že pro Marshu plnil důležitou psychologickou, ale i faktickou roli.” Chalupa má řadu zákoutí zajímavě vyřešených jak po stránce technické a funkční, tak estetické. Vedla k tomuto stavu dlouhá cesta? “Nejprve jsme asi dva roky chodili okolo a přemýšleli. Pak jsem se domluvil s architektem Kadlecem, osvíceným člověkem, který dříve navštěvoval koncerty Pražského výběru a byl odhodlán realizovat moje ztřeštěné nápady. Zpočátku se bránil a vysvětloval mi svoje profesní zásady i zákony chalupářství, ale pak se naše přístupy sblížily a dospěli jsme k pojetí, kdy úpravy některých míst představovaly tvůrčí proces i s jeho omyly a napravováním těch omylů.” Od vzpomínek na budování chalupy a od popisu technických fíglů jsme v debatě dospěli k její atmosféře a k pocitům, které v jejích obyvatelích vyvolává. K otázce, co pro ně vlastně znamená. “Pro mě jsou to například západy slunce nad polem, taky letiště za domem a vazba na můj koníček, na létání ultralightem. Důležitá je velká zahrada, která uspokojuje sama o sobě, protože umožňuje ohromné sepětí s přírodou. No a pak jsou to nekončící víkendové debaty o politice, o životě, o věcech důležitých i bezvýznamných, které mě vytrhují z pražské společnosti a vracejí mezi normální lidi.” Marsha: “To, co Michael popisuje, já ještě pořád neumím. Když máme návštěvu, nedokážu relaxovat, protože považuji za povinnost o všechno se postarat. Cítím se v roli hospodyně, která vítá hosty a při odchodu se s nimi zase loučí.” Michael: “Moje žena má povahu biblické Marty, která musí lidem posloužit, takže neumí například počkat, až se hosté v prostoru zabydlí a třeba si sami udělají vajíčka.” Marsha s úsměvem zakroutí hlavou a Michael pokračuje: “To já jsem klidně nahoře pod střechou za padacím mostem a podobě jako Jack Nicholson v jednom svém filmu zavolám: Já vás vítám a už jdúúú! A přitom si ještě hodinu dělám svoje. Pak se zase ozvu: Udělejte si kafééé, za chvilku jsem dolééé! Je fakt, že si občas lidi hezky popovídají mezi sebou a než přijdu dolů, jsou fuč. Je to otevřený dům, a to se mi líbí. Asi jsem se to naučil v dětství od rodičů na evangelické faře.”
