U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Náhradní lehká krytina
Kategorie: Stavba | Autor: Ing. Jan Pešta
KROK ZA KROKEM (7)
Minule jsme se věnovali pěkné střešní krytině ze štípaného šindele. Často je ale nutné použít z nejrůznějších důvodů jiný druh. Pro dřevěné domy jsou obvykle vhodnější lehké krytiny, které příliš nezatěžují krov ani stěny stavby. Dnes si proto “odskočíme” ze stavby našeho domu do blízkého okolí a budeme se věnovat vláknocementové krytině.
Eternitová krytina se v minulosti netěšila právě velké popularitě architektů, památkářů ani stavebníků samotných (přesto byla zejména pro nízkou cenu hojně používána). Architekti kritizovali její “plochý a tvrdý” vzhled, poučení chalupáři se zase právem obávali přítomného azbestu.
Místo eternitu Betternit
Názory se však mění, a tak dnes již vnímáme tuto krytinu jako přijatelnou, nebo v některých případech dokonce vhodnou alternativu k těm tradičním. Vzhledem k tomu, že eternitová krytina se používá na českém venkově již 100 let, v některých krajích se dnes již zcela neodmyslitelně podílí na vzhledu jednotlivých staveb i celých vesnic. Někdy je z architektonického hlediska dokonce jedinou správnou krytinou – zejména pokud mají domy mladší vaznicové krovy z první třetiny 20. století, na nichž byl eternit položen od samého počátku.
Také ekologické zábrany pro používání vláknocementových desek již padly. Azbest, obsažený v eternitu, byl nahrazen buničinou a umělými vlákny, takže krytina, která se vyrábí pod značkou Betternit, je nyní zcela neškodná. Díky novým výrobním technologiím odpadlo i časté porůstání střech mechem.
Střechy s ornamenty
Pro použití v podmínkách našeho venkova připadá v úvahu v podstatě jedině typ nazývaný Česká šablona. Je dostupná ve čtyřech barvách – šedé, hnědé, červené a černé a jako plastická imitace břidlice (tzv. Dominant). Oproti starší eternitové krytině mají tyto šablony jedinou nevýhodu – nové se na střeše poněkud lesknou.
Naši předkové používali eternitovou krytinu velmi invenčně. Na střechách zpravidla vytvořili ve dvou, vzácněji i ve třech odstínech jednoduché geometrické vzory, které příliš velké plochy střešních rovin příjemně opticky rozčlenily. Používaných motivů byla celá řada, v podstatě záleželo jen na invenci pokrývačů. Téměř vždy byl základem jednoduchý lem (bordura) po obvodu střechy, doplněný jedním či více centrálními ornamenty – nejčastěji kříži, datováním, iniciálami nebo kobercovými motivy. Časté byly i obklady štítů a někdy dokonce celých stěn s vícebarevnými vzory.
Postupem času tento zajímavý a dobrý zvyk bohužel prakticky vymizel. Není ovšem důvod, proč se jej nepokusit opět obnovit. Plocha střechy se aplikací jednoduchého geometrického vzoru příjemně oživí a výsledek určitě předčí očekávání. Inspirační zdroj lze načerpat v nejbližším okolí.
Jediným problémem může být, že v současném výrobním sortimentu chybí šablony tmavě šedé barvy.
Detaily pokládky
Věnujme nyní pozornost detailům střechy, na nichž často záleží vzhled celé stavby. Šablony se v českém prostředí pokládají nakoso, přičemž po obvodu střešní roviny (u hřebene, okapu a u štítů, případně u valby) se klade zesílený lem ze šablon položených kolmo. Krytina se může přibíjet jak na laťování, tak na bednění, přičemž pod šablony lze položit pojistnou hydroizolační fólii nebo i pískovanou lepenku.
Pro řešení hřebene existují dvě možnosti. První vychází z detailů tradiční břidlicové krytiny, která se eternitu nejvíce podobá. V tomto případě se hřeben řeší bez hřebenáče, pouze s malým přetažením šablon na návětrné straně přes šablony na straně závětrné. Výhodou tohoto řešení je “čistší” vzhled střechy, nenarušený hřebenáčem, naopak nevýhodou může být zafoukávání sněhu pod hřeben. Tomu se dá bez problémů zabránit např. podtmelením spáry silikonem, nebo použitím pojistné hydroizolační fólie. Druhé řešení je klasické s využitím montovaných hřebenáčů. Ty se vyrábějí ve dvou šířkách, přičemž na lidových stavbách bychom měli vždy využívat užší typ (o šířce 12 cm).
Podobně jako v případě šindelové střechy je i u vláknocementových šablon esteticky nejcitlivějším detailem zakončení střechy u štítu. Eternit se tradičně pokládal bez jakéhokoliv zakončení závětrnou lištou nebo plechovým lemem. Šablony se nechávaly o několik centimetrů přesahovat přes okraj bednění. Taková střecha má elegantní, technicky bezproblémový štíhlý okraj.
Pokud má být na stavbě použita z nějakého důvodu závětrná lišta (např. v případě pokládky eternitu přímo na latě a nikoliv na bednění), vždy by měla být, stejně jako u šindele, přisazena k šablonám zespodu tak, aby několik centimetrů krytiny přesahovalo. Oplechování takto řešené závětrné lišty je nejenom nehezké, ale z technického hlediska zbytečné.
Další “přátelské” krytiny
Na závěr bychom měli připomenout, že existují i další typy lehké krytiny. Protože se však v našem seriálu zabýváme tradičními postupy, “přátelskými” k historické architektuře a památkám, můžeme jako nevhodné zavrhnout novodobé náhražkové materiály – zejména velkoplošné střešní dílce (eternitové i jiné), profilované plechové šablony či tzv. asfaltové šindele. Lze je akceptovat jen výjimečně jako dočasné “záchranné” řešení, pokud stavbě hrozí bezprostřední zkáza.
V některých oblastech je ale z architektonického hlediska možné akceptovat další lehké typy krytiny, které zde již za uplynulá desetiletí zdomácněly. Patří k nim zejména asfaltová lepenka. Měla by být pokládána v pásech, na bednění doplněné ve spádu kónickými (trojbokými) lištami. Takto řešené střechy se poměrně výrazně uplatňují na řadě chalup a venkovských domů zejména v oblasti Českomoravské vysočiny a Železných hor. Pod lepenkou nezřídka objevíme místo prkenného podbití šindel.
Totéž platí pro pozinkovaný plech, pokládaný v pásech, spojovaných na stojaté drážky. Plechové krytiny již po celá desetiletí patří ke koloritu chalup zejména v horských a podhorských oblastech, kde často rovněž nahradily původní šindel. Pokud nelze šindel obnovit, lze ve výjimečných případech jako místní tradiční krytinu doporučit právě lepenku či falcovaný plech. Tato volba by však měla být vždy velmi uvážlivá, aby nedošlo k estetickému porušení stavby.
a chalup. V minulosti ji pokrývači často členili barevnými vzory
O autorovi| Ing. Jan Pešta, shp-pesta@seznam.cz
Popisy k obrázkům
Krytina z lehkých vláknocementových šablon dnes již patří ke vzhledu mnoha venkovských staveb
Po vyspravení krovu a výměně bednění byly na pojistnou hydroizolaci položeny šablony. Pokrývači nejprve založili po obvodu borduru a uprostřed pak centrální výzdobný motiv
Celkový pohled na nově položenou střechu z vláknocementových šablon Betternit po dokončení. Jednoduchý výzdobný prvek přispěl k ozvláštnění jinak nečleněné střechy
Také řešení detailů vikýře se obešlo jen s minimem klempířských prací. Oplechování úžlabí je v tomto případě skryto pod těsně přiléhající krytinu a opláštění boku vikýře
Jiný příklad úplné výměny krytiny. Nové krajní krokve s vyřezávanými konci byly spolu s bedněním ponechány v přirozené barvě dřeva. Okraj krytiny zůstal bez zbytečného oplechování či závětrné lišty
Autor fotografií: FOTO AUTOR
