U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

Na dvou místech být nemůžeme

Kategorie: Dílna | Autor: Karel Štech

Během roku 2003 došlo v České republice celkem k 10 128 vloupáním do rekreačních chat a chalup. Celková škoda byla 234 607 000 Kč. Vzhledem k počtu rekreačních objektů u nás je dost pravděpodobné, že méně strategicky umístěné chalupy a chaty byly během jednoho roku vykradeny i opakovaně…

Pravděpodobnost krádeže vloupáním se rapidně sníží, je-li majitel objektu přítomen. I přes stupňující se brutalitu pachatelů krádeží je pro zloděje jednodušší krást bez svědků a bez obav, že narazí na rozezleného a fyzicky zdatnějšího nebo dokonce ozbrojeného majitele. Přejíždění z městského bytu na chalupu či chatu však znamená, že místo, kde nejsme přítomni, může být riziku vyloupení vystaveno bezprostředně. Jestliže máme tu smůlu, že chalupa je na samotě a městský byt jsme dobře nezajistili, pak můžeme být během krátké doby vykradeni dvakrát.

Kdo jsou pachatelé

V rozporu s romantickou představou o vysoce kvalifikovaných zlodějích-odbornících, před kterými neobstojí žádný zámek, jsou typickými pachateli vloupání do chat a chalup naprostí primitivové, které může odradit jen přítomnost velkého psa a (někdy) majitele, blízkost trvale obydlených stavení nebo policejní strážnice. Za to, že nebyli vykradeni, vděčí mnozí chalupáři jen tomu, že soused byl očividně zajištěn hůř, a tak zloději zamířili k němu.

Nejpočetnější skupinou pachatelů jsou recidivisté, kteří hledají hotové peníze nebo snadno zpeněžitelné předměty, jako jsou valuty, zlato, šperky nebo spotřební elektronika. Často jde o osoby s drogovou závislostí, které potřebují finance na další dávku, či o různé zpustlé alkoholiky a asociály vůbec. Nevycházejí ze žádných tipů a do chalupy se dobývají naprosto neodborně, hrubým násilím (třeba krumpáčem). Protože nářadí s sebou nenosí, lze pravděpodobnost vloupání snížit tím, že kůlnu, ve které takové nářadí mohou najít, zajistíte stejně dobře jako chalupu. Někteří pachatelé z řad bezdomovců se zejména v zimních měsících v chalupě chtějí ubytovat; neznamená to ovšem, že objekt nevykradou nebo nezdevastují. Ojediněle může chalupu napadnout odlišná skupina pachatelů, která pracuje na zakázku. Jejich návštěvě většinou předchází tipař, který například podá inzerát, na který se ozvete. Jestliže jste cizímu člověku, kterému jste odpověděli na inzerát nebo který “přišel náhodou”, ukazovali svou sbírku mincí či lidové keramiky, doporučujeme zlepšit zabezpečení objektu a rovněž informovat nejbližší sousedy i policii o zvýšeném riziku vloupání. Mezi těmito vcelku kvalifikovanými zloději a zmíněnými primitivy je rozlehlá “šedá zóna” příležitostných zlodějíčků, kteří se pokoušejí o bytové krádeže na základě vlastních představ o “bohatých Pražácích”. Nezřídka bývají z řad nezletilých, pro něž je vykradení bytu často “prestižní” záležitostí nebo kteří potřebují peníze na výherní automaty či na další skleničky na vesnických bálech.

Snížení rizika vykradení

Nejvyšší nebezpečí vykradení chalupy hrozí tehdy, když je stavení na samotě a pachatel se nemusí obávat, že bude někým spatřen, takže nemusí při “práci” spěchat a snažit se být potichu. Jestliže má zloděj dostatečnou motivaci i odpovídající nářadí, je schopen překonat veškeré dostupné zabezpečovací systémy. Všechny dosavadní metody tedy pouze zájemce o vloupání zdrží a jeho pozornost nejvýš přesměrují jinam. Vyloupen pak bude nešťastník, jehož objekt je zabezpečen nejméně, nebo stojí na místě ještě odlehlejším. Vnější dveře proto zajistíme kvalitním zámkem, který ovšem musí být namontován v opravdu odolných dveřích (nikoli dřevěných kazetových). Do konstrukce dveří je vhodné umístit silnější plech (3 až 5 mm), který odolá pokusům o prosekání sekerou nebo krumpáčem. Před dveře je možné osadit silnou ocelovou mříž s několika visacími zámky. Zárubně (“futra”) vstupních dveří musí být robustní a stavebně vyřešena tak, aby je nebylo možné roztáhnout heverem. Okna opatříme masivními okenicemi, nejlépe také s plechem. Musí být konstruovány tak, aby se nedaly rozebrat vyšroubováním vrutů přístupných zvenku (použijeme např. “vratové” šrouby s hlavičkou zvenku nebo šrouby trhací). Namísto obvyklých závor, které se dají zvenku vyháčkovat, je vhodnější opatřit okna pořádnými petlicemi, přístupnými výhradně po otevření oken zevnitř. Petlice je vhodné zajistit například šrouby s maticemi nebo visacími zámky. Jestliže má chalupa např. v patře balkon nebo verandu, pak dveře, které na ně vedou, musí být zajištěny stejně nepřekonatelně jako dveře domovní. Nezapomeneme stejně důkladně zabezpečit i okénka do sklepa, odkud by zloděj mohl proniknout do domu. Garáže, kůlny nebo dílničky sousedící s objektem zas často mívají zasklení ze skleněných “cihel”. Ty pobuda velmi snadno překoná a do objektu se tudy dostane. Rozhodneme-li se opatřit okna mřížemi, musí v první řadě plnit funkci bezpečnostní, nikoli dekorační. Jestliže nejsou vyrobeny z ocelových tyčí o průměru aspoň 20 mm a spolehlivě ukotveny do zdi, zloděj si s nimi poradí. Slabým místem většiny domů je střecha, zejména pokud je kryta došky nebo šindeli. Ale byly zaznamenány i případy proniknutí střechou s taškami, které byly sházeny na zem a nosné latě přesekány sekyrou. V těchto případech bývá škoda mnohokrát vyšší v důsledku poškození objektu deštěm než cena odcizených předmětů. Když se zloděj do domu dostává půdou, najde na ní pravděpodobně nějaký nástroj, který mu usnadní proniknutí do ostatních prostor domu. Z toho důvodu je nutné půdu od ostatních částí domu spolehlivě stavebně oddělit; dveře musí být odolné, s odpovídajícími zámky. Dřevěné chalupy a chaty je před hrubým násilím ochránit obtížnější. Byl popsán případ, kdy u čerstvě postavené dřevěné haciendy navržené architektem byl barbarsky odříznut roh tzv. dvoumužnou pilou, takže chata musela být stržena a vystavěna znovu. Při stavbě takových chat je vhodné nároží a jiná strategická místa zpevnit ocelovými úhelníky nebo jinými odolnými profily.

Jak chatu či chalupu spolehlivě zajistit

Stoprocentní zajištění neexistuje. Teoreticky je možné postavit objekt ze železobetonu, hlídat jej strážemi, opatřit mřížemi a prošpikovat elektronikou; taková stavba by ale připomínala spíš Fort Knox či věznici než místo pro víkendové relaxace. Nejvyšší “odolnost proti vykradení” mají chalupy, které stojí v obcích; přitom na bezpečnost objektu mají největší vliv dobré vztahy se sousedy. (Z policejních archivů jsou známy případy, kdy mnohý neoblíbený “lufťák” byl vykraden za mlčenlivého souhlasu celé obce, kterou si nevhodným a povýšeným jednáním znepřátelil.) Místní klepna, která navíc trpí nespavostí, je spolehlivější ochranou než smečka dobrmanů; takové sousedce se vyplatí zakoupit občas bonboniéru a zejména levný mobil, naučit ji s ním zacházet, dovolit (omezeně) volat i soukromě a zejména ji poučit, kam má nahlásit případné napadení vaší chalupy. Řešení je dokonce levnější a někdy i spolehlivější než současné poloautomatické systémy, které potřebují střežený objekt prošpikovat čidly a jejich stavy průběžně monitorovat. Napadení zlodějem (i např. vznik požáru) ústředna hlásí na řídicí pult placené hlídací služby nebo majiteli objektu. Nezbytná kabeláž i čidla však bývají vidět; musíme počítat s tím, že instalace i služby hlídací organizace nejsou levné (agentury účtují rovněž každý výjezd, i když půjde o planý poplach, nebo i když vykradený objekt jen do příjezdu policie hlídají a zločince nijak nestíhají). Jestliže není chalupa příliš vzdálená od obce, lze ji opatřit akustickou signalizací vniknutí. Při pokusu proniknout do chalupy může jednoduchý obvod ovládaný skrytými kontakty nebo otřesovým čidlem zapojit výkonnou sirénu, která buď zloděje zažene, nebo aspoň někoho přivolá. Aby se alarm nedal vyřadit přerušením přívodu proudu, musí se napájet z baterií. Piezzoelektrické sirény mají hlasitost přes 100 dB (víc než klakson auta) a malou spotřebu. Jednoduchá sestava se dá ve specializovaných obchodech se zabezpečovací technikou koupit, nebo je možné si ji navrhnout a postavit sám. (Každopádně je nutné se domluvit s vhodným sousedem, aby takto iniciovaný alarm včas vypnul, aby ten nevzbudil celou ves.) V žádném případě však není přípustné zajistit dům například tak, že bychom přístup k němu nějak podminovali nebo přivedli elektrické napětí na kliku dveří! Rovněž je zakázáno budovat jakékoli nástražné systémy: jistý majitel chaty, který už byl několikrát vykraden, zkonstruoval cosi na způsob pasti na slony. Zloděj, který do pasti spadl a trávil v ní tři dny, pak žaloval majitele chaty za utrpěné příkoří a ten byl odsouzen k podmíněnému trestu.

***

CO DĚLAT PO VYLOUPENÍ CHATY ČI CHALUPY

Jestliže přijedeme na chatu a zjistíme, že objekt byl “navštíven” (vypáčené dveře, rozbitá okna apod.), nevstupujeme dovnitř (a zejména se nesnažíme po zlodějích jakkoli uklízet), ale nejprve vloupání do chaty oznámíme na nejbližší služebnu policie, na tísňovou linku 158 nebo na mobilní linku 112. Než policie přijede, nevzdalujeme se z místa. Po příjezdu policejní výjezdové skupiny uvedeme do protokolu veškeré informace, důležité pro pátrání po odcizených věcech, a případně předáme výrobní čísla či fotografie odcizených předmětů. Ty pak policie na burzách, u překupníků a v zastavárnách může snadněji najít.

NĚKOLIK RAD

* Pokud zloděj narazí na dobře zajištěnou chatu a nenajde u ní žádné pracovní nářadí, pomocí něhož by pronikl dovnitř, zpravidla se podívá po jiné. Není běžné, aby sekeru nebo krumpáč nosil s sebou.

* Na chalupě nenechávejte předměty, které by zloděj mohl snadno zpeněžit. Pořiďte si barevnou fotodokumentaci všech cenných, zejména sběratelských předmětů, a uložte ji na bezpečném místě.

* Od všech dražších předmětů (sekačka, motorová pila, zahradní traktor) si uschovávejte doklady (účtenky) a napište si jejich výrobní čísla.

* Stylové dřevěné dveře bývají sice pohledné, ale nikoli odolné. Jestliže je nechcete měnit za pevnější, musí být z vnitřní strany oplechovány (plech aspoň 2 mm) a zajištěny proti vyražení.

* I když moderní zámkový štít z nerezové oceli není stylový (vyrábějí se však i s povrchovou úpravou připomínající mosaz), je nezbytným doplňkem vchodových dveří, protože jen tak je snížena násilná demontáž zámkové cylindrické vložky.

* Bezpečnost dveří výrazně zvyšují také závory na dveře s vodorovně namontovanou ocelovou tyčí, ovládanou dalším zámkem. Znemožňují totiž dveře otevřít i při násilném roztažení (např. heverem), proti vysazení z vnější strany i proti vyražení.

* U objektu je nutné zajistit veškeré přístupové cesty, například sklepní okénka, která musí být chráněna masivními mřížemi, jež se dají demontovat jen zevnitř.

* Okna a případně dveře na terasu je třeba opatřit mřížemi, nejlépe skládacími, které po složení nejsou téměř vidět.

* Každá chata či chalupa by měla být pojištěna; pojistnou smlouvu před podpisem konzultujte s odborníky.

* Aby zločinci vaši chalupu nevykradli a neponičili, udržujte dobré vztahy s místními, kteří vám ji pomohou ohlídat.

* Při pobytu na chatě si všímejte pohybu neznámých osob a aut. Nebuďte neteční – dnes navštívil zloděj souseda, zítra se to může stát vám!

* Protože některá individua nemají zábrany a pro získání předmětu, který by mohli prodat a propít, jsou schopni vám zničit to, co jste s péčí po celé roky budovali, nedoporučujeme zajištění chalup podceňovat.

Pro vypáčení většiny dřevěných dveří postačí delší “majzlík” – i proto by neměla být kůlna s nářadím přístupná

Dřevěné dveře sice vyhlížejí dekorativně, sekyře nalezené vedle v kůlně však odolávají jen několik minut. Stavení, které není “na dohled” všímavých sousedů, je nutné zajistit lépe

Málo bezpečný je i hlavní vchod, uzamčený “obyčejným” zámkem. Klíčů k němu je omezený počet a ten pravý se často dá najít mezi nějakými staršími doma

Jestliže dveře nejsou opatřeny bezpečnostním kováním a zámkovou vložku lze uchopit hasákem či sikovkami, pak po jejím rozlomení je přístup do domu již snadný

Na dvou místech být nemůžeme