U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

Drobnosti, které drží celek

Kategorie: V dílně moderně – speciál | Autor: Pavel Zeman

Pro výrobu a montáž nábytku je důležité umět si poradit se spoji jednotlivých dílů. Seznamme se tedy se základním sortimentem spojovacích materiálů.

Za vizionáře, který začal učit svět nábytek skládat a přepravovat “naplocho”, se dá považovat zakladatel IKEA Ingvar Kamprad. Vozit skříně rozložené a nevozit prázdný vzduch znamenalo ve své době revoluci a obrovský náskok před konkurencí, tento praktický trend se u většiny nábytku drží dodnes. Především u objemnějších kusů je praktické je rozložit na několik menších částí, se kterými se lépe manipuluje. Nábytek balený naplocho v krabicích se dá snadno přepravit malým výtahem i osobním autem. Teprve doma pak nábytek “nafoukneme” do skutečných rozměrů. Systémů spojů pro skladebný nábytek je mnoho. Výrobci se je snaží umístit tak, aby spoje byly co nejvíce skryté a zároveň k nim byl dobrý přístup – většinou z vnitřní strany nábytku. To oceníme především, když je nábytek včleněn mezi dvě stěny nebo ostatní kusy nábytku tak, že k nim není možné se z vnější strany pohodlně dostat. Použití moderních spojovacích prvků šetří například v případě vícedílných skříní jednu boční stěnu; místo dvou samostatných dílů se skříň vyrobí s jednou společnou vnitřní stěnou a police se připevňují zevnitř. Většina mechanizmů umožňuje spojení deskových materiálů nebo masivního dřeva jak v rohu do “L”, tak v ploše do “T” nebo kříže u meziboků a polic v jedné rovině, tak i u složitějších nábytkových sestav.

Jednoduché spoje

Pro montáž těchto nábytkových spojů nepotřebujeme nic jiného než spojovací element, vhodně dlouhé šroubky a akumulátorový šroubovák. Šroubky je možné do většiny materiálů aplikovat bez předvrtání.

Úhelníky

Nejjednodušším nábytkovým spojovacím prvkem jsou různé varianty plastových uzavíratelných úhelníků – růžků. Jejich boky a stěny jsou natolik tuhé, že se při stažení dvou desek materiálu k sobě nezdeformují. Pro jejich spojení se používají malé vruty do dřeva se zápustnou křížovou hlavou. Délka vrutů musí být vždy o něco menší, než je síla spojovaného materiálu. Po zašroubování vrutů se růžek jednoduše uzavře krytkou nebo zaklopí. Růžky se vyrábějí v několika velikostech a barevných provedeních odpovídajících nejběžnějším odstínům dřeva. Cena za kus je přibližně 6 Kč.

Konfirmát či tzv. IKEA šroub

Staré kónické vruty v deskových materiálech na bázi dřevotřísky působily většinou jako klín, který je roztrhával. Proto byly navrženy a vyrobeny konfirmáty. Mají nekónické tělo většího průměru s ostrým a hlubokým vnějším závitem. Ten si do materiálu po prvním zašroubování vyřízne vlastní cestu. Tento druh spoje je možné několikrát bez problému rozebrat, aniž by ztratil na své pevnosti. Konfirmáty se vyrábějí v několika délkách a barevných kovových provedeních. Konfirmátový šroub má ve své délce tři rozdílné průměry a tomu odpovídá i speciální vrták pro jeho předvrtání. Nejužší částí šroubu je špička se závitem, která zůstává ve spojovaném materiálu. Prostřední širší, u které závit končí a která tvoří hlavu šroubu, prochází sílou desky, již šroubováním budeme přitahovat. Třetí nejširší tvoří osazení a límec na konci. Tato část zadržuje konfirmát, aby se nezapustil do materiálu hlouběji, než je třeba. Pokud nemáme konfirmátový vrták, použijeme dva obyčejné vrtáky s rozdílným průměrem. Osazení hlavy šroubu se pak provede větším vrtákem nebo záhlubníkem. Šroub lze snadno zašroubovat pomocí imbusového klíče. Některé konfirmáty mají i křížovou hlavu, postačí tedy křížový šroubovák. Práci s těmito šrouby podstatně zrychlí použití vhodného nástavce a použití akumulátorového šroubováku. Hlavu šroubu lze schovat pomocí malé plastové krytky v barvě použitého materiálu, a to jak v úpravě pro křížový šroubovák, tak i pro imbus.

Složitější spojovací prvky

Pro práci s nimi budeme většinou potřebovat několik větších průměrů vrtáků nebo speciální vrtáky a stojanovou vrtačku. Montáž těchto složitějších spojovacích prvků nábytku sice trvá o něco déle, jde je ale snadno a opakovaně složit i rozložit. Jejich mechanizmy jsou vyrobeny z lehkých slitin nebo tvrzeného plastu a umožňují vyvinout při dotahování větší tah nábytkových desek směrem k sobě. Tak vzniká velmi pevné (i když rozebiratelné) spojení.

Váleček a šroub

Jednoduchý princip spoje spočívá v zapuštění válečku se závitem do materiálu tak daleko od kraje, aby se při dotahování materiál nevytrhl. Protikusem pak prochází delší šroub s metrickým závitem, který se otvorem vyvrtaným podélně v hraně materiálu dostane až do válečku. Spoj přesně vymezují dřevěné kolíky. Šroub není nosný, pouze k sobě oba díly pevně stáhne.

1 Pro zabudování tohoto spojovacího mechanizmu budeme potřebovat vrtáky o průměru 20 mm, 10 mm a 5 mm, označovací špičku, úhelník a metr

2 Pomocí úhelníku přesně rozměříme vzdálenosti jednotlivých os vrtání od kraje materiálu a vzájemně od sebe. Ve stojanové vrtačce pak otvory přesně vyvrtáme

3 Otvor u hrany materiálu je vrtán tak, že je částečně otevřený. Do něj pomocí gumové paličky naklepneme spojovací prvek. Tím je první část kování připravena

4 Do druhé desky je zapotřebí připevnit závrtný čep. Místo pro něj přesně rozměříme a vyvrtáme pomocí vrtáku o průměru 5 mm

5 Osa středu závrtného čepu a protikusu spojovacího elementu musí být ve shodné vzdálenosti od kraje materiálu

6 Kování sesadíme do sebe a pootočením křížového šroubu v kování desky k sobě pevně přitáhneme

Spoje do “L”, “T” a do kříže

Nábytkové spojovací mechanizmy umožňují spojení materiálu několika způsoby: do “L”, “T” a do kříže. V případě potřeby je možné jednotlivé systémy kombinovat (obr. A).

Jiné druhy spojovacích systémů jsou na principu zapuštěných válečků s trnem ve tvaru “C”, které se rozšiřuje. Pootočením v ose se váleček pevně zamkne a přitáhne k sobě čep, který je uchycen v protikuse a osazen širší hlavou (obr. B). Za tu se trn při otáčení válečku zachytí a pevně k sobě druhou desku dotáhne.

Čep, který tvoří protikus, je závrtný a stejně jako váleček je zapuštěn do materiálu. Čepy jsou tak dlouhé, aby si ani při spojení do “T” nevadily (obr. C). Při tomto druhu spoje můžeme použít dva krátké čepy nebo jeden dlouhý vložený, který je na obou koncích osazen rozšířenou hlavou.

Naše rady

* Většina těchto spojů slouží pouze ke stahování jednotlivých dílů k sobě. Pro přesné spasování nábytku a lícování hran slouží dřevěné kolíčky, které jsou vlepeny nebo pouze vloženy do předvrtaných otvorů. Kombinací kolíčků a spojovacích mechanizmů vznikne pevný kompaktní nábytkový díl nebo korpus, který lze snadno složit i rozebrat.

* Pokud nemáme se spojovacími elementy zkušenost, vyzkoušíme si jejich montáž nejprve na odřezku materiálu. Nejsnáze se nám bude s kováním pracovat, dodržíme-li postup doporučený výrobcem, kde jsou uvedeny potřebné rozměry a vzdálenosti od hran materiálu stejně jako průměry vrtáků, které budeme potřebovat pro připevnění složitějších kování.

* Pro připevňování vrutů nebo připevňování šroubků či kotvicích trnů do materiálu je vhodné používat akumulátorovou vrtačku s nastavitelným momentem dotahování. Tím si zajistíme, že budou šrouby a úchyty v materiálu pevně držet a že se neprotočí ani nevytrhnou příliš velkou silou dotažení.

* Jednoduché mechanizmy nebo druhy spojů (např. konfirmáty nebo plastové růžky) jsou ke koupení ve větších železářstvích nebo v hobby řetězcích. Ty složitější je možné objednat nebo koupit ve specializovaných prodejnách pro truhláře.

Spojovací prvek se zámkem

Jednoduché pouzdro pro vrut

Popisy k obrázkům

1 Zámkový spojovací element je složený ze dvou dílů: ze spodního skrytého a horního pohledového se zámkem

2 Spodní patka se připevní tak, aby od kraje byla odečtena síla desky, jež bude navazovat. Na ni je horní protikus třeba přesně umístit, aby obě části zámku do sebe zapadly

3 Po sesazení obou částí spojovacího elementu pootočíme pomocí šroubováku mechanizmem v horním dílu a ten se tak pevně zamkne s dílem spodním

1 Používá se hlavně na připevnění desek stolů, zavětrovacích lubů, ale i při konstrukcích skříní. V přesně vymezené vzdálenosti od kraje vyvrtáme vrtákem o průměru 10 mm vhodně hluboký otvor

2 Pomocí gumové paličky nebo kladívka element vklepneme do předvrtaného otvoru. Hmoždinkový trn do otvoru půjde pod větším tlakem, ale bude pevně držet

3 Element slouží jako pouzdro pro obyčejný vrut do dřeva. Ten stáhne k sobě oba díly. Hrana spojovacího elementu musí přesně doléhat k hraně deskového materiálu. Jen tak nevzniknou spáry

Jedná se o zjednodušenou formu předchozího kování. Používání čepu je shodné. Pro zavrtání větší části kování však používáme pouze větší vrták u hrany materiálu.

Autor fotografií: foto autor

Drobnosti, které drží celek