Proč se staví májka? Stopy vedou až do starověku

A ta naše chasa mladá roste pěkně nahoru, přijeli k nám komisaři, odvedli ji na vojnu. Jen jednoho neodvedli, ten na vojnu nemusí, ten má holku namluvenou, oženit se s ní musí. (lidová písnička), foto: Skanzen rochus

V máji kromě květin rozkvétají i lidská srdce. Jako symbol bezstarostného mládí a lásky stávala v každé vesnici pentlemi ozdobená májka. Toto cudné vyznání lásky má u nás velmi dlouhou tradici.

První písemný záznam o chlapci, který před domem své milé postavil ozdobenou májku, pochází z roku 1422. Příběh se udál v Praze a mladík si dívku poté vzal za ženu. O stavění máje a zvycích s ním spojených jsme si povídali s PhDr. Janem Blahůškem, Ph.D., ředitelem skanzenu Park Rochus. Jde o nejmladší skanzen u nás zaměřený na etnografickou oblast uherskohradišťského Dolňácka. Najdete jej v těsné blízkosti Uherského Hradiště – Mařatic.

Jak starý je zvyk stavění májek a jaký význam tato tradice původně měla?

Stavění máje je dodnes součástí kultury mnoha evropských národů. Jeho kořeny sahají do doby před příchodem křesťanství. Nejstarší záznamy o májkách pocházejí od Římanů a Etrusků, kteří si je stavěli před svými domy. Původní význam je dnes už těžko zjistitelný, protože chybí písemné prameny, které by ho zevrubněji popisovaly. Rituál patrně souvisel s uctíváním stromů a měl chránit domy a jejich obyvatele před zlými silami. V některých regionech se dochoval zvyk dávat po dostavění domu do jeho krovu malou májku. Hlavně je ale stavění májky oslavou jara, mládí a života. Měli ho na starosti nezadaní chlapci a děvčata, kteří se při něm mohli blíže poznat a případně také navázat milostný vztah.

Zatím ještě nestojí. Postavit ji tak, aby stála vzpřímeně, vyžaduje úsilí a hlavně kumšt, foto: Skanzen rochus

Jak tato oslava probíhá?

Kácení stromu a jeho opracování je hlavně chlapecká záležitost. V minulosti, když ještě byla povinná vojna, stavěl májku poslední odvodový ročník. Obecně to bylo vnímáno tak, že se z chlapců pomyslně stávají muži, což vychází z původního významu této tradice. Máje se nejčastěji staví 1. května, ale existují i výjimky. V některých vsích se vztyčují až na hody, které bývají třeba v polovině května nebo později. Oblíbené jsou hlavně smrky a jedle. Méně často se jako májky používají břízy a borovice. Strom musí být rovný, štíhlý a hlavně co nejvyšší. Výška je otázkou prestiže a mladí mezi sebou soutěží, která vesnice bude mít nejvyšší májku. Někde se kůly stromů dokonce navazují na sebe. U vysoké májky je ale problém s jejím postavením do vzpřímené polohy. Dnes se k tomu využívá moderní technika. Dříve to bylo složitější a také fyzicky náročnější. Chlapci z jedné strany strom zvedali s pomocí provazů, zatímco z druhé ho podpírali žebříkem. Strom se dává do prohlubně a ta se postupně zasypává kamením a štěrkem, aby májka držela ve vodorovné poloze. U nás ve skanzenu Rochus míváme májku zhruba patnáctimetrovou. Což je i kvůli bezpečnosti, aby se během oslav náhodou někomu něco nestalo.

Jak ve skanzenu první máj slavíte?

Stavíme ho 1. května, pod nazdobenou májkou zpívají a tančí místní folklórní soubory. Současně ve skanzenu, ke kterému patří 60 hektarů půdy se starým ovocným sadem, otevíráme pastviny. Návštěvníci si mohou pohladit ovce a seznámit se s prací pasteveckých psů. Ukazujeme jim také, jak se vyrábějí sýry a další pochutiny z ovčího mléka. Součástí skanzenu je původní selská pec, ve které pečeme tradiční pečivo. To si mohou lidé i odnést domů.

Zdobení májky prý byla hlavně dívčí záležitost?

Z velké části ano. Děvčata na horní část připevňovala pentle a fábory. Někdy se na májku věšely také prapory značící příslušnost k etnické nebo sociální skupině. Své vlajky dříve měly cechy jako pekaři či truhláři. Někde se zdobila i věnci a dalšími předměty. Třeba láhvemi alkoholu. Ty pak sloužily jako výslužka při kácení májky, které bylo další příležitostí k zábavě. Máje se běžně kradly, takže chasa je musela hlídat před chlapci ze sousedních vesnic. To je stejné jako dneska a odcizení se bere jako velká potupa.

Májky se ale stavěly i u domů, kde žila děvčata jako vyznání lásky?

Ano, tyto májky byly o něco menší. Často šlo o břízy. Hezká a rovná vyjadřovala zájem chlapce o dívku. Někdy šlo o veřejné potvrzení oboustranného vztahu, něco jako žádost o ruku, po které následovala svatba. Naopak křivá májka mohla naznačovat, že dívka je trochu volnějších mravů a do větru. Se stavěním máje, která stávala na návsi, u kostela nebo jiném významném místě, a jejím hlídáním se pojila několikadenní zábava. Mládež u ní zpívala a tancovala. U nás na Slovácku byl jedním z těchto tanců verbuňk, což je mužský lidový tanec, kterým se kdysi odvedenci loučili před odchodem na vojnu. Chasa během nočního veselení dělala různé legrácky, například se pískem nebo vápnem vysypávaly chodníčky lásky, což byly cestičky mezi jednotlivými domy, po nichž chlapci chodili za svými děvčaty. Ne každému to jistě bylo příjemné. Zvlášť pokud milenci chtěli, aby jejich vztah zůstal tajný.

Červená je barva lásky. Když ji chlapci dívkám vyznávají, nejednou se sami červenají, foto: Skanzen rochus

Ajak je to s prvomájovým líbáním pod třešní?

Jde o novodobou tradici, která nemá historický základ. V minulosti bylo nemyslitelné, aby se dva mladí nesezdaní lidé líbali na veřejnosti. Zvlášť ne na vesnici. Zvyk souvisí s popularitou básně Karla Hynka Máchy Máj. Vznikal postupně na konci 19. a na počátku 20. století v městském prostředí a postupně se rozšířil po celé zemi.

Text: Lenka Kašparová, foto: Skanzen rochus, zdroj informací: autorský článek

Proč se staví májka? Stopy vedou až do starověku