Lze zateplit roubenku?

Dodatečné zateplení roubeného domu je obecně velkým problémem. Zateplení jen sezónně využívané roubenky odborníci nedoporučují. U trvale obývaných roubených staveb se však způsoby jejich zateplení zkoušejí, například rákosovou rohoží a mazaninou se sekanou slámou.

Takto vypadá zateplení vnitřních spár hliněnou mazaninou s přídavkem sekané slámy

Z technického hlediska je optimální, když se izoluje vnější strana  konstrukce, to platí hlavně pro zděné stěny, v případě roubených domů to většinou nepřipadá v úvahu.

Názor odborníka

„Jedinou výjimkou mohou být domy s bedněným nebo eternitovým obkladem, za který se snad nějaká izolace schová, ale i tady je třeba opatrnosti při volbě materiálu,“ říká ing. arch. Jan Pešta.

„Zásadně by se neměl používat polystyren, maximálně desky z minerálních vláken. Řada starších domů zejména ve vnitrozemí měla v minulosti tzv. kožich, tedy nabílenou vrstvu hliněné omítky s plevami a řezanou slámou i dalšími přísadami jako chlupy, pazdeří. Kožich, aplikovaný zevnitř, zvenčí, nebo z obou stran mohl sloužit jako určité zateplení.

Doporučuji v případě roubených domů, většinou využívaných jen sezónně, na dodatečné zateplení rezignovat. Dřevo je stabilizované v oboustranně větrané pozici a není ani vhodné jej dodatečně z některé strany zakrývat neprodyšnými materiály, už jen z hlediska rizika kondenzace. Samozřejmostí je dobré utěsnění spár, a to jak mezi trámy, tak okolo okenních zárubní. Doporučuji plně přírodní vymazávky hliněnou mazaninou o stejném složení jako výše zmiňovaný kožich.“

Využití rákosové rohože

Zkušební vzorky rákosu s hrubou hliněnou omítkou

Zajímavé je zateplení rákosovou rohoží. Jedná se o čistě přírodní materiál, který se v minulosti v tradičním stavebnictví běžně používal a jeho tepelně technické vlastnosti jsou velmi dobré. Na rákos se pak aplikuje hliněná omítka. Tuto variantu zateplení lze použít tam, kde se z nějakého důvodu trvá na zateplení interiérů a současně se vyžaduje tradiční materiálová skladba, přirozený vzhled a přírodní materiály.

Zateplení roubenky na Křivoklátsku

Příkladem takového postupu je zateplení roubenky uprostřed křivoklátských lesů. Majitelé chtěli používat dům k celoročnímu bydlení, ale to vzhledem ke stáří a stavu objektu nebylo bez stavebních úprav možné. Protože se jednalo o historický objekt, bylo třeba citlivě zvolit stavební materiál. Po dohodě s pracovníky památkového úřadu byly použity ekologické materiály, které nenarušily historickou hodnotu stavby, ale umožnily pohodlný způsob života.

Konečná podoba vnitřního zateplení rákosovou rohoží a hliněnou omítkou

Nejdříve se zateplovaly obvodové zdi s použitím rákosových panelů o síle 5 cm. Zadní strana byla zateplena zvenku, ostatní stěny zevnitř (kvůli zachování roubení). Následně byly zateplené vnitřní plochy omítnuty hrubou hliněnou omítkou a naštukovány jemnou hliněnou omítkou. Povalové stropy byly s použitím štukatýru (rákosová rohož) omítnuty také.

Ve druhém kroku došlo na zateplení podlahy podkroví. Přízemí a podkroví roubenky mělo být tepelně odděleno a zároveň potřebovala podkrovní část novou podlahu. Zkřížením dřevěných trámů byl tedy vyroben nosný rošt. Ten se následně vycpal volně loženou konopnou izolací a vrchní strana trámů byla pokryta korkovou izolací, která má výbornou kročejovou izolační schopnost. Nakonec byla na rošt namontována dřevěná plovoucí podlaha.

Ze zkušeností chalupářů

Zateplení roubenky svépomocně zkoušeli i majitelé památkově chráněné chalupy na Mělnicku. Paní Lenka Benešová se svěřila se svými zkušenostmi: Zateplení jsme dělali vnější (výplně spár) i vnitřní (hliněné omítky). Pro obojí jsme použili velmi podobný materiál – jílovou hliněnou mazaninu s přídavkem sekané slámy. Hliněné spárování zvenčí se dělá na již alespoň částečně vyschlém dřevě. Při jeho dalším vysychání totiž dochází k praskání a vypadávání spár.

Roubenka může mít „kožich“ i v interiéru

Hodně důležité je trefit správný poměr jílu a vody. Je lepší pracovat spíše s tužší hmotou, u velmi řídké hmoty dochází k prudšímu sesychání a následnému praskání a vydrolování.
Jako výplň izolační hmoty jsme použili slámu. Nakrájená na kousky se vmíchává do hmoty, z níž se tvoří hroudy, které se vmačkávají do spár. Velmi důležité je, aby byla hmota dobře propracovaná jako těsto. Neosvědčily se nám žádné pomůcky typu malířského mixéru apod., hmota je pak velmi našlehaná se vzduchovými bublinami a po vyschnutí snáze praská.

Stará metoda se osvědčila

Použili jsme také metodu, kterou jsme na naší chalupě objevili při její rekonstrukci. Jedná se o zatloukání dubových zašpičatělých kolíků (dlouhých asi 5?cm a tlustých 1 – 2?cm dle potřeby) do spár roubení, aby se jimi přidržela vnitřní vrstva mazaniny. Kolíky mají jednu velkou výhodu oproti například hřebíkům, které se někdy používají pro zjednodušení práce: nerezaví a dřevo pak od nich nehnije. Navíc na jejich povrchu mazanina lépe drží.

Hotové spáry se nechají trochu vyschnout a pak se přetřou první velmi řídkou až vodnatou vrstvou vápenného mléka. Po jeho zaschnutí se nanáší ještě jedna vrstva. Důležité je, aby se první nátěr do hlíny zapil. Pokud by vápenné mléko bylo hustší, dochází k jeho loupání.
Vnitřní omítky se dělají obdobně s tím rozdílem, že se použije nejdříve hrubší struktura se slámou, která se pak překryje jemnou hliněnou omítkou bez slámy pro začistění. Nakonec se na vyschlé omítky opět nanáší řídký vápenný nátěr, minimálně ve dvou až třech vrstvách.

TEXT: PETR PETŘÍČEK
FOTO: PAVEL VESELÝ A JAN PEŠTA

Lze zateplit roubenku?