U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Kuriózní zahradníci
Kategorie: Volný čas | Autor: Jan Rys, FOTO AUTOR
Na břehu podél řeky stojí sem tam košaté stromy vlašských ořešáků. V létě poskytují koupajícím se příjemný stín, na podzim všem tvorům úrodu chutných olejnatých semen. Pokaždé, když jsem je při procházce kolem řeky vychutnával, velebil jsem člověka, kterého napadlo stromy tu vysadit. Dlouhý čas jsem ovšem připisoval zásluhy nepravému zahradníkovi – až mi náhoda otevřela oči.
V zimě chodím pravidelně pozorovat na řeku kachny a potáplice – severské hosty. Na jednom místě na břehu pod vrbovým keřem jsem si zbudoval skrytou pozorovatelnu, abych byl ptákům co nejblíž a mohl je pozorovat. Mřížovím větví je dobře vidět na řeku i přilehlá luka. Nikdy se tu nenudím. Když se neděje nic na vodě, pozoruji na louce poštolky a havrany, lovící hraboše. Často sem zalétnou také vrány černé, u nás nepříliš vídané. Od havranů se dalekohledem snadno rozpoznají, postrádají na lýtkách “štramácké” kalhotky z několika per a olysalé ozobí. Houfy severských havranů se začnou do naší krajiny trousit počátkem listopadu. Přilétají k nám přezimovat z dalekého severovýchodu, především ze států bývalého Sovětského svazu. Společnost je to vždy dost početná a málo plachá. Ornitology každý rok zajímá, v jakém množství přilétne. Skoro pokaždé to je kolem 43 ptáků na kilometr čtvereční, což při rozloze našeho státu jsou čtyři miliony havranů! Svědčí jim u nás mírnější podnebí a menší bída o potravu. Stejně to tu nemají lehké a musí se při shánění něčeho k snědku hodně snažit. Mohutný zobák často používají jako motyku a dolují s ním ze zamrzlé země stravitelné kořínky a zapadlá zrnka. Místy působí velkou škodu na pozdě zasetých ozimech, které neměly čas ještě dobře odnožit. Rádi také slídí po drobných hlodavcích. Na číhání u nor nemají trpělivost, ale o to obratněji dohánějí hraboše mezi trsy trávy. Velkou roli při hledání potravy hraje zkušenost starších havranů. Za vodou na protějším břehu byly vesnické zahrady. Někteří životem protřelí jedinci věděli, že pod spadaným listím u stromů ořešáků bývají zakutálené plody, proto tam pátrali. Když havran ořech našel, vzal ho do zobáku a přelétl řeku na louku, kde z něj vysekával jádro. Získaná potrava budila u méně zkušených havranů závist, a proto se ti statnější snažili ořechy svým druhům ukrást. Často je už za letu přes vodu pronásledovali v divoké honičce, až se někdy stalo, že ořech vyklouzl havranovi ze zobáku. Zapadl na břehu do vysoké trávy a ani jeden ho pak nebyl schopen nalézt.Při sledování takových havraních bitek mi náhle došlo, kdože sázel ořešáky u řeky. Byli to sezónní černí hosté z dálného severu.
FOTO 1 – Dospělý havran polní
FOTO 2 – Vrána černá je poddruh vrány obecné
